Na svoje kvalifikační poměry zaznamenal hodně bodů.  Hned čtrnáct. Stal se tak druhým nejlepším skórerem Lvů. Teď jeho tým čeká rozlučka ve Francii. Pokud uspěje, oslaví to pravým francouzským vínem. I když. Pokud si skleničku dá, je mu jedno, odkud víno pochází. Stejně jako drtivá většina nepozná rozdíly.

V průběhu celé kvalifikace jste spíše nechával střelbu na spoluhráčích. Za to proti Bosně jste za to vzal. Proč ta proměna?

Já jsem zvyklý vycházet na hřišti ze situace, která nastane. Nedávám si před zápasem žádné plány jak hrát. V kvalifikaci to vesměs táhli Boči (pozn. red. – Jaromír Bohačík) s Vojtkem (pozn. red. - Vojtěch Hruban) a v tom zářijovém okně Saty (poz. red. – Tomáš Satoranský) s Veselkou (pozn. red. – Jan Veselý). Ve Finsku to byl Blake Schilb. Náš tým má ohromnou sílu v tom, že může vystoupit prakticky kdokoliv. Vycházelo to ze situace, že Bosňané hráli agresivně na všechny naše malé hráče, takže se z pozice 4 naskýtala možnost najet pod koš. V první čtvrtině se mi to párkrát povedlo. Bylo to fajn, jen je škoda, že to nevedlo k výraznějšímu náskoku. Zápas by nám to ulehčilo. Jsem ale rád, že v konečném výsledku nám to pomohlo k výhře.

Nebo jste se už nemohl dívat na střeleckou nemohoucnost svých kolegů a jako správný kapitán jim ukazoval cestu?

To bych úplně takhle neřekl. Spíše jsem typem, který, když nám to nepadá zvenku, je více zvyklý najíždět. Takže jsem do naší hry vnesl tento prvek. Je pravda, že si z toho kluci vzali příklad, protože se to ukázalo jako jednodušší varianta, jak se dostat k zakončení. A tím utéct z bosenského tlaku. Kolikrát jsme se ale do nájezdu pustili a skončilo to tak, že leželo pár lidí na zemi. A nic se nedělo. Musíme si, ale uvědomit, že se ta hra nedá pro jeden zápas změnit. Když jsou kluci střelci, tak musí střílet. A to se potvrdilo, protože v těch klíčových chvílích nám tam něco padlo.

Prohrávat nechce nikdo


Už jste naznačil, že vám soupeř dělal problémy v soubojích jeden na jednoho. Vy jste je ale zdatně odmítal.

Možná to tak vypadalo, ovšem prosazovat se nebylo vůbec jednoduché. Kolikrát jsem musel ukázat ostré lokty. Jejich tlak byl enormní.

Čekal jste takto pernou šichtu?

Částečně ano. Byli jsme upozorňování, že touto hrou se chtějí prezentovat. Ten omílaný tlak jsem opravdu nečekal. Možná to pramenilo z naší menší nezkušenosti hráčů na rozehrávce. Kolikrát jsme se na tomto postu museli točit. Chvílemi jsem já, nebo Martin Peterka vyváželi balon. Hodně se do rozehry zapojoval Blake i Boči. Pak chyběli při zakončování.


Byl pro vás velký závazek, rozloučit se s diváky v kvalifikaci výhrou?

Prohrávat nechce nikdo. A my jsme od postupu v Bosně prohráli v minulém okně obě utkání. Včetně toho domácího s Francií. Tam nás to kvůli lidem hodně mrzelo. Přeci jenom za fantastickou atmosféru s Ruskem si zasloužili naše poděkování ve formě výhry. Navíc, když jich i proti Francii dorazilo fakt hodně. Na druhou stranu, i když se snažíte sebevíc zápas v uvozovkách nepodcenit, tak v hlavě máte, že postup už je v kapse.  Pro nás ale byli diváci motorem a my tak dali do utkání vše. Opravdu jsme nechtěli končit tak úspěšnou kvalifikaci čtyřmi prohrami.

Postoupit první by bylo fantastické



Stejný úkol rozloučit se se svými příznivci bude mít Francie. Ocitá se český tým v roli Bosny?

Možná ano. Minimálně v tom, že bychom chtěli Francii hodně znepříjemnit život. Tak jako Bosna nám. Utkání má přidanou příchuť v tom, že se hraje o první místo ve skupině. Ve výsledku nemusí nic znamenat, ovšem postoupit do Číny z prvního místa, to by bylo něco fantastického. A když prohrajeme, tak nám reálně hrozí třetí místo. Francie navíc prohrála ve čtvrtek ve Finsku, takže se má za co rehabilitovat. U ní platí ještě více než u nás, že z jejich sestavy si zahraje na šampionátu jenom pár hráčů. Takže tohle jedna z posledních možností ukázat, že do reprezentačního týmu patří.  Když to sečtu, tak rozhodně žádný pohodový zápas neočekávám.

Není to odvážné tvrzení vyhrát skupinu? Museli byste porazit Francii o patnáct bodů. A galský kohout z pěti zápasů doma ještě neprohrál.

Francouzi jsou doma opravdu silní. Já netvrdím, že jdeme do utkání s cílem zvítězit o patnáct. Spíše hovořím o tom, že tato varianta činí zápas zajímavějším. Pokud hypoteticky povedeme v koncovce o deset bodů, určitě se nebudeme honit, abychom vyhráli o patnáct za každou cenu. Protože každá výhra bude dobrá a zajistí nám druhou příčku. Každopádně chceme odehrát dobrý zápas a zase se někam posunout. Sám jsem zvědavý na to, jak k utkání přistoupí nahecovaní Francouzi.


Asistent trenéra Czudek predikoval, že nejedete do Francie na víno. Už jste stačil nějaké ochutnat?

(směje se) Pár kluků první den vyrazilo ven. Ale myslím, že ne na víno. Spíše do irské hospody na černé pivo, kterých je prý v Nantes požehnaně. Já už jsem po masáži neměl tu sílu jít s nimi ani za nimi. Víno tak přichází v úvahu, až v neděli po zápase. Tedy, když po něm bude dobrá nálada.

Čekám, až dospěju k červenému


Už jste někdy ochutnal francouzské víno a našel odlišnosti od českého?

Za takového odborníka se zdaleka nepovažuji. Manželka se vždy směje, že když já ochutnám víno, tak se nejdříve zaksichtím, jako bych snědl něco kyselého. A až potom ho pochválím. Nicméně víno je v podstatě jediný alkohol, který piju, když někam jdeme. V tom množství, kolik ho vypiju, ze mě ani odborník být nemůže. I kdybych si dal po zápase francouzské víno, rozdíly mezi českým nepoznám.

Pil jste víno už od mládí, nebo jste mu přišel na chuť až postupem věku?

Pocházím sice z Moravy, ale jako profesionální sportovec nemám za sebou dostatečnou alkoholovou historii. Takže nemohu od něčeho k něčemu docházet (rozesměje se). Nejsem úplně pivař, a tak držím s manželkou basu a dáváme si vínko. Navíc k večeři se hodí asi nejvíce. Tvrdý alkohol vůbec nepiju, ten jsem měl naposledy někdy v roce 2004. Ten mi tedy také nehrozí. Když to shrnu, tak to víno na mě zbylo. Spíš čekám na to, jestli od bílého dospěju k červenému, jak mi všichni říkají. Zatím jsem nedospěl…