Jako soupeřky jsme otravné, říkají plážové volejbalistky Sluková s Hermannovou

Nejlepší česká dvojice se na vrchol žebříčku už dostala, byť na jediný týden. Jen to podtrhlo parádní sezonu. Triumfy na majoru ve Vídni a čtyřhvězdičkovém turnaji v Ostravě, stříbro ve finále Světového okruhu v Hamburku, bronz z mistrovství Evropy úspěchů bylo víc než dost.

Co se skrývá za vaším letošním tažením?

Barbora Hermannová: Silná mentální stránka a bojovnost. Od začátku sezony cítím, že jsme na jedné vlně. Žádné skóre pro nás neznamená, že je konec. Měly jsme spoustu energie, chuti do boje a skoro vždycky jsme dokázaly zápas otočit, i když jsme už hodně prohrávaly.

Kolocová se rozhodla dát beachvolejbalu sbohem. Kvapilová hledá parťačku

Markéta Nausch Sluková: Bavíme se a na hřišti to je znát. Je mezi námi dobrá chemie. Co jsme spolu, tak jsme si prošly hodně věcmi a je za námi spousta tvrdé práce. Cením si toho, jak jsme ustály všechny těžké situace. Letos jde o naši nejlepší sezonu, nejen co do počtu medailí, ale i díky předváděné hře.

Kde se vás bojovnost bere?

M. S.: Ohromnou zásluhu má Simon, který nám pomohl najít cestu. Vštěpuje nám základní hodnoty. Řeší s námi, jak chceme působit a fungovat. S Bárou jsme si to sepsaly a obě nezávisle na sobě uvedly jako hlavní věc houževnatost. Nikdy se nevzdávat.

Působí vaše odhodlání i na vaše soupeřky?

M. S.: Je fakt, že nás na hřišti nemají rády, třeba Brazilky. My s nimi přitom často trénujeme. Ony nás v tréninku úplně zmasakrují a my je pak porazíme v zápase. Kamarádíme s nimi, ale jako soupeřky jsme asi hodně otravné. Vždycky chceme vyhrát.

Které letošní medaile si ceníte nejvíc?

B. H.: Na to je velmi těžké odpovědět. Ostrava je moje město, narodila jsem se tam a vyhrát doma bylo opravdu speciální. Ale každá medaile má něco.

Malé sporty útočí. Dotáhnou to pod pět kruhů?

Barboro, vy jste na posledních turnajích opakovaně převzala v klíčových okamžicích roli lídra. Byla to pro vás velká změna?

B. H.: Maki je zkušenější a vždycky hru brala na sebe. Hlavně v momentech, kdy se lámal chleba. Dělala to celé tři roky, co jsme spolu. Letos jsem jí chtěla pomoci. A navíc si sama dokázat, že to dokážu. Když si Maki poranila rameno, nic jiného mi ani nezbývalo. Snad budu pokračovat i bez zranění.

Markéto, jak to vůbec vypadá s vaším ramenem?

M. S.: Jak jsem si ho zranila, začalo nám to jít. Čeká mě ještě pár vyšetření, ale nemělo by to být moc vážné. Operaci se chci vyhnout jako čert kříži. Hlavní je teď odpočinek, proto jsme se rozhodly ukončit letní část sezony a nezúčastnit se mistrovství republiky.

A navíc už v říjnu hrajeme první dva kvalifikační turnaje na olympiádu v Tokiu.

Velká naděje českého volejbalu. Piskáček sní o Itálii