V úvodu utkání jste se propadli až do stavu 6:15. Vypadalo to, jako by vám nesloužily nohy?
Spíš je neskutečné, že jsme se během chvíle dokázali vrátit do zápasu. To bylo hrozně důležité, v opačném případě nás to mohlo srazit na kolena. Zase se ukázala naše neuvěřitelná síla. Trojitý klobouček Satymu (Tomáši Satoranskému - pozn. red.) za to, jak svojí hrou strhl nás ostatní. Když jsme je na začátku dotahovali, tak dal trojku a průnik zakončil smečí. Ukázal, že je to pan hráč. Takových chvil bylo v utkání několik.

Co se dělo na české lavičce při prvním time outu?
Já, Saty i trenér jsme si vzali slovo. Ale ono to ani nebylo potřeba. Všichni si uvědomovali, že to takhle nemůže jít dál. Na dlouhé proslovy nebyl čas, Saty to pak názorně ukázal na hřišti.

Po Austrálii jste byli vyšťaveni do morku kosti. Po Polsku je to stejné. Proč jste soupeře nezlomili dřív?
Poláci nám také nechtěli dát nic zadarmo. Při poločasovém rozcvičení na nich bylo také vidět, že tahají nohy, že už neběhají. Docela se nám vstup do druhého poločasu na útočné polovině povedl, ale bohužel síly a půl metru chybělo v obraně. Nedokázali jsme být u jejich střel. Člověk si myslí, že už je trochu na koni a že půjde trochu povolit, ale to v podobných zápasech, kdy jde o moc, to není možné. Jsem strašně rád, že i přes tu v uvozovkách krásnou hru nám to vyšlo. A budeme hrát na závěr zápas, který jsme chtěli. Celý druhý poločas to bylo jako na houpačce. Naštěstí se zhoupla na naši stranu.

Vypadalo to, že oba týmy při kumulující se únavě rezignovaly na obranu. Co si o tom myslíte?
V některých chvílích už jsem nevěděl, kde je vpravo a kde vlevo. Byl jsem rád, že vím, který koš mám bránit. Jsem rád, že se nám dařilo v útoku. Jenže jim taky. Vůbec nevím, kde týmy braly energii. Možná kvůli té útočné snaze chyběli v obraně a vznikaly jednodušší pozice.

Poláci tři a půl minuty před koncem otočili na 79:78 z jejich pohledu. Neměl jste obavy?
Těžkými chvílemi jsme si prošli na turnaji už mnohokrát. Zase jsme si do koncovky věřili. Celý šampionát nám pomohl k získání sebedůvěry. V minulosti jsme koncovky moc nezvládali, pamatuji si takových zápasů dost. Teď ale máme v týmu pány hráče. Naše klasická trojka na perimetru Saty, Vojtek (Vojtěch Hruban) a Boči (Jaromír Bohačík) zase předvedla neskutečný výkon. V útoku nás drželi.

S Polskem jste se střetli v přípravě a na rozdíl od šampionátu jste hráli v maximální rotaci. Je to tak, že jste mohli nasadit celou lavičku?
Výhoda to byla. Z toho pohledu, že jsme měli jenom jeden den na taktickou přípravu. Hrát proti týmu, který neznáme, měli bychom to těžší. Poláci měli delší čas. My jsme jich spoustu pamatovali. Samozřejmě příprava je docela čerstvá, navíc jsme je dvakrát porazili, takže sebevědomí bylo na naší straně. Na druhou stranu jsme věděli, a také se to prokázalo, že zápas nebude stejný. Už kvůli motivaci dostat se do hry o páté místo.

Co byste pověděl, na adresu nerozehraných kolegů?
Na to, že na šampionátu moc nehráli, tak mám pro ně jenom slova chvály. Šířa (Jakub Šiřina) i Paly (Lukáš Palyza) měli super vstupy. Pomohli nám tím, že nebyl znát žádný pokles v naší hře. Navíc si kluci, kteří nás táhli celý zápas, mohli odfrknout a nabrat síly pro koncovku. To bylo hrozně důležité.

Celkem často jste najížděl pod koš, jenže jste moc neskóroval. Jak hodně si považujete důležitý technický koš na 86:80, když chyběla minuta a půl do konce?
Hodně důležitý koš. Při posuzování na videu za mnou přišel Vojtek a ptá se mě, proč jsem nedal dvojtakt. Já mu odpověděl, protože už nevím, jak mám udělat, abych dal koš. Na té pozici, kde jsem hrál, jsem se do těch nájezdů dostával, ale nedával jsem. Už jsem si připadal na dně. Úplně v pohodě jsme měl dát čtyři koše navíc. Nevím, čím to bylo způsobené. Nevím, jestli to byl technický koš, nebo ne. Měl jsme to dát hned na první dobrou. Jsem rád, že to tak dopadlo, protože v tu chvíli byl velký rozdíl vést o čtyři nebo o šest. Aspoň takový koš jsem dal (úsměv).

V utkání o páté místo vás čeká v sobotu Srbsko: Berte to jako odměnu za vaše vystoupení na MS?
Jsem rád, že hrajeme se Srbskem a ne s Amerikou. Už jen proto, že s USA už jsme tady hráli. Tým, se kterým se počítalo do finále, shodou náhod narazil spíš na soupeře, který jim nesedl, tak jsou ze hry o medaile. Nicméně v utkání proti Americe dokázali, že jsou top týmem. I když to říkáme od začátku turnaje, že můžeme jít do zápasů s tím, abychom si je užili, tak tentokrát to platí na sto procent. Teď už můžeme jít do zápasu opravdu v klidu a užít si ho. To ale neznamená, že jim to necháme zadarmo. Několikanásobně jsme překonali očekávání jak svoje, tak všech okolo. Tohle je zápas za odměnu. Zahrát si proti takovému týmu, jako je Srbsko, navíc o páté místo na MS, to nepotřebuje už další komentáře.

Kdyby vám někdo před šampionátem řekl, že skončíte lépe než USA, co byste si pomyslel?
Sci-fi (směje se). Tomu bychom před šampionátem samozřejmě vůbec nevěřili. Když se dostávalo do novin, jak bude vypadat americká sestava, tak si všichni nahoře na ně brousili zuby. To, že vypadnou už ve čtvrtfinále, se asi fakt nečekalo, ale vyšel na ně poražený z těžké dvojice Francie, Austrálie. Prokázalo se, že Amerika nemůže vyhrávat v céčkové sestavě. To, že skončíme na pátém nebo šestém místě, navíc před USA a dalšími basketbalovými velikány, to nikdo nečekal. Holt, když někdo hraje o páté místo na světě, tak před ním budou jenom čtyři nebo pět týmů…