Střelkyně brněnské Komety Jitka Pešková v den svých osmnáctých narozenin získala juniorský titul mistryně světa na šampionátu v Peru. „Chtěla jsem dvojnásobnou oslavu a jsem strašně šťastná, že to vyšlo," povídala zlatá medailistka, která si připsala vůbec největší úspěch v historii české ženské sportovní střelby.

V Peru se střelci při závodech potýkali s netradičními podmínkami. Co vám znesnadňovalo soustředění?

Rušivých elementů se objevilo opravdu hodně. Vedle střeleckého areálu naváželi písek, za zády nám jezdila auta. Někteří z nás dokonce přestali střílet a čekali, až se situace uklidní.

Ale vám okolní ruch očividně nepřekážel…

V sezoně se mi až tolik nedařilo, ale střelnice mi sedla. Už na tréninku se mi dařilo a zvedlo mi to sebevědomí.

Na letošním juniorském mistrovství Evropy jste se 67 body skončila pátá, v Peru vám stejný výsledek stačil na mistrovský titul. Věřila jste v něj?

Výsledek není až tak úžasný. Chtěla jsem ukázat víc, ale nakonec to stačilo. Můžu být spokojená. Vím, co mám do budoucna zlepšovat a za rok zkusím titul obhájit.

Důvod k radosti jste měla dvojnásobný, protože v den závodu jste dovršila plnoletost…

Chtěla jsem dvojnásobnou oslavu a jsem strašně šťastná, že to vyšlo. Po všech letošních závodech jsem ráda i za ty nepovedené. Neúspěchy mě hnaly dál, makala jsem a nakonec se mi to vyplatilo.

Jak vypadá taková oslava titulu mistryně světa a osmnáctin dohromady?

Oslavila jsem to řádně. (smích) Přijela jsem domů o půl čtvrté ráno a před domem už byli sousedi a známí. Vítali mě a hned jsme slavili medaili. Druhý den došlo i na osmnáctiny.

Jak přijali váš úspěch spolužáci ve škole?

Když jsem se vrátila z Peru první den do školy, čekalo mě úžasné přivítání i od nich. Měli pro mě přichystaný transparent s nápisem Jituška překonala svět. Bouchli jsme nějaký dětský šampus, paní ředitelka mi gratulovala. Bylo to moc příjemné a s ničím negativním jsem se nesetkala.

Jak vlastně stíháte školu a sportovní střelbu na tak vysoké úrovni?

V tom patří velký dík Purkyňovu gymnáziu ve Strážnici. Vycházejí mi vstříc. Nemít u nich takové zázemí, nemůžu střílet na takové úrovni. Individuální studijní plán nemám, ale všichni učitelé mě uvolňují. Nemám s tím problém.

Mezi vaše záliby patří i hra na cymbál. Máte čas se jí vedle školy a střelby ještě věnovat?

Už jen když je čas. Zaučuje se místo mě náhradník a v kapele za mě zaskakuje, když zrovna nemůžu. (úsměv)

Jak reaguje vaše okolí, když se dozví, že si dobře rozumíte se zbraní?

Žena ve střelbě není tak obvyklá, ale myslím, že se do toho sportu hodí. Patří tam a je oživení.

Spousta vašich mužských kolegů střelců má zálibu v lovu. Láká vás?

To je pro mě tabu. (smích)

A olympiáda v Rio de Janeiru v roce 2016? Příští sezonu už totiž můžete startovat v seniorské kategorii…

Lákadlo to samozřejmě je. Sní o ní každý sportovec. Po domluvě s trenéry teprve ještě uvidím, jestli už teď půjdu mezi seniory.