„Loni jsem zažil opravdu hodně těžkých chvil a situací. Určitě mezi ně patří dva tréninkové výpadky z důvodu vládních nařízení, odložené olympijské hry a státnice,“ líčí Micka, který se během vynuceného uzavření tuzemských plaveckých areálů připravoval všelijak.

Nejdřív v showroomu prodejce bazénů s protiproudem, později zamířil (podobně jako další kolegové a kolegyně) do zahraničí. V náročných podmínkách naplno poznal zásadní roli dobře vyladěné psychiky.

„Koronavirová sezona mi ukázala, že pro trénink i závody je důležitá psychická pohoda. Bez ní to prostě nejde, i když se člověk snaží sebevíc,“ říká Micka.

Štěstí měl v tom, že mohl své myšlenky odpoutat jiným směrem. Stal se totiž otcem dcerky Beáty. „Už se nemůžu dočkat, až uvidím její první krůčky a až uslyším její první slovo,“ rozplývá se.

Ale zpět k plavání. V tomto směru nabídl uplynulý rok o poznání méně radosti.

„Po dlouhém tréninkovém výpadku a téměř půlroční pauze od závodění jsme měli možnost závodit v Budapešti a v Římě, kde se ten výpadek projevil. S dosaženými časy jsem nebyl vůbec spokojený,“ přiznává Micka. A když později (už připravenější) startoval v Uzbekistánu, byl zklamaný také.

Dálkové plavání 

Jisté rozptýlení pro něj představují závody v dálkovém plavání. Tomu se věnoval už dříve (před pěti lety se pokoušel prosadit mezi dálkovými plavci na hry v Riu) a rád prověřuje svou výkonnost na otevřené vodě.

„Dálkové plavání je pro mě krásným zpestřením. Poprvé v životě jsem teď plaval mistrovství ČR na deset kilometrů, kde se mi podařilo zvítězit. Jsem za to moc rád a byla to taková malá záplata na nevydařenou sezonu,“ ohlíží se Micka.

Co očekává od roku 2021? Tady je odpověď jasná. „Nejvíc se těším do Tokia,“ hlásí plavec, který jako teenager startoval na olympiádě v Londýně a plaval i v Riu. Pokud jde o Tokio, limit má splněný už skoro dva roky. „Mým sportovním cílem je na hrách uspět. To je moje světlo na konci tunelu.“