Probíhala expedice podle vašich představ a měl jste třeba čas se spojit i s českými polárníky na stanici J. G. Mendela?
Naše plány naštěstí nic výrazného nepoznamenalo. Pokud tedy pominu dlouhé čekání, například hned to první při odletu z Puente Arenas směrem na Antarktidu. Buď nás postihla vichřice v Jižní Americe, anebo špatné podmínky na ledovci Union Glacier, kde jsme přistávali. To stejné se opakovalo při našem návratu, když jsme pro změnu trávili čtyři dny na americké základně na ledovci a nemohli vzlétnout. Výstup okořenila i několikadenní vichřice, která nám dokonce zničila několik stanů. Bylo to ale příjemné zpestření jinak hladce probíhající akce. Česká základna na Antarktidě leží o pár tisíc kilometrů jinde, takže jsme vůbec nepřemýšleli nad variantou návštěvy našich vědců.

Horolezec Radek Jaroš
Zvládl to. Jaroš pokořil nejvyšší vrchol Antarktidy

Držíte se nějakého časového plánu? Kdy chcete zapíchnut českou vlajku na poslední vrchol?
Po Koruně Himálaje je přede mnou další projekt, Koruna světa. Jde o zdolání nejvyšších vrcholů všech světadílů. Nejde už o tak extrémní expedice a není důvod se někam hnát. Kombinaci obou korun má na světě jenom několik jedinců. Ale je mi jedno, jestli budu třetí, nebo devátý. Navíc letos dáváme dohromady nový film a ten má, samozřejmě, přednost. Poslední tři hory kontinentu musejí počkat.

Máte nějaké další rituály, jimiž oslavíte dosažení další mety? Nepředpokládám, že byste si v batohu nesl české pivo, kterým si s parťáky na vrcholu přiťukáváte…
České pivo a moravská slivovice vždycky patřily k základní výbavě našich expedic, ale zpestřily nám život a jídelníček pouze v základním táboře. Znáte to – ráno i odpoledne si dáte panáčka na „vypálení červa“. Dvakrát týdně i pivo po obědě, k rituálům vždycky patřil obřad na usmíření bohů, nazývaný puja, a to hned na začátku expedice. Na vrcholu vždycky vztyčím českou vlajku, a to i přesto, že mě stát anebo horolezecký svaz nikdy nepodporoval. Vlastně jde o podobný příběh, jaký symbolizuje nejčerstvější olympijská vítězka Ester Ledecká.

Spolek Ecolodge.
Čeští horolezci staví v Nepálu ekologickou horskou chatu s vlastní elektrárnou

Vy jste ale dosáhl horolezeckého vrcholu. Zní to jako neuvěřitelný příběh: kluk z Vysočiny dosáhl Koruny Himaláje. Kdy jste se rozhodl, že jako první Čech zvládnete tak obtížnou výzvu?
V šesti letech jsem rodičům oznámil, že budu horolezcem. Lézt jsem ale začal až v osmnácti. Ovšem od té doby vlastně veškerý můj život směřuje k lezení nebo práci ve výškách. Mezníkem byla výzva, abych se v roce 1994 zúčastnil expedice na Mount Everest. Zaplatil jsem za ni půl milionu a naše snažení skončilo kvůli lavinám ve výšce 7300 metrů. Návrat v roce 1998 ovšem znamenal obrovský úspěch, stal jsem se teprve třináctým člověkem, který bez kyslíku zdolal Mount Everest severní stěnou. Následovaly další tři úspěšné expedice, ale až teprve v roce 2002 jsem vystoupil na svoji druhou osmitisícovku Kanchenjunga. První myšlenka zdolat všechny osmitisícovky padla po zdolání Nanga Parbatu v roce 2006. Rozhodl jsem se, že chci vylézt na všechny osmitisícovky až tehdy, když jsem se v roce 2009 vydal zcela sám na svou devátou osmitisícovku Manaslu. Letopočet 2014 je spojen s mým pátým pokusem o výstup na K2. Podařil se!

Která z osmitisícovek byla nejtěžší?
Pokaždé, když jsem se vrátil z aktuální expedice, tvrdil jsem, že zrovna ona byla tou nejtěžší. Pět let jsem atakoval K2, na další tři jsem vylezl při druhé expedici. Všechny ostatní se mi nebo týmu, ve kterém jsem lezl, podařilo zlézt napoprvé. Takže s každou mám spojen nějaký krásný příběh. Například po třetím neúspěchu jsem se rozhodl vytvořit vlastní tým a místo deseti lidí lézt jenom v malé skupince. Odjeli jsme ve třech, časem i ve dvou. Dvakrát jsem dokonce lezl sólo. Zvládli jsme osmitisícovku alpským stylem i krátkým prvovýstupem. Himálajská kariéra byla krásná a bohatá a i ty omrzliny stály za to. Donutily mě vidět svět jinak, ničeho nelituji.

Ondřej Novotný.
Promotér bojové MMA Novotný: Doufám, že jsme lidem připravili pár hodin zážitků

Po zdolání Annapurny vám ale amputovali prsty na nohách. Řídil jste se i tehdy svým životním mottem: „Když nejde o život, jde o h…“? A nelimituje vás dnes zranění?
S nadsázkou říkám, že na Annapurně jsem zaplatil DPH za těch předchozích 25 expedic. Víte, dlouho jsem tak trochu tahal čerta za ocas, v mém okolí je spousta lidí, kteří se z hor nevrátili. Horolezci do hor nechodí umírat, ale žít. Naopak, díky tomu, co prožijí, si dokážou vážit a užívat života mnohem intenzivněji. Samozřejmě, že ty dva roky po Annapurně nebyly zrovna nejšťastnějším obdobím. Ale nakonec jsem i za tuhle zkušenost vděčný. Mám díky ní větší touhu jít dál.

