„Často se mě rodiče ptali, kam děti ve sportovní výuce nasměrovat, ale nebyl jsem schopný jim poradit. Poptávka po alternativních školách totiž výrazně převyšuje nabídku. Na mysli mám soukromé školy, o něž je oproti státním zařízením několikanásobně větší zájem,“ vypráví bývalý úspěšný triatlonista Tomáš Svoboda.

„Vím, o čem mluvím, protože jsme tím s bráchou prošli. Od základky, přes sportovní gympl až na FTVS a nebylo to právě ideální. Tenkrát ovšem nic lepšího nebylo. Dnes je ale situace jiná. Soukromé školy už nejsou zařízení, kam chodily děti, které se jinam nedostaly. Je to naopak.“

Časově neefektivní školy

Tomáš Svoboda měl v úmyslu vytvořit v rámci kvalitní školy sportovní třídu. Když o tom rozmýšlel a následně se bavil s lidmi z různých soukromých škol, shodli se, že vzhledem k jeho konceptu bude nejsnadnější, když si ji založí sám.

„Nejde o nic revolučního. Všechno je v učebnicích sportovního tréninku. Třeba to, že se děti nemají raně specializovat. Ono k tomu ale většinou dochází, protože k naplnění chybějí odpovídající podmínky,“ pokračuje.

„Současné školy jsou časově neefektivní. Chceme přinést inovativní metody vzdělávání a individualizaci výuky. Jde o to, aby se ušetřilo co nejvíc času a děti měly prostor na sport.“

Důraz na všestranný rozvoj

Bývalý slavný pětibojař David Svoboda je do projektu zapojený hlavně manažersky. „Očekávám, že zhruba začátkem příštího roku budeme mít jasno o místě budoucí školy, případně i o budově. Zatím nespěcháme s licencí, ale jednáme s investory a doufáme, že se to celé během půlroku pohne dopředu,“ pokyvuje hlavou olympijský vítěz z Londýna.

„Plán je takový, že Tom by byl ředitelem školy. Jako vystudovaný učitel je na to nejvhodnější. Rozhodoval by, jakým směrem se bude ubírat. Můj přínos vidím v tom, že bych pomáhal se sportovní a manažerskou složkou. Co bude brácha potřebovat, s tím mu pomůžu.“

Momentálně podle Davida probíhá nejdůležitější období. „Je potřeba udělat několik klíčových rozhodnutí. Když vytvoříme kvalitní a funkční produkt, v budoucnosti se bude úspěšně prodávat,“ říká.

Tomáš má představu o dvou třídách v ročníku po dvaceti žácích a dalších dvacet míst pro nejlepší žáky v režimu individuální výuky. Tedy zhruba šedesát dětí.

„Měla by to být klasická základní škola od první do deváté třídy. V dlouhodobějším výhledu je pak i středoškolské studium, ale za nejdůležitější ve sportovním životě pokládáme všestranný rozvoj na prvním a druhém stupni. Jako vícebojaři se zkušenostmi z řady odvětví můžeme nejvíc prospět právě v období základní školy.“ Nápad nosili sourozenci v hlavách už nějaký čas.

Víc na něm začali pracovat v době, kdy založili sdružení Kalokagathia aliance. To naplňuje představy dobrovolného sportovního spolku, jehož členové se zúčastňují vícebojařských štafet, závodí s maximálním úsilím, ale jde hlavně o zábavu.

Výsledky nejsou hlavní

Oba projekty jsou „ideově“ provázané a budoucí škola ponese rovněž stejný název. „Jedná se o složeninu dvou slov ze starořečtiny. Kalos (krása) a agathos (dobro). Původně šlo o aristokratický princip ve společnosti svobodných lidí, kteří měli čas se kvalitně vzdělávat. Souviselo to s fyzickou zdatností, charakterem a moudrostí. Chceme, aby se název z antiky naplnil,“ vysvětluje Tomáš.

Dvojčata Svobodova mají představu, že by ze školy odcházeli celoživotní sportovci, kteří se budou udržovat v kondici, budou dbát na své zdraví a stále se vzdělávat.

„Ve sportovní kariéře by je neměly zajímat jen výsledky. Čas strávený ve škole i při sportu by je měl smysluplně obohatit. Když se budou těmito myšlenkami řídit i v době, kdy školu dávno opustí, budeme si moct říct, že naše práce měla nějaký význam,“ dodávají unisono.