Vzhledem k celosvětové pandemii ho provázejí striktní opatření. Maki a Bára byly stejně jako všichni deset dní zavření v bublině. Směly jet "hlídaným" autobusem na hřiště a zpátky, v hotelu mají vyhrazený prostor, nesmějí přijít do kontaktu s nikým z okolního světa.

„Nemůže zajít ani do krámu, pro kafe…“ povzdychla Maki.

Ale pozor, nejde o stížnosti. „Jsme strašně rády, že si po tak dlouhé době můžeme zahrát. Snažíme se plně respektovat opatření, ale víceméně 99 procent času, když nejsme na hřišti, musíme trávit zavřené v pokoji. Je dobře, že tu opatření jsou. Všichni chceme odcestovat zdraví.“

Hraje se pochopitelně bez diváků. Možná i to změnilo přístup pořadatelů k ženám.

Původně se mělo hrát v tričkách a kraťasech, ale pak došlo ke změně. Bikiny jsou povolené. Dva nicotné proužky látky mnoho nezakryjí, a to je v muslimské zemi, kde ženy chodí zahalené, poměrně nečekaný verdikt.

Oblečení do chladnějšího počasí

Češky se dopředu vybavily tričky, co zakryjí ramena, připravily si kraťasy tříčtvrťáky a legíny až po kolena. Přivezly si i trika, v nichž běžně hrají v chladnějším počasí. „Nakonec se rozhodlo, že se v plavkách bude moct hrát, za což jsme rády,“ pochvalovala si Bára.

„Jelikož se tady po poledním vedru začíná ochlazovat, počítáme s tím, že až budeme hrát odpolední a večerní zápasy za umělého osvětlení, tak se možná tomu oblečení nevyhneme.“

Hráčky se při tréninku potýkaly se silným větrem. „Od pořadatelů jsme ale slyšely, že by po dobu turnaje měl ustat. Písek je tady trochu hlubší, proklouzává pod nohama, ale v porovnání s tím, na němž trénujeme doma, nám to nepřijde jako nic zvláštního,“ dodala.