Nakonec jste ale oba ve vodě skončili…
Hradilek: Já jsem nechtěl plavat, ale potom jsem teda řekl, že vyskočím. Jestli mi uplave pádlo, mně v tu chvíli nezajímalo. I když máme ještě hlídky. A já bych chtěl ještě jednou na těch stupních stát. A zase udělat lidi šťastnými.

Pro pádlo vám dojel Aigner.
Hradilek: Je hodný kluk, já mu ještě poděkuju.

Byla to pro vás jízda buď anebo?
Prskavec: Byla. Trať byla těžká a dlouhá, snažil jsem se jet zezačátku pomaleji, abych nevytuhl v závěru. Ale střed byl tak na risk a tak těsně. Dole už jsem vytuhl a nebylo to super, ale střed jsem jel skvěle.
Hradilek: U mě ne. Já buď, anebo poslední dobou nejezdím. Snažím se trénovat tak, abych měl průjezdy s rezervou. Ve finále člověk musí jet, aby byl natěsno, aby dokázal řešit různé situace, které přijdou. Dal jsem si šťoucha, věděl jsem, že další dvě brány musím projet rychle, abych se dostal zpátky a to se mi povedlo.

Včerejší problém jste pohlídal?
Hradilek: Jel jsem tu protivodu úplně jinak. Já bych ji jel stejně jako v pátek, protože jsme si byl v nájezdu jistý, ale spíš jsem měl problém na následující kombinaci, kterou jsem neotočil. Takže i tu protivodu jsem jel taky trochu jinak, abych měl lepší výjezd do dalšího přesazu. Věděl jsem o tom, v té bráně mi bliklo, že bych se podíval a zasmál na tu rozhodčí (smích) Ale diváci by mě za to možná sežrali. Dneska mi tu rozhodčí někdo ukazoval. Díval sjem na ni z druhé strany, slovinská rozhodčí, která stála vedle ní, se hrozně smála. Tušila, o co jde.

Byli jste někdy spolu na stupních vítězů?
Prskavec: Jenom na českém poháru.
Hradilek: Tohle je teprve naše druhá společná sezona v mančaftu. Jířa letos vyhrál mistrovství Evropy v Krakově a já jsem měl na to, abych byl minimálně do trojky, ale nepovedlo se mi to. Ale myslím, že to přišlo v pravý čas, na nejkrásnějším místě v Praze, kde oba dva vyrůstáme. Já si pamatuju Jířu, když tady byl možná ještě v kočárku.

Počkejte, zas o tolik starší nejste, ne?
Hradilek: No tak ne v kočárku, ale byl fakt malinkatý (Hradilek je o šest let starší). Já jsem tady byl poprvé v devíti letech, tak jemu byly tři, možná už v kočárku nebyl.
Prskavec: Já jsem chodil brzo.
Hradilek: Takže si ho pamatuju odmalička. Potom odjel do Kanady s rodinou trénovat a pak se vrátil a začal nás prohánět.
Prskavec: Hned ještě ne.
Hradilek: Ale už to bylo dost jasné.