Před odletem sondoval podmínky v Riu de Janeiro u zdravých sportovců, kteří se už z Brazílie vrátili. „Třeba zápasnice Adéla Hanzlíčková mi doporučila výlet na sochu Krista a akvabela Soňa Bernardová mi zas radila, ať kvůli krádežím nosím doklady pořád u sebe," vykládá závodník brněnského Favoritu.

Paralympiáda startuje už ve středu. Cítíte zvyšující se napětí?
Už na mě pomalu začíná doléhat atmosféra her. Jednu paralympiádu jsem už zažil, takže se moc těším i na druhou. Jde o svátek všech sportovců.

Na co se nejvíc těšíte?
Když to vezmu z nesportovní stránky, tak na poznání nové destinace. V Riu de Janeiro jsem ještě nikdy nebyl. Doufám, že mimo závody zbude prostor i na prozkoumání okolí. Chci se podívat na pláž Copacabana a samozřejmě i na proslulou sochu Krista. Bavil jsem se s brněnskou zápasnicí Adélou Hanzlíčkovou, která se nedávno z her vrátila, a výlet na sochu mi doporučila.

V Brazílii se představíte na silnici i na dráze. Co je vám blíž?
Určitě silnice. Na klasický závod a časovku už se moc těším. Dráha pro mě znamená spíš doplňkový sport.

Závodil jste někdy v Jižní Americe?
Ano, v Kolumbii a Mexiku. Tam jsme jezdili v nadmořské výšce dva a půl kilometru. V Riu bude trať trochu jiná. Pojedeme po okruhu, kde závodili i zdraví cyklisté. Nejvyšší kopec však nevyjedeme úplně celý, před vrcholkem uhýbáme trochu jinam.

Právě silniční závod byl na uplynulé olympiádě dost divoký. Cyklisté hodně padali zejména ve sjezdu v džungli. Připravil jste se na zrádná místa?
Snažil jsem se na to psychicky připravit. Pořadatelé udělali na okruhu na poslední chvíli nový asfalt, který dost klouže. Hlavně pak v serpentýnách to je na hraně. Musím jet hlavou a na jistotu. Nechci skončit třeba jako Nibali, který si zlomil obě klíční kosti, nebo Henao, který si dokonce zlomil pánev.

Právě tito dva jeli ke konci olympijského silničního závodu na čele a pak upadli. Jak jste to prožíval?
Byl to velký pech. Ale ke konci jeli podle mého názoru už za hranou a také na to doplatili.

O dějišti her koluje spousta negativních zpráv. Máte z Ria nějaké obavy?
Nemám. Varovala mě jen brněnská akvabela Soňa Bernardová, že mám nosit doklady stále při sobě. Dost se údajně krade i v olympijské vesnici, mám si dát bacha na uklízečky. Bavili jsme se i o ostatních věcech a vím, na co si dát pozor.

Hodně se probíralo i jídlo v olympijské vesnici. Váš kolega Jiří Bouška si do Ria dokonce veze vlastní stravu. Řešíte to podobně?
Nic si nevezu. Budu se stravovat normálně v jídelně. Jen se vyvaruji nějakých neznámých jídel, u kterých ani nevím, z čeho jsou. Evropské pokrmy a třeba zeleninu si dám bez problémů. Ostatní si musím hlídat.

Cestujete na druhou paralympiádu. V Londýně před čtyřmi roky jste nejlépe skončil čtvrtý v týmovém sprintu na dráze. Jedete do Ria pro medaili?
Tentokrát bych ji rád získal. Jsem o čtyři roky starší a zkušenější. Hlavní šance přijde asi v časovce, kde se počítá každá kategorie zvlášť. Při silničním závodě jedou všechny kategorie dohromady a v cíli se pak přepočítávají různé koefi-cienty podle druhu postižení. Při závodě vůbec nevíte, jak na tom jste.

Na dráze bude medaile výš?
Tam mám asi největší šanci na dobré umístění v týmovém sprintu. Mimo mě ho ještě pojedou Jirka Ježek a Tomáš Kajnar. V Londýně jsme sice skončili čtvrtí, jenže konkurence šla nahoru. Spíš to vypadá na umístění kolem šestého místa.