Kdo se bojí, že je Země vycházejícího slunce přesycena judem, sumem či baseballem, nechť jde klidně spát. V Japonsku vypukne opravdové ragbyové šílenství. Jen na tréninky během přípravných zápasů tam chodily tisícové návštěvy. A důkaz nadšení je více než zřejmý: o slavném japonském vítězství nad Jižní Afrikou na mistrovství světa 2015 se právě točí film Brighton Miracle (Zázrak z Brightonu).

„Jestli existuje na světě země, která se umí na něco dokonale organizačně připravit, tak je to Japonsko,“ vypravuje Daniel Beneš, ještě loni trenér české reprezentace a momentálně metodik svazu. Japonsko měl možnost opakovaně navštívit. „Nádherné stadiony, některé z nich pamatují světový šampionát ve fotbale 2002, zatímco jiné mají až symbolický význam,“ líčí.

Naráží tak na Kamaishi, kde byl architektonický skvost vybudován úplně z ničeho po ničivém tsunami (2011). A nejen stadion 35tisícové městečko bylo tehdy téměř srovnáno se zemí. „A dnes se všichni těší na dva zápasy mistrovství,“ oceňuje.

Třesk v čele světového žebříčku

close Infografika info Zdroj: Deník zoom_in Hovoříme-li o favoritech, všem laikům se vybaví jediné jméno vítěz posledních dvou šampionátů Nový Zéland. A dlouhých 500 týdnů to potvrzoval i světový žebříček. Jenže pak All Blacks prohráli v Austráli 26:47 a jen remizovali (16:16) doma s Jižní Afrikou a dali šanci svým pronásledovatelům.

Té se chopil Wales, který se poprvé v historii dostal do čela pořadí. „Wales má obdivuhodnou reprezentaci především díky své týmovosti,“ charakterizuje Beneš. „Jde o mančaft, jemuž vyhovuje podle slov jeho novozélandského trenéra Warrena Gatlanda „průlet pod radarem“, tedy role nenápadného mužstva s možností všechny překvapit,“ připomíná.

Velšané letos ovládli Six Nations (tzv. Grandslam) a šňůru výher natáhli na čtrnáct. Už ale skončila, Wales podlehl doma i venku Irsku. A právě mužstvo ze Smaragdového ostrova se vyhouplo na první místo. Nový Zéland je druhý a Draci se propadli až na pátou pozici. „Podstatný bude až žebříček po mistrovství světa,“ mávne rukou Beneš.

Irsko by však rozhodně nezatracoval. Tým s trojlístkem představujícím svatou trojici na prsou, vedený dalším novozélandským koučem Joem Schmidtem, zaznamenal veleúspěšný rok 2018. Třeba All Blacks v Dublinu spláchl 16:9 (!). World Rugby 2018 se pak změnilo ve velkou irskou exhibici: trenérem roku se stal Joe Schmidt, hráčem Johnny Sexton a týmem… Hádejte kdo?

Jenže přišel už zmiňovaný Turnaj Six Nations 2019, který vrátil Iry na zem porážky s Anglií a ve Walesu se v zemi dlouho propíraly. „Žádný tým nedokáže hrát bez výkyvů. V tom byla dlouho výjimečnost All Blacks,“ míní expert.

Otázka č. 1: Kdo zastaví titány? 

Japonsko uvidí devátý světový šampionát v historii. A osm z nich mělo jasného favorita Nový Zéland. Stejné je to i letos, výjimkou byl jen rok 2003, kdy světovému žebříčku jasně vévodila Anglie a dokázala s hvězdným Jonny Wilkinsonem v sestavě (následně byl vyznamenán Řádem britského impéria 4. třídy) tuto roli potvrdit.

Pro All Blacks byla dlouhé roky pozice favoritů spíše břemenem. Kromě úvodního mistrovství světa v roce 1987 hned pětkrát zkolabovali v play-off pod tíhou nutnosti potvrdit své postavení.

Z toho se už ale poučili. „Dokázali zareagovat změnou týmové filozofie a perfektně propracovanou mentální přípravou,“ chválí Beneš novozélandské ragbisty. Výsledky tvrdé práce přišly právě na posledních dvou šampionátech. Na nich All Blacks disponovali velezkušeným kádrem v čele s oporami Richiem McCawem (148 mezistátních zápasů) a Danem Carterem (112).

Letos se ovšem vkrádají pochyby, zda jejich následovníci (Beauden Barret či Richie Mounga) dokážou ustát drtivý tlak klíčových zápasů. „Může rozhodovat každý detail, nebo neproměněný kop. A hlavně hlava,“ zdůrazňuje český kouč.

Čeká se přehlídka různých stylů

Třeba se na letošním šampionátu dočkáme hodně nečekaného triumfu. „Mám jedno tajné a asi zbožné přání, aby se mistrem světa stala některá ze zemí, která tento pocit ještě nikdy nezažila,“ usmívá se Beneš. Do této kategorie patří i renomované ragbyové státy: Wales, Irsko, Argentina či Francie. „A ty mají potřebnou kvalitu,“ zdůrazňuje.

A pak jsou tu černí koně, kteří umějí šokovat velikány domácí Japonsko, Fidži, Samoa, Tongo a rovněž stále nebezpečnější Gruzie. „Já se hlavně těším na přehlídku různých herních stylů, kultur a filozofií. Na rytířkost hráčů i v těch nejvypjatějších kláních. Na nejlepší propagaci našeho krásného sportu,“ dodává Beneš.