Kolik dní může trvat osmitisícový výstup a jakými změnami vlastně při něm prochází vaše psychika?
Fyzička se předpokládá, to je nutný základ. Dál už je to jen o hlavě, o schopnosti skousnout či vydržet nepohodu, neúspěchy, špatné počasí i nekvalitní stravu… Obrovskou roli hraje vůle. Za dobrého počasí a ideálních podmínek se může na vrchol dostat kdekdo, ale teprve v extrémních podmínkách se pozná, kdo je horolezec a kdo obyčejný turista.

Byla chvíle, kdy jste si řekl, že souboj o zdolání všech čtrnácti vrcholů vzdáte?
Taková chvíle opravdu nikdy nepřišla, ani během operací, kdy mi amputovali postupně 11,5 článku na prstech obou nohou. I tak jsem věděl, že se na K2 (která mi jako poslední chyběla) stejně vydám.

Příprava na osmitisícovku je přeci zdlouhavá. Jak se udržujete v kondici?
Hora se neptá „Co jsi dělal posledních několik měsíců?“, ale zajímá ji, co jste dělal celý život! Od mala jsem opravdu hodně trénoval a sportoval. Moje všestrannost je obrovskou devízou. Vrcholový sportovec se potřebuje naladit na den D a hodinu H, výstup na osmitisícovku je ovšem rozložen do dlouhého časového úseku. A pokud jedete na sto procent svých sil a zkazí se počasí, nemůžete to zabalit, musíte mít rezervy. Cílem nesmí být vrchol, ale návrat.

Jaromír Bosák.
Jaromír Bosák: Nechci skončit jako brontosaurus, kterému se lidé smějí

Co vás ale žene vpřed?
Baví mě to! Stejně tak mě baví trénovat, ať jde o jakýkoli sport, běžky, snowboard, horská a silniční kola, divoká voda… Sport je můj život a překonávání překážek výzvou. Když jsem na tom byl psychicky nejhůř, zejména v době operací, uvědomil jsem si, že spousta lidí se svým handicapem bojuje celý život. U mne šlo jen o takovou „rýmičku“, to mě posunulo dál.

Mladí adepti i začínající horolezci mnohdy tápou, kde a jak by měli začít. Máte pro ně radu, jak uspět?
Motto z mé první knihy: Kde je vůle, tam je cesta! Člověk musí chtít jít přes překážky a hledat je. Hodně záleží na vůli každého, jakým směrem se vydá. V současné době existují stovky horolezeckých stěn, i v halách, kde se člověk bezpečně naučí základům horolezectví. Pak je pouze na něm, jestli se vydá dál do skal nebo do přírody. Láska k horám stojí za to!

Jenže právě ta láska vás prý připravila o rodinu… Už jste se z rozvodu oklepal?
Rozchod s mojí ženou neměl nic společného s horami. Vždyť padesát procent lidí u nás je rozvedených, ne? S bývalou ženou jsme kamarádi a vážíme si jeden druhého, přesto jsme se před dětmi nechtěli přetvařovat a udržovat vztah jen kvůli nim. S lezeckým partnerem vás vždycky pojí velké přátelství a musíte na sebe absolutně spolehnout. Je pravda, že se to týká především hor. Životem už se musí každý probojovat sám, nebo s životní partnerkou. Tam je to hledání občas delší, ale určitě vždycky stojí za to jít dál.

Trenér Miloš Říha.
Uznávaný kouč Miloš Říha: Český hokej teď potřebuje víc osobností

Radek Jaroš (*1964) je nejúspěšnější český profesionální horolezec. Stal se prvním Čechem, který zdolal tzv. Korunu Himálaje – vystoupil na všech čtrnáct světových osmitisícovek bez použití kyslíku a je specialistou na expedice o malém počtu členů. V lednu se vrátil z výpravy na nejvyšší horu Antarktidy Mount Vinson v rámci projektu Koruna světa, jehož cílem je postupně stanout na nejvyšších vrcholech všech kontinentů světa. Má před sebou ještě tři nejvyšší body (Aconcagua, Puncak Jaya, Kilimanjaro). Je rozvedený a má čtyři děti. Napsal několik knih. O jeho strastiplném zdolávání životního snu – Himálajské koruny – byl natočen celovečerní dokument Cesta vzhůru.

Všech 14 osmitisícovek

1.
Mount Everest
8 848 m
29.5.1953
2.
K2
8 611 m
31.7.1954
3.
Kanchenjunga
8 586 m
25.5.1955
4.
Lhotse
8 516 m
9.5.1956
5.
Makalu
8 463 m
15.5.1955
6.
Cho Oyu
8 188 m
19.10.1954
7.
Dhaulagiri
8 167 m
13.5.1960
8.
Manaslu
8 163 m
9.5.1956
9.
Nanga Parbat
8 125 m
3.7.1953
10.
Annapurna
8 091 m
3.6.1950
11.
Gasherbrum I
8 068 m
5.7.1958
12.
Broad Peak
8 047 m
9.7.1957
13.
Gasherbrum II
8 035 m
8.7.1956
14.
Shisha Pangma
8 027 m
2.5.1964