Tím při plavbě na Vltavě a Labi vytvořili český rekord a stali se majiteli certifikátu za nejdelší vzdálenost ujetou na skifu. Celkem v lodích strávili 76 hodin, 39 minut a 21 vteřin. Nyní probíhá proces vedoucí k zařazení do Guinnessovy knihy rekordů.

„Cílem fregaty bylo zpopularizovat veslování. Nepodnikli jsme to kvůli rekordům, ale chtěli jsme dokázat, že taková akce dává smysl,“ vyprávěl ředitel a duchovní otec unikátního podniku Aleš Nejedlo.

Původně z Prahy vyrazil také stříbrný z OH 1992 v Barceloně a mnohonásobný medailista ze světových soutěží Václav Chalupa. Jenže kvůli bolestem v zádech v průběhu šesté etapy odstoupil. „Byli jsme z toho smutní, ale dál už jet nemohl,“ pokračoval Nejedlo, který je na rozdíl od dalšího bývalého olympionika a předsedy Českého veslařského svazu Macháčka vlastně veslařským nováčkem.

„Jako hobík začal veslovat teprve před třemi lety, ale je úžasný sportovec. Podal důkaz, že s veslováním se dá začít v každém věku,“ chválil Macháček svého parťáka. Oba během dvanáctidenní jízdy mnohokrát pocítili nesmírnou únavu. Fyzickou, ale i psychickou. „Určitě nešlo o nějakou romantickou vyjížďku,“ poznamenal Nejedlo, který má spočítáno, že za jediný den udělali každý v průměru deset tisíc temp.

Vyvážená strava

Dobrodruzi poznali, jaké to je, když z plavby na bytelnějším mořském skifu bolí záda, partie pod nimi, nohy a pochopitelně ruce, které měli samý mozol. Kvůli pohodlnému zázemí, je doprovázel doprovodný člun. „Ale jen do Ústí nad Labem. Tam musel kvůli nízkému stavu vody obrátit, což narušilo logistiku akce,“ litoval Nejedlo.

Podpůrný tým pokračoval na čtyřech kolech, přičemž vozy se na noc proměnily ve spací bydlíky. Bylo pamatováno na vyváženou stravu od výživového poradce, dvojici udržovala v kondici fyzioterapeutka.

I když veslaři měli až dvě větrné etapy s vlnami poměrně štěstí na příznivé počasí, prožili si krušné chvilky. Nejedlo po nárazu do bójky zlomil veslo a nevěděl, jestli se kolegům z doprovodu podaří sehnat náhradní. „Kdyby ho do hodiny nepřivezli, musel bych vzdát,“ pokyvoval hlavou.

Nervy a únava

S blížícím se závěrem fregaty se stupňovala únava, ale pracovaly i nervy. „Předposlední etapa měřila přes sto kilometrů a byl jsem hlavně psychicky hodně dole. Nadával jsem na celý svět a odnesl to i Aleš,“ přiznal Macháček kritický moment, kdy si sáhl na dno vlastních sil.

Ani úplný závěr ve vodách hamburského přístavu nebyl podle Nejedla snadnou záležitostí. „Posledních deset kilometrů jsme veslovali proti vlnám mořského přílivu a kličkovali mezi zaoceánskými trajekty. V tu chvíli jsme si připadali jako mravenci mezi obludami.“

Ale pak už konečně přišel cíl a po něm návrat domů. Organismus bývalého reprezentanta kupodivu docela rychle zregeneroval. „Nebyl jsem zase tak zřízený, jak se mohlo zdát. Za dva dny jsem vyrazil na kolo a bez problémů ujel sedmdesát kilometrů. Ale když jsem pak usedl do klasického úzkého skifu, připadal jsem si žáček,“ dodal s úsměvem.