Jedna pozoruhodná historka na úvod. Před necelými třemi lety se ruský hokejista Artěmij Panarin veřejně pustil do kritiky Vladimira Putina. „Chyba je v tom, že naše společnost ho bere jako nadčlověka. Je to obyčejný člověk, který by nám měl sloužit,“ vyjádřila se tehdy hvězda NHL v rozhovoru pro youtubový kanál Vsemu Golovin.

Panarin poměrně trefně rozebral ruskou společnost, v níž „neplatí žádné zákony“ a „všechno se dá koupit“. Podpořil opozičního aktivistu Alexeje Navalného, kritizoval neexistující svobodu projevu a vinil z toho Putina, který už „nedokáže rozlišit mezi dobrem a zlem“.

Vyvolalo to tehdy velký poprask. Experti se shodovali, že takhle ostře se na adresu prezidenta, kterého spousta Rusů považuje za všemocného, ještě žádný hvězdný sportovec nevyjádřil.

Fotbalista lisabonské Benfiky Roman Jaremčuk vyjádřil podporu napadené Ukrajině.
Doufám, že zemřeš, Putine. Známí fotbalisté odsuzují invazi, ozval se i slávista

Jenže historka pokračuje. Když opadlo původní vzrušení (a částečně i vášně na sociálních sítích, kde se z Panarina stal v očích některých fanoušků „zrádce Rossije“) a uplynul asi rok a půl, napsal bulvární list Komsomolskaja pravda, že Panarin měl před lety zmlátit osmnáctiletou dívku a následně si úplatkem zajistit beztrestnost.

S obviněním přišel (bez důkazů) hráčův bývalý trenér z Viťazu Andrej Nazarov, vášnivý Putinův zastánce. Protože se nic nepotvrdilo, kauza vyšuměla a Panarin spolu se svým zaměstnavatelem, klubem New York Rangers, uvedl: „Nic z toho není pravda. Zjevně jde o zastrašovací taktiku, související s mými názory na politiku.“

Chce to odvahu

Proč tento příběh připomínat? Názorně ukazuje, jak snadné je v putinovském režimu znelíbit se vrchnosti a riskovat postih. V Panarinově případě jde přitom o přední postavu NHL, bohatého a do značné míry chráněného sportovce žijícího v zahraničí. Hůř jsou na tom jeho kolegové a kolegyně, žijící doma v Rusku. Na Západě si lze jen těžko představit, jakému tlaku čelí, aby svou popularitu dávali do Putinových služeb.

Nástup Slavie do utkání proti Fenerbahce Istanbul.
Jak žijí ukrajinští sportovci v Česku? Strach, nejistota i boj s dezinformacemi

Když tedy ruský reprezentant a fotbalista moskevského Dynama Fjodor Smolov před pár dny zveřejnil na sociální síti výzvu „Ne válce“, šlo nepochybně o projev značné osobní odvahy.

Ocenění si za podobný postoj zaslouží i další známí sportovci, jako třeba tenisté Andrej Rubljov a Daniil Medveděv, byť je jim někdy vytýkáno, že se vyjadřují obecně proti válce, a v aktuálním konfliktu nepodporují výslovně Ukrajinu.

Potíž je v tom, že v Rusku je vrcholový sport tradičně provázaný s politikou. Putin stejně jako někdejší sovětští představitelé chápe propagandistický potenciál, který má v úspěšných medailistech a rekordmanech. Stačí si vzpomenout na olympiádu v Soči a obří, státem řízený dopingový program. A sportovci Putinovi často vycházejí vstříc. Někteří z přesvědčení či kvůli za normálních okolností bezproblémovému vlastenectví, jiní kvůli poctám a lukrativním pozicím.

Možná jsme jiní

Zdroj: DeníkDobře se ví o vřelém vztahu prezidenta s hokejistou Alexandrem Ovečkinem. Ještě o poznání víc to mělo jiskřit mezi Putinem a bývalou fenomenální gymnastkou Alinou Kabajevovou (později poslankyní za Jednotné Rusko). O jejich údajném mileneckém vztahu si cvrlikali i vrabci na kremelských střechách. V rámci Putinovy strany vstoupili do politiky například i tenista Marat Safin či boxerský obr Nikolaj Valujev.

Velmi ohnivě na obranu oficiální ruské politiky vystupovala slavná tyčkařka Jelena Isinbajevová, která před časem proti západní kritice obhajovala kontroverzní zákon namířený na homosexuály. „Nerespektujete nás, protože jsme Rusové. Možná jsme jiní než ostatní Evropané. Máme vlastní zákony, které musí každý dodržovat,“ uvedla dvojnásobná olympijská vítězka.

Pokud ruští sportovci nevystupují aktivně ve službách Putinovy propagandistické mašinérie, tak raději mlčí. V roce 2013 se reportéři na US Open ptali šesti ruských tenistek na jejich názor na výše zmíněnou „antigay“ legislativu. Všechny se jasné odpovědi vyhnuly. „Mám na to nějaký názor, ale nemyslím si, že bych to měla komentovat,“ řekla třeba Anastasia Pavljučenková.

Ukrajinský boxer Vasilij Lomačenko.
Následoval hrdinu ve zbrani. Boxerský šampion narukoval do ukrajinské armády

Během brutální invaze na Ukrajinu je tlak na slavné sportovce, aby „drželi basu“, pochopitelně ještě ostřejší. Pokud tedy Medveděv a spol. přesto odsuzují válku, jde zřejmě o maximum, které si jako lidé s rodinami v Rusku mohou dovolit.