Kliknutím zvětšíte„To, že můžeme držet krok s Nymburkem, jsme věděli už před zápasem. Jsme si vědomi, že náš tým má sílu. Když ji dokážeme zúročit, tak jsme schopni porazit i Nymburk,“ říká Jan Štěrba v rozhovoru pro Deník.
Jste odchovancem pardubické Tesly. Proč se vám nechtělo do konkurenční Synthesie?
V Synthesii jsem to zkoušel v mládeži. Byl jsem tam dvě sezony, ale nechtěl jsem vysedávat na lavičce. V Tesle mě basket bavil více, protože jsem hrál. Tak jsem se vrátil k panu trenéru Theodorovi. Potom si mě vytáhl trenér Grepl do USK Praha.
Nakonec jste v Praze zůstal deset sezon. Co vás tam drželo?
Přátelské prostředí, výborný kolektiv i samotné město. Neměl jsem důvod nikam se stěhovat.
Počkejte, vy jste se nechtěl výkonnostně posunout v nějakém ambicióznějším klubu?
Chtěl, ale kromě výše zmíněných faktorů jsem byl vázaný dlouhodobou smlouvou s USK.
Co nebo kdo vás přemluvil k návratu do rodného města?
Nikdo mě nepřemlouval. Byla to moje volba. Vyhodnotil jsem si všechny nabídky a ta z Pardubic se mi jevila jako nejvhodnější pro posun v kariéře.
Možná vás chtělo vedení získat proto, že se vám na Beksu vždy dařilo. V jednom utkání jste si vytvořil rekord v užitečnosti, ve druhém střelecký. To jste měl na Pardubice takovou pifku?
To je souhra náhod. Vyšly mi nějaké zápasy. Na BK Pardubice jsem se nikdy speciálně nepřipravoval ani neměl nějakou zvýšenou motivací. To bylo spíše v mládeži, když jsem hrával za Teslu. V chlapech jako hráč USK už jsem to tak nebral.
Jakou roli při hledání vašeho nového angažmá sehrála osoba trenéra Repeši?
Bylo pro mě hrozně důležité, že Dina Repešu znám jako trenéra i člověka. Znám jeho systémy. To byla záruka toho, že se lépe zapracuji do nového týmu. On byl na tom stejně, takže jsme oba dva věděli, co čeho jdeme.
V Pardubicích jste se potkal i s bývalými spoluhráči jako jsou Rikič, Šafarčík. Je to pro hráče, který se ocitne v novém prostředí vždy lehčí přestup?
Znal jsem se i s ostatními kluky. Všichni se mezi sebou v lize známe, neměl jsem s přechodem žádný problém. Ten by mohl nastat snad jedině tam, kde se před každou sezonou kompletně vymění kádr. To ale není případ Pardubic.
Jak se vám pozdává fakt, že se pardubický klub vydal cestou českého jádra?
Je to super. V kabině je česká parta a ta vždy uměla držet při sobě. Doplňují nás dva kluci z Chorvatska. A to jsou vlastně také Slovani, takže jsme slovanská parta (úsměv). A bezva parta by mohla být naše devíza v této sezoně.
Už v Kooperativa NBL něco pamatujete. Posloucháte v kabině starší hráče, nebo už udělujete rady těm mladším?
Od každého něco. Tím, že jsem byl v loňské sezoně kapitánem, tak jsem musel být o něco vokálnější (pousměje se). Tady se snažím informace jak přijímat, tak je předávat.
Náročný los
V USK jste byl znám jako pes obranář. Jakou jste dostal roli na hřišti v novém klubu?
Nevím, jakou jsem dostal roli. Snažím se být stejně jako na Úsku agresivní po celém hřišti. Být platný v obraně i útoku.
Vstup do letošního ročníku se Bekse nevydařil. Jaké jsou toho příčiny?
V týmu se událo několik změn, a tak chvíli trvá, než se sehrajeme. V prvních třech zápasech jsme měli obrovské problémy se ztrátami. Naposledy proti Nymburku, už to bylo úplně o něčem jiném. Dopustili jsme se jen sedmi ztrát. Teď už jen číslo udržet pod deset a začít vyhrávat.
BK Pardubice doma těsně prohrály s mistrem z Nymburka
Berete mi to z úst. Nasekali jste ve třech prvních zápasech 62 ztrát! To je na nejvyšší součet monstrózní cifra.
Průměr přes dvacet je na každou soutěž strašně moc. Nedokážu přesně vysvětlit, proč se nám tak nakupily. Ale sezona je naštěstí dlouhá, tak doufám, že už jsme si to vybrali.
Podle slov vašeho trenéra hrajete doma daleko líp než venku. Čím to a nejedná se trochu o alibismus?
Domácí prostředí je vždy výhodou. Určitě to ale nemyslel, tak že se chceme vymlouvat na naše výkony venku. Ty byly opravdu špatné, bez ohledu na to, kde jsme hráli.
Jedinou výhru jste zaznamenali na USK. Měli jste všichni bývalí hráči maximálně vyšroubovanou motivaci? Prostě nešlo prohrát?
Po dvou prohrách v Ostravě a Děčíně jsme si řekli, že už je fakt na čase předvést náš normální výkon. V prvním poločase se nám to ale vůbec nedařilo. Ztratili jsme asi patnáct míčů. Ve druhém jsme přišli jen o čtyři, ale hlavně jsme začali dobře bránit. Dostali jsme jen osmadvacet bodů. To byl ten důvod, proč jsme tam vyhráli.
V následném utkání jste po celý zápas drželi krok s Nymburkem. Může být ukázkový druhý poločas na Folimance tím pověstným zlomem pro další průběh sezonu?
