Může se stát další Češkou, která střídá disciplíny. Tím není myšlena Ester Ledecká, která přeskakuje z jednoho zimního sportu na druhý. Všestranná dívka z Vimperka se spíš může přiřadit po bok dalších slavných medailistek rychlobruslařky Martiny Sáblíkové a běžkařky Kateřiny Neumannové, které v létě usedaly na kolo.

Považujete se za sportovní obojživelnici?
Zatím to tak je. Oba sporty se v mém věku dají skloubit na poměrně vysoké úrovni. V atletice i lyžování jako juniorka končím, ale běhání neplánuji opustit. Vrchy mě baví. Jsou skvělým doplňkem. Uvidím, jak to půjde v dalších letech.

Šampionát se konal na jižní polokouli, jak byl náročný?
Nebyl prostor na speciální přípravu a nepovažuji se za dobrého běžce z kopce dolů. Proto jsem tam nejela s velkými ambicemi. Podmínky byly těžké, což znásobil silný déšť. Strašně to klouzalo, ale povedlo se mi to ustát. Vážím si toho, že mně atletický svaz bere na vrchařské akce. (usmívá se)

Od léta opět trénujete s otcem. V čem to má výhodu oproti spolupráci s Martinem Koukalem?
Je to pro mě výhodnější ve všech směrech. Můj táta mě nejlíp zná a rozumíme si. S panem Koukalem ale zůstávám v úzkém kontaktu, je trenérem juniorské reprezentace.

Nyní se musíte rychle přeorientovat na lyže.
Ve čtvrtek odjíždím na sníh a po argentinském horku se do Livigna moc těším. Mám ráda chladno. Ideál je mínus pět a modrá obloha.

Co bude vrcholem sezony?
V lednu bych se chtěla dobře umístit při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě. To bude první vrchol. Druhým je juniorský šampionát, který se koná začátkem března na německé straně Krušných hor v Oberwiesenthalu.