„Nemáme se za co stydět. Odjíždíme se vztyčenou hlavou,“ říkala plzeňská rodačka Markéta Jeřábková navzdory třem porážkám, které znamenaly konec už po skupině.

Hlas se jí třásl, i na dálku bylo patrné, že jen stěží zadržuje pláč, z tváře si utírala slzy. Vždyť se Španělskem vedly české házenkářky ve 42. minutě 22:16, ale pak přišel kolaps a prohrály 24:27.

„Házená se bohužel hraje 60 minut a my byly schopné hrát sice větší část, ale na to se nehraje. Nakonec jsme prohrály a musíme domů,“ hlesla v mixzoně 24letá házenkářka Thüringeru.

Jeřábková byla v každém ze tří zápasů na Euru nejlepší střelkyní svého celku, soupeřkám nasázela celkem 18 branek. Ale nakonec i jí v závěru zápasu se Španělskem zvlhl prach a žádná ze spoluhráček ji nezastoupila.

Vím, že teď jste hodně zklamaná, ale jak byste zhodnotila vystoupení českého týmu na šampionátu?

„Myslím, že se nemáme za co stydět! Odjíždíme se vztyčenou hlavou, i když se třemi porážkami a nula body. Je rozhodně na čem pracovat, ačkoli máme mladé hráčky, příští šampionáty můžou dopadnout dobře. Přesvědčily jsme se, že můžeme hrát i s vicemistryněmi světa.

Se Španělskem nebylo vítězství daleko. Když jste vedly o šest branek, neříkaly jste si, že už je hotovo?

Rozhodně ne. Dokud není konec, nikdo to v kapse nemá. Už jsem to říkala, zápas trvá šedesát minut. My jsme odehrály 40, 45 výborných minut. I když jsme šly do druhé půle, říkaly jsme si, že je to nula nula, neměly jsme v hlavách, že vedeme o pět gólů, že je hotovo. Bohužel, asi vyhrál zkušenější tým.

Kde podle vás nastal zlom v dobře rozehraném zápase?

Zlomilo se to asi za stavu 17:22, dlouho nepadl žádný gól, nic jsme neproměnily v útoku a pak přišly ztráty balonu, které dokázaly soupeřky potrestat, a srovnaly. Pak už nás měly na lopatě a dotáhly to, i když jsme dál věřily, že je můžeme porazit, ale nestalo se.

Je na vás patrné obrovské zklamání. Je to nejkrutější vyřazení v kariéře?

Takhle to má asi každý sportovec, kterého potká neúspěch, nemůže jásat. Zažily to i největší hvězdy, není to nic výjimečného.

Potvrdilo se, že vaše základní skupina (Španělsko, Rusko, Švédsko) byla smrtící?

Možná ano. Ale když se podíváte na vedlejší skupinu tady v Herningu, kde hrály Dánky, Černá Hora, Slovinky a Francie, tak je to přinejmenším stejná kvalita jako ta naše. Jsme na mistrovství Evropy, tady si skupinu vybírat nemůžeme.

Už jste stihla přemýšlet o tom, co bude teď dál? Co vás čeká?

Život jde dál, nekončí jedním mistrovstvím Evropy, které se navíc hrálo za takové zvláštní situace. Teď přijde nějaké volno. Doufám, že se dám brzy fyzicky i psychicky dohromady. A někdy od půlky prosince nastupuju zase v německém klubu, v lednu nás čekají zápasy evropského poháru, takže se moje myšlenky budou zase upínat jiným směrem. Co se týká samozřejmě té sportovní stránky, rodinné záležitosti mají teď přednost.