Měli jsme náročný los. Sezonu jsme zahájili třemi zápasy venku, což není úplně obvyklé. No v domácí premiéře nás čekal Nymburk. Předvedli jsme dobrý výkon, tak doufám, že teď už to bude jen lepší.
Může vás, byť, prohra s českým velmistrem nakopnout?
To, že můžeme držet krok s Nymburkem, jsme věděli už před zápasem. Jsme si vědomi, že náš tým má sílu. Když ji dokážeme zúročit, tak jsme schopni porazit každého. I Nymburk.
Věřili jste si na Nymburk o to více, když ho zdolal Děčín a trápilo průměrné Ústí?
Na to jsme moc nehleděli. Hlavně jsme se soustředili na svůj výkon. Zkusili jsme hrát, jak nejlíp umíme.
Dašická mi vyhovuje
Možná vám před tak těžkým zápasem uškodila účast v Alpe Adria, respektive dlouhý výjezd do Chorvatska. Vnímal jste to podobně?
Osobně jsem to tolik nevnímal. Spíše se dotklo mladých hráčů, kteří odehráli v Záhřebu kolem třiceti minut. Taková porce pro ně musela být náročná a nějak je to ovlivnilo.
Netrénovali jste celou neděli šestky. Třináct zahozených s Nymburkem. To si s vámi osud pohrál v tom nejhorším možném zápase…
Je pravda že šestky nás v utkání potopily. Společně s doskoky se jednalo o dva faktory prohry. Na druhou stranu Nymburk ze dvanácti trestných hodů, proměnil jen tři. Šestky se pilují od žáčků. Tuto činnost děláme dvacet let. Je to spíše o hlavě, než o nějakém provedení.
Proti Nymburku jste si zažil domácí premiéru na Dašické. Jaká je to hala?
Hala na Dašické mi vyhovuje. Hrálo se mi tady dobře už jako soupeři. Jedná se o menší halu, diváci jsou těsně u hřiště, a to mám rád.
V průměru nastřádáte na palubovce devatenáct minut, asi méně než v USK, kde jste byl ještě klíčovějším mužem. Jste spokojen?
Zatím jsem spokojený. Nicméně budu pracovat, aby to mé vytížení bylo ještě vyšší.
Nikdy jste nebyl velký střelec. S dosavadním průměrem 6,5 zaostává za posledními sezonami v USK. Nedostáváte takovou střeleckou roli?
Záleží to i na mě, jestli si vezmu střelu, nebo pošlu míč ještě dál. Máme ale vyrovnaný tým, kdokoliv z nás může být bodovým tahounem. Tím jsme také méně čitelnější.
Trojky vám v letošní sezoně vychází na 66,6 procent. Jste takový nenápadný trojkový zabiják. Moc střel z dálky neberete, ale když ano, tak trefíte.
V pardubické mládeži jsem trojky prakticky nestřílel. V Praze jsem začal pokoušet štěstí víc. V současném basketbalu je důležitém aby i vyšší hráč uměl střílet za tři body. To, že střílím málo je dané, tím že v Pardubicích je více lepších trojkařů. Navíc na USK mi po těch letech více věřili a spoluhráči mě více uvolňovali. I když naposledy proti Nymburku jsem to vyzkoušel pětkrát. Záleží také na tom, co vašemu týmu dovolí soupeř.
Satoranský je duše i srdce reprezentace
Dnes vás čeká rakouský Oberwart. V čem jsou zápasy s takto slabšími celky přínosnými?
Beru to tak, že se můžeme připravit na ligová utkání. To je jedna z výhod. No asi jediná.
Alpe Adria Cup už jste hrál i s USK. Jaký máte na soutěž názor?
(zamyslí se) Vidíme, jak hrají týmy v ostatních ligách. Soutěž je jenom o tom, že si změříme síly se zahraničními soupeři. Určitě bychom byli raději, kdyby se v Pardubicích hrál pohár, v jakém teď nastupuje Opava.
Jak koušete fakt, že ne každý celek bere tuto soutěž vážně?
Je pravda, že některé týmy na to kašlou. Nám se jednou s USK stalo, že Prievidza k nám přijela výhradně s juniory. Byl to zápas o ničem. Lepší by byl trénink.
Ještě nikdy jste nehrál ty klasické evropské poháry. Zatímco Pardubice v nedávné historii ano. Sílí ve vás motivace jednou si je zahrát?
Přesně tak. To byl jeden z hlavních důvodů proč jsem si vybral Beksu. Pardubice mají dlouhodobé ambice si nějaký prestižní evropský pohár zahrát.
BK Pardubice doma těsně prohrály s mistrem z Nymburka
S mezinárodním basketbalem máte zkušenosti také z reprezentace. Máte ambice se usídlit v národním týmu?
Na reprezentaci se úplně nesoustředím. Samozřejmě, když dostanu pozvánku, tak ji příjmu. Bude záležet na tom, jak budu hrát. Když budu mít podobně dobré období jako na Úsku, tak přijde.
Co jste říkal na výkony vašich spoluhráčů na EuroBasketu?
Všichni jsme viděli, že začátek šampionátu nebyl optimální. Postupně naše výkony rostly, až vygradovaly v osmifinále s Řeckem, které jsme i s hvězdným Giannisem málem vyřadili. A také jsme viděli, že Tomáš Satoranský je srdce i duše týmu. Bez něj to nešlo. Škoda, že se zranil v nejméně výhodnou dobu.
Blíží se generační výměna. Cítíte šanci na trvalý pobyt v repre?
Popravdě řečeno, zatím jsem nad tím nepřemýšlel. Nechám tomu volný průběh.
9
Kondice
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Celebrity
TN.cz
