K házené přivedl i svoje dvě dcery a především syna Adama Haukara Baumruka. Opravdu, čtete správně: to druhé křestní jméno dostal podle názvu klubu! „V překladu to znamená sokol, jde o znak našeho klubu,“ vysvětluje Baumruk mladší.

Pokračovateli v rodinné tradici se daří: stejně jako otec získal s klubem mistrovský titul, pravidelně hraje evropské poháry, podíval už se třeba na Ukrajinu, do Portugalska, Nizozemska, Itálie, Ruska a loni na podzim i do země svých rodičů.

„Část rodiny žije v Česku, mám tam i strejdu. Když jsem hrál na podzim v Plzni, přijeli se podívat příbuzní z Písku,“ líčí 25letý házenkář, jenž se narodil v Reykjavíku a celý život prožil kousek vedle v Hafnafjörduru.

Dvojí občanství

Baumruk mladší prošel také mládežnickými reprezentacemi Islandu, ale za dospělé si nezahrál. Leč pozor… Má i české občanství, mohl by tedy pomýšlet na nominaci do národního týmu trenérů Jana Filipa a Daniel Kubeše. „Kdyby byl zájem, reprezentovat Česko bych mohl,“ říkal Adam Haukar Baumruk, když se na podzim představil v Plzni v Poháru EHF v dresu klubu z Hafnafjörduru.

S novináři mluvil slušnou češtinou. Ani to však zatím nestačilo… „Trenéři mě zatím nekontaktovali,“ odpověděl teď na otázku týkající se reprezentace.

To jeho otec, Jan Baumruk, lovosický odchovanec, který prožil nejlepší léta aktivní kariéry v pražské Dukle (1981-1990), si zahrál i na dvou olympiádách. Byl tak u šestého místa v Soulu 1988, i u devátého o čtyři později v Barceloně. To už jezdil na reprezentační srazy z Islandu, kde žije s manželkou Jaroslavou téměř třicet let.

Nemyslete si, nejsou za podivíny: v zemi gejzírů a sopek mají známé. Česká komunita tam čítá necelé dvě stovky lidí (a schází se pravidelně jednou za rok). Právě Baumrukovi patří k těm, kteří jsou na ostrově nejdéle. Ale pojďme zpět k Adamovi. Ačkoli patří k elitě v zemi, chodí normálně do práce. „I někteří moji spoluhráči mají zaměstnání, ale většina jich studuje. Trénujeme až k večeru, jednou denně,“ popisuje házenkářský život na Islandu.

On sám pracuje pro soukromou počítačovou firmu Gangverk, která dělá softwarové programy pro aukčního giganta Sotheby's. Život v jinak drsné zemi si pochvaluje, vždyť je to jeden z nejkrásnějších ostrovů na světě. „Pro mě takový pohodový, klidný, bez stresu v mama hotelu,“ usmívá se Adam Haukar Baumruk.

Z fotbalu do tepla 

S házenou začínal už v pěti letech, jiná možnost podle něho v podstatě ani nebyla. „Od narození byla házená všude kolem mě. Hrály jí i obě ségry,“ povídá syn českého legionáře. V osmi letech prý koketoval s fotbalem, který je v oblíbené turistické destinaci také nesmírně populární. „Ale tady se hraje i v zimě venku, za každého počasí. Bývá tu hodně chladno, tak jsem radši zalezl zpátky do haly,“ směje se Baumruk.

Nakonec udělal dobře Haukar hraje islandskou ligu za Haukar. Jak vlastně? Slušně… „Do konce loňského roku jsme vyhrávali a před reprezentační přestávkou jsme s přehledem vedli ligu. Jenže po ní přišly čtyři porážky a pokles na čtvrté místo,“ popisuje Baumruk mladší.

Jeho tým si spravil chuť alespoň postupem do semifinále Islandského poháru, ale v něm podlehl obhájci vítězství Selfossu. „Doufám, že už naši smůlu protrhneme a začneme vyhrávat v lize,“ věří v obrat k lepšímu házenkář s českými kořeny. Kdyby se to povedlo, kdo ví třeba by přišel i onen telefonát z české reprezentace.