Před pár lety to ani jednoho z nich nenapadlo. Nakráčet do haly a koučovat tým v nejvyšší florbalové soutěži. A navrch aby na lavičce soupeře stál brácha. A přece se to stalo. Minulý týden se završil unikátní příběh bratrů Jana a Michala Pazderových, kteří poprvé v životě vedli proti sobě týmy v Superlize. Starší Honza jako trenér mistrovské Mladé Boleslavi a naproti Michal, šéf Vinohrad nováčka elitní soutěže.
„Hrát proti bráchovi pro mě bylo zpestřením. Před zápasem jsem zkoušel Michala hecovat, ale on na to moc není,“ směje se Honza, jehož Boleslav podle očekávání duel ovládla 12:3.
Bitvu okořenil netradiční dopolední začátek i bouřlivá kulisa tvořená víc než tisícovkou dětí. Zápas byl totiž věnován školákům.
„Když jsem jel na zápas, vzpomněl jsem si na Nagano. Na tehdejší dopolední hokejové zápasy z olympiády jsme vždycky koukali s bráchou a hráli u toho domácí hokej v obýváku. Já byl brankář a on útočník,“ popisuje Michal. „Před zápasem jsem si říkal, že to bude dost podobné. Já budu s týmem bránit, Honzovo mužstvo útočit,“ dodává.
Odlišné povahy
Na sázky ale před zápasem nedošlo. Možná i proto, že oba bratři jsou povahově odlišní. Zatímco Jan je soutěživý a florbal je jeho absolutní celoživotní vášní, Michal působí víc jako profesor. Zadumaný, přemýšlivý. Florbal navíc na jeho žebříčku hodnot překvapivě nenajdete na předních příčkách.
„Ani na prvních třech místech. Loni jsem se k trénování vrátil po pauze jen proto, že nám týden před startem sezony odpadl hlavní trenér. Dřív jsem florbal prožíval mnohem víc,“ přiznává.
Zápal pro hru ale neztratil a jako „náhradní“ trenér uspěl, když na jaře vybojoval s Vinohrady nečekaný postup. A v rodině navíc přistál ještě Honzův mistrovský triumf s Boleslaví. Bravo, Pazderovi!
„Dvacetiletou existenci klubu jsme završili ziskem prvního titulu proti Vítkovicím. Byla to pro mě satisfakce, protože mi v průběhu kariéry hodně lidí nevěřilo,“ prozrazuje Jan Pazdera.
Cesta z regionu
Spolu s bratrem si prošli prakticky všechny úrovně florbalu. Michala to napřed táhlo do branky, Jan začal velmi brzy s trénováním.
A na lavičku se záhy posunul i Michal.
Napřed vedli mládežnické týmy v nejnižších regionálních soutěžích na Moravě. A často si vzájemně vypomáhali s vedením tréninků či zápasů. „Tehdy se nám o Superlize ani nesnilo,“ přitakávají brněnští rodáci. Později se ale oba přesunuli do Prahy. A Honza přes SSK Future a Vinohrady, kde na lavičce vystřídal právě svého bratra, doputoval až do města automobilů, kde by letos rád titul obhájil. A Michal? Ten má opačné starosti. „Chceme se hlavně zachránit,“ říká.