Hokejové Kladno posílil útočník Radek Smoleňák. „Asi si zruším životní pojistku, vždycky jsem se musel proti Plekymu pojišťovat, protože mě osekal. (smích) Teď už jsme na stejné straně, takže je mi to jedno,“ uvedl na otázku, zda bude příjemné mít za spoluhráče Tomáše Plekance místo často zmiňovaných modřin po jeho sekerách.

Na bohatou kariéru vzpomínal bývalý hokejový reprezentant a nyní fotbalista Srchu v okresním přeboru Tomáš Rolinek. „Od jednoho skauta jsem zaslechl Calgary Flames. Ale to bylo tak strašně daleko, jako kdybych teď řekl, že chci hrát fotbal za Spartu,“ prozradil, který klub NHL o něj před lety měl mít zájem.

Tomáš Rolinek měl v životě dvě sportovní lásky. Jako jedničku si vybral hokej. Teď si užívá fotbalu v Srchu
Tomáš Rolinek: NHL byla tak daleko, jako teď říct, že chci hrát fotbal za Spartu

Slavné chvíle připomněl Vladimír Martinec, asistent trenéra Ivana Hlinky při zlatém olympijském Naganu: „V Naganu jsem chodil nahoru na tribunu ke komentátorům. I když tenkrát to ještě bylo načerno. Seděl jsem vedle Petra Vichnara nebo Roberta Záruby a sledoval hru. O přestávce jsme s Ivanem Hlinkou vyhodnocovali situace venku u cigárka.

Nepoužitelná mládež

Trenéra fotbalistů Pardubic Radoslava Kováče naštval gólman Florin Nita. „Nevím co ho popadlo, ale byl to prostě dárek pro Zlín, abychom je vrátili do hry. Tak zkušený hráč, jako je Florin Nita, si tohle nemůže dovolit. I když nás několikrát podržel, tak já tohle neberu. On je tu od toho, aby chytal a je za to i královsky placený,“ zuřil po chybě svého svěřence.

Před Zlatou přilbou zase ukázal na problém nové generace jezdců plochodrážník Václav Milík: „Za zády jim stojí tým mechaniků. Nemyslím si, že je to úplně dobře. Já jsem z doby, kdy jsme si motorky dělali sami. Nebyly prostředky na to, aby s námi jezdil nějaký mechanik. Maximálně nám pomáhal taťka. Mě osobně by štvalo jezdit na stroji, kterému vůbec nerozumím. Dokážu celou motorku rozebrat i složit. Mladí závodníci v sobě sice mají talent, ale co se týče techniky, jsou nepoužitelní,“ měl jasno zkušený závodník.

Václav Milík (ve žlutém) nebyl příliš z druhého místa nadšený, ale diváci ho odměnili za výkon i druhé místo obrovským potleskem.
Být kousek od vítězství je k vzteku, říká Milík. Žehrá na blbé startovní pozice

Ani v regionálním sportu ale nebyla o zajímavé hlášky nouze. Jedna vzešla třeba z mariánskolázeňského fotbalu, který se po nepodařené podzimní části o poznání lepším jarem zachránil v divizi, což nyní už bývalý trenér Aleš Zach okomentoval po svém. „Leželi jsme v hrobě, nad sebou víko, které už bylo skoro přibité, ale zvládli jsme to,“ popsal situaci, kdy jeho svěřencům už málokdo věřil.

Pojďme ale ještě jednou i do hokeje. Profesionální kariéru už expardubický Michal Mikeska ukončil, a tak když dostal možnost zúčastnit se Souboje legend, musel své hokejové vybavení oprášit. „Kdybyste viděl můj hokejový bágl. Mám tam pavučiny a bordel, protože prostě leží v garáži. Manželka už mi kolikrát říkala: Hele, proč to tam ještě je? Jsem strašně rád za Souboj legend. Byl fantastický, ale nevím, jestli už ty věci nedám do šrotu,“ přiznal.

Michal Mikeska si Souboj legend užíval plnými doušky.
Mikeska vzkřísil Fantomase a přiznává: V hokejovém báglu mám pavučiny a bordel

Na podzim se hodně napsalo o dostihové Velké pardubické. Nejslavnější tuzemský dostih dokončilo jen osm z osmnácti koní a na Taxisově příkopu zahynul kůň Stuke. „Naše dostihové prostředí je také rozděleno na tábory. Staří a zadrbaní, kteří jezdili Velkou před třiceti, čtyřiceti, padesáti lety do nás šijí, že to neumíme. Jenže tenkrát byla doba, že jim bylo u zadku, jestli spadne na Taxisu deset koní a osm jich chcípne. Tenkrát se vozili koně na jatka oficiálně. Takže nevnímali, že je to ohavnost. Společnost dnes tomu nepřeje. Nehodí se to, aby se dělalo všechno proto, aby koně padali. A odmítaly se jakékoliv úpravy Taxisu, které by zajistily vyšší bezpečnost. U mě to jsou dinosauři, protože ta doba je úplně jiná. Když jezdili oni, tak běhali na chromých koních a sázeli se, kam až ten jejich doběhne. Dnes je to velice citlivé téma, ale ti staří si melou svou,“ rozhněvaně komentoval žokej Jaroslav Myška. 

Přehlídku hlášek ale zakončeme stylově, člověkem, který byl a stále je těmi svými pověstný. „Když u nás ve Slavoníně přijdu na škopek, říkají mi: dobrý den pane Brückner. Tak mě tady vždycky zlobí,“ postěžoval si na oko velezkušený trenér Petr Uličný s odkazem na svůj trenérský idol a úspěšného kouče Karla Brücknera.