Často se usmívá od ucha k uchu. Jeho „bílý“ úsměv je nepřehlédnutelný. Přitom je jeho domovinou Súdán. Tedy země, jejíž obyvatelstvo se řadí k nejchudším na světě, přestože má ve svém nitru ohromné zásoby ropy.
Abubaker Kaki jako by se před rokem zjevil z neznáma a ve Valencii 2008 se stal nejmladším atletickým halovým mistrem světa v historii v běhu na 800 metrů. Tehdy mu bylo 18 let a 262 dnů. Vzápětí na této trati zaběhl i světový juniorský rekord.
Teď je o rok starší a v hlavě má myšlenky na pokoření další mety.
Už dnes, na mítinku Světových rekordmanů v pražské O2 Areně, by chtěl běžet světový rekord na 1000 metrů. „Na závod se těším, ale raději o rekordu moc mluvit nebudu,“ vysvětluje s úsměvem.
Kaki pochází z regionu, jehož miserijské národnostní etnikum se v těžkých bojích střetlo s vojsky ze súdánského jihu, usilujícími o autonomii. V hlavním městě Dárfúru, kudy prošla občanská válka, trénoval na rozbité, zanedbané dráze. Pět let v kuse se v Darfúru zabíjelo a vraždilo.
Před olympiádou bydleli súdánští reprezentanti všichni společně v domě u atletické dráhy. Běhali denně po dráze i po městě do chvíle, než teploty vystoupaly nad 40 stupňů, teprve pak měli pauzu. V pět odpoledne se vždy vraceli k tréninku.
Kakiho kolega Nisal Bilal později říkal: "Nikdo v zemi nás před olympiádou v Pekingu neznal, jediný sport, o kterém tam lidé věděli, byl fotbal. Ale to se teď mění.“
Na rozdíl od kolegů z Keni nebo Etiopie neměli na přípravu ani jakoukoliv státní podporu, nebo lukrativní sponzory.
Ještě loni běhali díky penězům z britského nadačního fondu, posilovali s kusy betonu, které v okolí stadionu našli. Jejich cestovní náklady často hradila britská ambasáda v Súdánu, jejíž atašé John Rollins byl atletickým nadšencem i proto, že jeho dvě dcery v Anglii závodí.
„V Súdánu se rodí špičkoví atleti. Potřebují naši podporu. Za pár let budou na rovnocenné úrovni s Keňou a Etiopií,“ myslí si Rollins.