Čtyřkajak opustil Josef Dostál, který se soustředil, a velmi úspěšně, na singlkajak, a Lukáš Trefil. Místo nich si místo v lodi vybojovali závodníci Dukly Praha Jakub Špicar a odchovanec Prazdroje Plzeň Radek Šlouf. Ten působí v pražském oddíle čtvrtý rok a má za sebou řadu skvělých výsledků. Toho největšího patrně dosáhl v neděli, když spolu s Danielem Havlem, Jakubem Špicarem a Janem Štěrbou vybojovali před domácími fanoušky na MS v Račicích bronzovou medaili na trati 500 metrů.

Před finále v říjnu teprve třiadvacetiletý nejmladší člen posádky Radek Šlouf hodnotil vyhlídky čtyřkajaku slovy: „Spokojeni bychom byli s umístěním do šestého místa, ale stát se může cokoli, konkurence je strašně vyrovnaná.“

Před závodem jste rozhodně nebyli adepty na zisk medaile, byl jsi v cíli hodně překvapen?

Já jsem v koutku duše doufal, že bychom mohli na medaili dosáhnout, ale jen za předpokladu, že předvedeme to nejlepší, co v nás je, a to jsme dokázali. Trochu při nás stálo i štěstí, rozdíly v cíli byly opravdu minimální.

V polovině trati jste uzavírali startovní pole, věřil jste stále v dobrý výsledek?

Věděl jsem, že se posuneme vpřed, ale že si dojedeme pro bronz, to jsem už nečekal. My jsme na startu vždy trochu pomalejší, ani jeden z nás není typický sprinter. Ale na rozdíl od posádek, které jsou rychlejší na startu, dokážeme v závěru vystupňovat tempo.

Letos jsi ještě mohl naposledy startovat na mistrovství světa v kategorii do 23 let, kde jsi loni vybojoval na deblkajaku s Tomášem Veselým titul na kilometrové trati…

Dlouho jsem váhal, čemu dát přednost, neboť z hlediska přípravy jsem nemohl absolvovat obě mistrovství. Když jsem se na jaře probojoval do posádky čtyřkajaku, rozhodl jsem se dát přednost této posádce a účasti na mistrovství světa dospělých. V podstatě není možné se připravit v jedné sezoně na vrcholné úrovni na závod na kilometrové trati na deblkajaku a na 500 metrů na čtyřkajaku. Nechtěl jsem komplikovat naši společnou přípravu, i když mě to trochu mrzelo.

Kam řadíš mezi svými úspěchy zisk bronzové medaile z mistrovství světa dospělých?

Když jsme loni vybojovali titul mistrů světa na deblkajaku v kategorii U23 v Plovdivu, byl to pro mě obrovsky emotivní zážitek. Ale když jsem si uvědomil, jaký velký rozdíl je mezi závodníky do třiadvacet let a dospělými, stavím zisk bronzu ze čtyřkajaku trochu výš.

Elitní český čtyřkajak letos z poloviny obměnil své složení. Jakou má tato posádka perspektivu vzhledem k olympijským hrám v roce 2020?

Osobně si myslím, že těžko vydrží tři roky ve stejném složení. Každý rok musí všichni jeho členové prokazovat svou výkonnost a tři roky je dlouhá doba. Pokud někdo z nás trochu poleví, může přijít změna. V úvahu také připadá návrat našeho momentálně nejlepšího kajakáře Pepy Dostála do posádky.

Na mistrovství světa jsi ještě jel 500 metrů na deblkajaku s Janem Štěrbou. Jak hodnotíš konečné sedmé místo?

Chtěli jsme se minimálně dostat do finále. V semifinále se nám jízda povedla. Bohužel ve finále jsme nedokázali na tento výkon navázat. Myslím, že jsme mohli skončit o jedno, dvě místa lépe.

Nejdůležitější závod sezony máš za sebou, blíží se konec sezony…

Je to pravda, momentálně máme trochu volnější režim. V říjnu už ale zase zahájíme přípravu na novou sezonu.

A plány do dalších let?

„Rád bych pokračoval v posádce čtyřkajaku, tomu dávám momentálně přednost. Chtěl bych v něm vydržet minimálně do olympiády, účast na ní je stále mým velkým snem.