Možná si řeknete, co víc si může sportovec přát. Chyba. Vezměme to od začátku. Plat reprezentantů je směšný (zvláště ve srovnání se státními úředníky). A proto často nastupují vlastní úspory.

„Myslím, že nejlepší sportovci nemají problémy. Jsou na tom dobře,“ říká pro Deník jeden z funkcionářů Olympu Jiří Drbohlav. Leč úplných elit je málo. I spousta dalších reprezentantů by chtěla držet krok se špičkou. Ale tím, že trénují jako amatéři, zřejmě díru do světa neudělají.

Jeden příklad za všechny? „Sjezdaři potřebují být v létě na jižní polokouli a od září na alpském ledovci. Jinak nemají šanci se prosadit. U nás ty podmínky pro řadu sportovců nejsou. Snažíme se pomáhat, ale někdy to nestačí,“ přiznává Drbohlav.

Poslední věty situaci vystihují. Stát po roce 1989 neudělal pro sportovce nic, na co by mohl být český národ pyšný. Ba naopak, vznikl tu spíš chaos. Hlavně kolem financí (či chcete-li dotací). „Za minulého režimu existovala jen jediná podpora. Všechno platil stát. Dnes tu máme vícesměrové financování,“ tvrdí Drbohlav, vedoucí oddělení zimních sportů.

Peníze netečou (neměly by téct) pouze ze středisek. Mají se starat svazy, olympijský výbor, přichází chvíle sponzorů. Ale nechme stranou vrcholové reprezentanty. Vraťme se ještě ke „státním“ centrům. I přes mizerné rozpočty se Olymp (vnitro), USK či oficiálně VSC (školství) a Dukla (obrana) snaží pomáhat rovněž mládeži.

„Sledujeme talenty už od nízkého věku. Ty nejlepší k nám zařazujeme kolem patnáctých až šestnáctých narozenin,“ dodává ředitel Dukly Jaroslav Priščák. Jak to chodí? Teenagera nikdo pozorností nezahrne. Nejdřív musí mít výsledky.

Pokud začne bodovat na mezinárodní scéně, může bojovat o zařazení do tabulek (čímž dostane plat). Dobrá zpráva: jednotlivá centra si své ovečky až na výjimky nepřetahují. „Každé centrum má dáno, o jaké sporty se stará. Jsou odvětví, v nichž se střetáváme. Sportovci si mohou vybrat,“ vysvětluje Priščák.

Takové případy existují především u atletiky. Jedním z posledních velkých přestupů byl odchod Zuzany Hejnové z USK do Dukly. Oddíl z Julisky láká nejen na (propůjčené) hodnosti. „Je tady vynikající zabezpečení,“ podotýká úspěšná běžkyně.

Podobně hovoří také medailistky z Koreje. Eva Samková, Ester Ledecká, obě totiž spadají pod Duklu (jde o libereckou odnož). Avšak tady vše začíná a končí u jejich výjimečnosti a neexistující konkurence. Zkuste hádat, jak by se asi střediska starala o tři Ledecké (tři Samkové)?

Ne, takový scénář není možný. Bohužel.