Kliknutím zvětšítePři vzpomínce na rok 2019 se asi tetelíte blahem…
Ano, šlo o snový rok. I když jsem si ho teď trochu pošramotil zraněním. Spoluhráči z Nymburka mě naštěstí nenechávají smutnit. V naší skupině Ligy mistrů držíme druhou příčku.
Jak to s vaším pochroumaným chodidlem vlastně vypadá?
Už začínám být optimista, brzy budu v pořádku. A navíc jsem obohatil basketbal o nový druh zranění. Slyšel jste o někom druhém, kdo by měl trhlinu ve šlaše chodidla?
Bolí to hodně?
Ani ne. V tom je trochu problém. Těžko pak bojuji s netrpělivostí, která mě provází už od dětství.
Snil jste jako malý chlapec o šestém místě z mistrovství světa?
Pokud jsem měl nějaké basketbalové sny, tak se týkaly reprezentace. Nebyly ale až tak do detailu vypracované. Ani v dětství by mě nenapadlo, že Češi mohou být šestí.
Manažer reprezentace Michal Šob řekl: „Český zázrak se zrodil z neúspěchu, z dvacáté příčky na ME 2017.“ Souhlasíte s ním?
Ano. Teď budu mluvit jen za sebe. Evropa 2017 mně extrémně pomohla. Jednak jsem si hodně zahrál, což se nedá ničím nahradit, a pak neúspěch daleko víc analyzujete, chyby už nikdy nechcete opakovat.
Jiné to bude z Číny. Co se vám vybaví jako první, když si vzpomenete na MS?
Už jenom vidět Šanghaj byl veliký zážitek. Ale samozřejmě to podstatné se odehrávalo na hřišti. Velmi důležitý byl los. První zápas jsme měli s USA, mediální humbuk okolo nás byl neskutečný. Ten už nic nepřekonalo. Proto nám další utkání přišla nějak menší. Zbavili jsme se nervozity, hráli v klidu a dostavily se i velké výhry.
Může vás po takovém výsledku vůbec mrzet, že jste se jen o kousíček nedostali na olympiádu?
Po losu kvalifikace nás to mrzí více než na místě. Vezměte si, jak blízko byla olympiáda v Číně a jak daleko je teď. Ovšem nesmí se zapomínat na to, že jsme na mistrovství světa jeli jako úplní outsideři, a najednou se bavíme o olympiádě.
Turecko, Řecko a Kanada. Jak daleko je Tokio 2020 teď?
Extrémně daleko. Všechny Kanadské hvězdy NBA chtějí najednou reprezentovat. Stejně tak nepochybujte o tom, že si nás Turci i Řekové ze šampionátu dobře pamatují.
Během něj jste pobláznili Česko. Bylo těžké si zvyknout, že je z vás známá osoba?
Všechno na mě pořádně dolehlo až po příletu domů. Najednou mě lidé zastavovali na ulici, gratulovali a vyprávěli historky, jak se koukali na naše zápasy potajmu v práci na mobilu. No, trvalo to asi měsíc. Už se všechno vrátilo do normálu. Žádné hvězdy se z nás nestaly.
Po mistrovství se začalo spekulovat o tom, kam přestoupíte. Hovořilo se o euroligových klubech. Jenže vy jste předtím prodloužil smlouvu v Nymburku. Litoval jste tohoto kroku?
Nelitoval. V Nymburku jsem prodloužil smlouvu, jelikož v té době neexistovalo lepší řešení. A tak to i zůstalo. V klubu jsem šťastný. Na zahraniční angažmá ještě třeba taky dojde.
Euroliga vs. Liga mistrů? Nezakrníte basketbalově?
Rozhodně ne. Pokud zrovna nebojuji se šlachou na chodidle, mám v mužstvu velice dobrou pozici. Balon mám často v ruce. To mě baví. V minulosti jsem často jen střídal, k posunu tedy došlo. Věřím, že jsem na dobré cestě.
Kam vede?
To víte, že jsme doma s manželkou občas debatovali, kde by se nám líbilo. Jsou to ale takové písničky budoucnosti. Smlouvu mám ještě na 2,5 roku. Nějaké výstupní klauzule v ní sice jsou, ale ty se v basketbale využívají jen výjimečně.
Hodilo by se vám zazářit na olympijské kvalifikaci…
Zazáření se nikdy nebráním. (směje se)
Případně na EuroBasketu 2021, jehož logo bylo slavnostně představeno. Hrát doma je pro vás asi veliká výzva…
Nastoupit v O2 areně v rámci mistrovství Evropy bude naprosto unikátní. Já si ale dávám postupné cíle. Teď se s Nymburkem soustředím na Ligu mistrů. Postup do play-off nám nesmí uniknout. Pak tu bude kvalifikace o Tokio a až potom začnu myslet na EuroBasket.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
