Do místa dění v korejském Pchjongčchangu se sice nevydal, přesto byl i letos jednou z tváří olympijského vysílání České televize. Populární komentátor Jaromír Bosák během sportovního svátku rozhodně nezahálel. Své tradiční rozhovory vedl tentokrát za pomoci moderní techniky z Olympijských festivalů v Brně a Ostravě, které si však, jak sám říká, moc neužil.

„Práce bylo hodně a nebyl čas někde poletovat, vyzkoušet si sporty nebo jít na pivo. Ale pokud jde o festivaly, je to výborný nápad,“ pochvaloval si Bosák.

Začněme tím nejpříjemnějším. Co říkáte na Ester Ledeckou?

Holka šikovná, to je marné. Že bude dobrá ve snowboardu, se vědělo, ale že i v super-G? To tušilo jen pár zasvěcených. Hlavně její tým, veřejnost asi moc ne. O to je to kouzelnější, prostě krásný příběh a jsem rád, že se takové stávají. Je to aspoň zase něco, na co lidé v Česku mohou být trošku hrdí. Jednak ta holka něco dokázala, nepotřebovala zásadní pomoc státu, vše má na krku její tým a jednak vám zároveň dělá dobře, když vidíte, že olympijská vítězka z České republiky úplně v klidu komunikuje v angličtině, jako by to byla její rodná řeč. To také není úplně obvyklé. Já jsem za to rád.

Po jejím druhém zlatu se objevily hlasy, zda to není víc než triumf hokejistů v Naganu…

Myslím si, že se to vůbec nedá srovnávat. Už třeba kvůli dvacetiletému rozdílu mezi akcemi. Jsem absolutní nepřítel anket a poměřování tohoto druhu. Podobné možná je, že tehdy na turnaji hráli ti nejlepší světoví hráči a ona také jela proti nejlepším ve svých disciplínách. Spíše jde však o to, že každý z nás na tyto úspěchy bude vzpomínat se svou náladou, jak vám v té době bylo, co jste prožíval, jak se vám dařilo… Jde prostě o subjektivní záležitost a objektivně to zhodnotit nelze.

Myslíte si, že se i díky těmto úspěchům daří k obrazovce a sportu dostat více divaček a třeba i laiků, kteří se chtějí pobavit?

Jsem stoprocentně přesvědčen, že sport sleduje víc žen než před patnácti lety. Více holek sportuje, chodí běhat, cvičit, zajímá je i hokej, fotbal a sledují pak olympiádu nebo šampionát v některém z populárních sportů, třeba i v biatlonu. Spousta žen na něj kvůli úspěchům začala koukat. Nebo rychlobruslení. Kde by bylo, nebýt Martiny Sáblíkové? Nikdo by o něm nevěděl. Holky nacházejí ke sportu vztah, což je fajn, protože pak k němu povedou své děti. Sport obecně je důležitý pro vývoj člověka.

Jak se za těch patnáct let změnila pozice sportovního komentátora?

Výrazně. Dřív myslím tím, když jsem byl mladý, za bolševika komentátoři neměli moc možností k získání informací. Potajmu jste tak sháněl zahraniční časopisy, abyste se něco dozvěděl. Dnes si zjistí kdokoliv o komkoliv cokoliv. Nepřeberná studnice, až je to možná na škodu. Ještě víc se to pak ukáže u některých fanatických fanoušků svého klubu, o němž vědí první poslední, což komentátor nikdy nemůže, protože musí nosit v hlavě informace třeba o dalších dvou stovkách takových týmů. Lidé jsou vám pak schopní vytknout vše. Někde řeknete, že fotbalista má rád vajíčkovou pomazánku, a divák vám napíše, že játrovku. „Jak takovou chybu můžete udělat? To je strašné.“ Trochu přeháním, ale je to tak. Ano, i my máme lehčí přístup k informacím, ovšem také jsme zároveň pod větším drobnohledem a chyby se neodpouštějí. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat za dalších deset let.

PŘEDCHOZÍ
1/3
DALŠÍ