Cítíte, že je vaše vyjednávací pozice po desátém místu na Tour komfortnější?

Jasně, jsem na tom líp než před Tour, kdy jsem měl zajetou jen klasiku na Lutychu. Uvidíme, s čím můj manažer přijde.

Není to příliš diplomatická odpověď?

Mám být konkrétní? Určitě má tři čtyři rozjednané varianty, které si spolu vyhodnotíme. Pak už to bude jednoduché: rozhodnu se podle toho, co bude nejlepší pro moji budoucnost.

Co bude nejlepší pro vaši budoucnost, Romane?

Z těch čtyř mám v hlavě dva týmy, které se mi docela líbí. Záleží na tom, co by mi nabídli: je mi teprve třicet a myslím, že ještě můžu zajet nějaké výsledky. Jestli bych chtěl mít tým postavený kolem sebe? Asi úplně ne, ale jsou závody, kde bych chtěl mít prostor.

Zpátky k letošní Tour: jste rád za 10. místo?

Jasně, byl to náš cíl poté, co odstoupil Alberto Contador. Sedli jsme si s Olegem (majitelem stáje Ťinkovem) a řekli jsme si, že chceme být v top 10. Povedlo se, byť na hraně.

Nesnil jste o ještě lepším umístění?

Narážíte na to, že to od druhého do desátého fleku bylo pěkně našlapané? Dá se říct, že jsem letos byl nejblíž pódiu. Měl jsem nejmenší odstup, ale na ty se cyklistika nejezdí.

Dokonce jste měl letos menší ztrátu na vítěze než v roce 2013, kdy jste byl pátý.

Je to důkaz, že cyklistika je čím dál vyrovnanější. Šampion Chris Froome je o třídu jinde než zbytek pelotonu a ostatní se nahání pohromadě. Viz časovka do vrchu: po sedmnácti kilometrech šlapání do kopce byl rozestup mezi druhým a desátým 20 vteřin. Vteřina na kilometr je strašně málo.

Málem jste byl devátý. Co se v poslední etapě stalo?

Posunul jsem se, když Rodríguez zůstal vzadu, ale rozhodčí to vrátili, protože to bylo v neutrální zóně. Ale i desáté místo se počítá: Tour je náročná a navíc jsem na ní dva roky nebyl, takže musím být spokojený.

V neděli večer Tour skončila a už v pondělí ráno jste přistál v Praze. Stihl jste závod s týmem oslavit?

V Paříži jsme v půl jedenácté zašli na večeři a o půlnoci to rozpustili. Sezona nekončí, jedeme dál.

Jaké bylo loučení s kumpánem Peterem Saganem? Oba jste si pomohli: on vám k umístění, vy jemu k zelenému dresu pro vítěze bodovací soutěže.

Peter je přírodňák: nepomáhal mi proto, že pro mě chtěl dělat něco na oplátku. My si nemusíme nic říkat, prostě to vycítíme. Mimochodem, jeho zelený dres jsem si přivezl domů i s věnováním.

Od televize to vypadalo, že je Sagan víceméně jediný týmový parťák, který vám pomáhal. Co vy na to?

Tak to není. Po Albertově odstoupení jsme museli přehodnotit cíle: bylo dané, že do kopců budeme útočit já, Rafa a Kišerlovski s tím, že ostatní nám pomůžou. V posledním týdnu se Rafa pouštěl do úniků, aby měl puntíkatý dres, a zbytek týmu jsem měl já kolem sebe. Kluci se snažili, abych měl ve finále úplně všechno.

Jak se vám líbila jedna z nejslavnějších scén letošní Tour, při níž Chris Froome kvůli divokým fanouškům a srážce s motorkou běžel bez kola?

Těžká věc, pro organizátory ani rozhodčí to nebylo snadné posoudit. Šlo o dojezd do kopce, chyběla tam tříkilometrová zóna, aby Chris mohl dostat stejný čas. Sudí udělali dobře, že mu nechali žlutý dres.

Nepřipadá vám, že diváci podél trati jsou na Tour čím dál bláznivější?

Pro cyklistiku je dobře, že fanoušků přibývá. Ale nezlobil bych se, kdyby přibylo zábran na velkých dojezdech, kdy jde o všechno. Neuškodilo by nám to.

Co chystáte teď? Vyhlížíte Vueltu, která začne na konci prázdnin?

Pokud ji pojedu, chci být připravený. Ještě to proberu s našimi sportovními řediteli. Teď se těším na sobotní klasiku v San Sebastiánu. Tam to miluju.

MARTIN MLS