Co to pro vás v tu chvíli znamenalo?

Motivaci. Vždycky je milé, když vidíte někoho, kdo je vám nejbližší, na stupních vítězů. Pokud mezi námi měla být jedna medaile, jsem radši, že ji má ona. Katka si jí zaslouží mnohem víc než já, za všechno, co překonala.

Prý jste předtím při jejím závodě, který jste sledoval na hotelu v televizi, zdemoloval váš pokoj?

Já ho nezdemoloval, jen jsem řval.

Řval?

No, radostí. Věděl jsem, že dvakrát shodila 470. Ale její třetí pokus televize neukázala a internet zamrzl. Najednou mi zavolal manažer Libor Varhaník: Tak dobrý ne? Já myslel, že myslí těch 470. Začal jsem řvát. On pak říká: No, jo, ale ona už skočila 475. Utekly mi výsledky o dvě výšky. V tu chvíli jsem pustil emoce, byl jsem hrozně šťastný.

Naladilo vás to před závodem na bojovnou notu?

Kdyby Katka neuspěla, byl by to i můj neúspěch. Prožili jsme spolu tři roky jejích zdravotních problémů. Nikomu bych nic takového nepřál. Vidíte a teď skáče české rekordy, je stříbrná. Utvrdilo mě to v tom, že atletika je někdy i spravedlivá.

I k vám byla v Ósace spravedlivá?

Myslím, že ano. Prostě je to tak, že ti kluci byli líp připravení, než já.

Jak jste se cítil ve srovnání s minulým rokem, kdy jste měl na Evropě stříbro?

Musím přiznat, že jsem na tom letos po silové i technické stránce o něco hůř než loni. Na 230 mám fyzicky i v hlavě. I 235 jsem lehce shazoval na mistrovství republiky. Ale technika není tak ideální.

Přesto patříte do elitní světové pětky…

Jsem čtvrtý ve světovém rankingu. Ve výšce platí heslo, jednou jsi nahoře, jednou dole. Je málo skokanů, kteří jsou pořád na špici.

Tak jako teď nečekaně stoupá vzhůru nový šampion Donald Thomas, že?

Každý jednou tu hranici překoná. Je to stejný typ jako loni Silnov. V kvalifikaci jde na krev, málem nepostoupí a ve finále vyhraje. Byla to super soutěž. Najednou někdo vyletí a všichni čumějí. Ve výšce nikdy není žádný favorit. Zvlášť ne na mistrovství světa. Ale o tom ta výška právě je.