„Stále mám ale v hlavě i možnost rezervního koně, kdyby se v té karanténě něco stalo. Už jsem to zažila při Global Champions, že se koně v karanténě zranili a nemohli odletět, a tak jsem ráda, že tu možnost mám. Samozřejmě doufám, že se nic nestane.“

Ve středu 14. července ještě naposledy trénovala a pak s koňmi vyrazí do karantény v Cáchách. Kromě Catch Me If You Can Old tam odveze i Silverstone G. Před tím s nimi startovala v St. Tropez a byla spokojená s podnebím.

„Bylo dost podobné Tokiu, takže koně měli možnost si skočit v podobných podmínkách a skákali moc dobře,“ pochvalovala si.

V Tokiu to bude úplně jiné

Česká reprezentantka se v posledních týdnech snažila koně udržet ve formě, ale zároveň měla na mysli, aby se jim před olympiádou nic nestalo.

„Šlo o přípravné závody a závodila jsem podle toho, jak to každý kůň individuálně potřeboval. Se Silverstonem jsme se rozhodli jít do Grand Prix, aby si skočil ještě něco většího. Catch Me měla tento rok za sebou již několik pětihvězdičkových závodů, tak jí stačilo si skočit soutěže na výškách 140 a 150 centimetrů,“ ohodnotila. 

Díky pravidelné účasti na závodech série Global Champions má velmi bohaté zkušenosti s nejtěžšími soutěžemi i s konkurencí nejlepších jezdců a koní světa. Přesto pro ni bude účast na OH něčím mimořádným.

„Olympiáda je olympiáda, to vám řekne každý,“ usmívala se. „Parkury budou sice podobně obtížné jako při Global Champions, ale tlak tam bude jiný. Bude to tím, že nereprezentujete smíšený tým, ale svou zemi, svůj národ. Také skoky budou úplně jiné, jejich propracování bude mohutnější, vizuálně složitější,“ vyprávěla Kellnerová.

Olympijské emoce

Účast na hrách je pro ni už devět let obrovským snem. „Bylo to před olympiádou v Londýně. Dívala jsem se na olympijskou reklamu, která spočívala v tom, že rodiče probouzí své děti, vozí je na tréninky, jezdí s nimi k doktorovi, když se zraní, provázejí je celou cestou a vygradování olympiády je s těmi rodiči,“ vzpomínala.

„To ve mně vyvolalo silné emoce a vytvořilo to pro mě olympiádu tak jedinečnou. Že je to jedinečné nejen pro sportovce, ale pro celou rodinu a všechny, kteří se na tom podílejí a podporují jednoho člověka. Řekla jsem si tehdy, že bych to chtěla někdy zažít,“ přiznala.