O vrchol jedné z nejnáročnějších hor světa se pokoušel pětkrát. A poslední pokus byl velmi povedený a hlavně rychlý.

"Rychlost, to je v horách bezpečnost," vzkázal ze základního tábora. "Tentokrát to bylo elegantní a rychlé, v tempu z 'bejsu' na vrchol. Pomohla mi aklimatizace v Jižní Americe. Ale nejsem vůbec v pohodě, jak mi tady všichni kolem tvrdí," konstatoval.

Nejvíc ho trápí kašel - kvůli suchému vzduchu a rozdílu tlaků jím trpí většina výpravy. "Všichni mi tvrdí, že jsem to sem přitáhl," snažil se žertovat. "Fyzicky to není špatné, ale už bych tam nechtěl. Teď si říkám, že bych to znova už asi nedal. Před deseti lety, to jsme byli jinak v pohodě," vyprávěl padesátiletý Jaroš se smíchem.

Mlha a krize při výstupu

Sledovaný výstup bral jako každý jiný. Že to bylo popáté, že to byla obávaná K2 a že právě tato jediná hora mu z osmitisícovek jako jediná chyběla, tím se nezabýval.

"Pořád jsme něco dělali, nebyl na to čas myslet," uvedl. "Je jedno, jestli poslední je K2, nebo Dhaulágirí. Je ale fakt, že jsem dal drtivou většinu kopců napoprvé, některé napodruhé a K2 napopáté. To o něčem vypovídá," uvedl.

Cestou na vrchol si prý ale prošel peklem. Možná přepálil tempo, byl rychlejší než Jan Trávníček, který se nakonec také dostal na vrchol. To se mu málem stalo osudným. "Když jsem viděl, že se ostatní horolezci vracejí a já mám krizi…" vzpomínal. Přišla totiž mlha a Jaroš trochu zbloudil.

"A přetáhl síly, zrychlil jsem a těsně pod vrcholem si toho moc nepamatuju. Myslel jsem, že tam nedojdu. To byla nejblbější chvíle. Byl jsem koženej, to byla krize," přiznal.

Že stane na vrcholu, v to uvěřil až skoro při posledním kroku. "Myšlenky na Korunu Himálaje mi na mysl přišly, snažil jsem se je cestou nahoru zahnat, ale draly se mi slzy do očí. Čekal jsem, že nahoře vypukne radost, že vytrysknou emoce. A ono nic," podotkl Jaroš.

Vánice při návratu dolů

"Ale nechávám si to do baru a na Vysočinu," prohlásil rodák z Nového Města na Moravě. "Vnímám radost, píšou mi lidi, ale není na to síla," zopakoval.

Zatímco cestou na vrchol lezcům počasí přálo s výjimkou mlhy, cestou dolů se podmínky zkazily a začala vánice se sněžením. "Nahoru nás počasí neohrožovalo, ale když jsme lezli zpátky do C4, tak to byl průšvih. Věděl jsem, že návrat nebude jednoduchý, takže jsem spěchal dolů," připomněl Jaroš, že na rozdíl od Trávníčka sestoupil o den dřív.

Jaroš nakonec nevyužil vytápěné boty, které dostal speciálně kvůli svým amputovaným prstům na nohách z výstupu na Annapurnu. Použil ale vytápěné ponožky při závěrečném výstupu. "Fungovalo to perfektně. Dal jsem si první stupeň, ale nějak se to přecvaklo na třetí a já myslel, že se vrátím z té hory s popáleninami," řekl se smíchem.

K malé oslavě dnes přeci jen už došlo. Na návštěvu do základního tábora přišel s kamarády Libor Uher, který vystoupil na vrchol Broad Peaku a spolu s Jarošem jsou teď jedinými Čechy, kteří mají na kontě všechny čtyři osmitisícovky v pohoří Karákoram (K2, Gašerbrum 1, Gašerbrum 2 a Broad Peak).

Jaroš dostal korunu vyrobenou z plechovek piva a dort. "Dali jsme si panáka, ale opravdu jsem tak vyšitý, takže na to nejsou ty správné podmínky. Máme popraskané rty, všechno bolí, pálí," popsal s tím, že teď už se těší domů.