Asi jen málokdo před zahájením letošního U.S. Masters čekal, že se do tradičního zeleného saka pro vítěze oblékne někdo jiný než Tiger Woods. Jasná světová jednička a žhavý favorit. A kdyby ne on, většina by tipovala třeba Phila Mickelsona či Bernieho Else.

Jenže loňský vítěz Masters Zach Johnson v neděli navlékl nejslavnější sako golfových dějin Trevoru Immelmanovi. Ne snad, že by tento osmadvacetiletý Jihoafričan byl nějakým zelenáčem. Třeba Masters se zúčastnil již po šesté. Ale nikdy před tím nevyhrál žádný turnaj kategorie major. S jeho triumfem v americké Augustě nepočítal opravdu skoro nikdo.

A dlouho s ním asi nepočítal ani sám Immelman. Ještě před čtyřmi měsíci totiž ležel na operačním stole.

„Chtěl jsem vyhrát turnaj Nedbank Challenge u nás v Jižní Africe,“ vzpomínal Immelman po skončení Masters v rozhovoru na oficiálním webu turnaje. „Bylo to v polovině prosince loňského roku. Udělalo se mi zle. A týden na to jsem už podstoupil operaci. Odstraňovali mi nádor.“

Operace nezhoubného nádoru bránice dopadla dobře. Rekonvalescence trvala Immelmanovi překvapivě krátce. Po sedmi týdnech se opět vrátil do turnajového kolotoče PGA Tour. Jenže nebylo ještě zdaleka vyhráno.

„Jako bych to ani nehrál já,“ řekl Immelman o svém obtížném návratu. „Byl jsem nešťastný z toho, jak hraji. Připadalo mi, že začínám znovu od nuly.“

Golfistou chtěl být od malička

Ale Immelman nerezignoval. Podle svých vlastních slov golf miluje a už od dětství si neumí představit, že by dělal něco jiného.

„Když jsem byl malý kluk, můj děda nahrával na video všechny možné turnaje. Já a můj bratr jsme se pak na ně dívali, pořád dokola a dokola. Už tehdy jsem snil o tom, že se někdy zúčastním Masters.“

Už od dětství však měl Immelman i jeden velký vzor. Golfovou legendu Garyho Playera. Ten mimochodem před třiceti lety vyhrál Masters jako poslední Jihoafričan před Immelmanem.

„Poprvé jsem se s ním setkal, když mi bylo pět. V našem domovském golfovém klubu v Sommerset West,“ vyprávěl Immelman o svém prvním setkání s Playerem. „Měl jsem jeho velkou fotku a chtěl jsem po něm podpis. On mě zvednul a dal si mě na ramena.“

Player pak talentovaného golfistu provázel celou jeho další kariérou. Radil mu, upozorňoval ho na chyby, podporoval ho.

Ve šlépějích svého vzoru až k triumfu na Masters

„Byl mi něčím jako druhým otcem,“ říká teď Immelman. „když máte na své straně někoho s tak obrovskými zkušenostmi, je to nepředstavitelně cenné. Jsem za to nesmírně vděčný.“

Playerovu podporu pocítil Immelman i v průběhu svého životního turnaje. Vedl od prvního dne, ale tlak na něj byl stále silnější. Zejména Woods se po slabším začátku den ode dne zlepšoval a posouval se pořadím vzhůru. Když přišel Immelman v sobotu večer do svého hotelového pokoje, čekala tam na něj hlasová zpráva. Právě od Playera.

„Omlouval se, že nemůže být se mnou, musel odletět domů a něco zařídit. Také mi řekl, abych při puttování držel hlavu víc uvolněně,“ smál se Immelman. „Také ale řekl, že poslední den se dostaví krize. Prý jsem ale dost silný, abych možnou nepřízeň osudu zvládl.“

A Player se nemýlil. V nedělním, závěrečném kole se opravdu dostavil kritický okamžik. Nad hřištěm v Augustě se točil silný vítr. A na šestnácté jamce zahrál Immelman dva údery nad par. Jeho náskok se zdál být ohrožen. Jihoafričan si ale vedení nenechal vzít. V závěru kola se už dalších chyb nedopustil a ani většině jeho pronásledovatelů se v neděli příliš nedařilo.

A golfista, který se ještě v prosinci potýkal s vážnými zdravotními problémy, se vyrovnal svému velkému vzoru. Stejně jako Player vyhrál Masters.