Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kostelecký: Tenkrát na olympiádě v Pekingu zafungovalo vše. Osudově

Brno - Český střelec odjede do Londýna obhajovat zlaté medaile. Nad střelbu staví rodinu, přesto si na velký úspěch z Číny občas vzpomene.

25.7.2012
SDÍLEJ:

David Kostelecký.Foto: DENÍK/ Attila Racek

Brno Ležel na olympijské střelnici ve vestě nasáklé silným deštěm. A v hlavě mu rotovaly myšlenky, kterým stále nemohl uvěřit: „Opravdu jsem olympijský vítěz?" Psal se 10. srpen 2008.

Sportovnímu střelci Davidu Kosteleckému se vyplnil bláznivý sen. V Pekingu vyhrál olympiádu. Svět vnímal dojemný příběh skromného chlapa z vesnice, který vystoupal až na vrchol.

„Tehdy zafungovalo všechno. Neměl jsem žádný nešťastný výstřel, technické ani jiné problémy. Jako by mě někdo vedl. Takový osudový den. Celé mi to přišlo, že je mně zlato souzené," vzpomíná sedmatřicetiletý rodák z Holasic na Brněnsku. Po čtyřech letech na olympijské střelnici nabije svou oblíbenou brokovnici, nasadí brýle a v Londýně se v disciplíně trap pokusí znovu oslnit svět. „Už aby to bylo za námi," říká s úsměvem známý kliďas.

V televizi před čtyřmi lety běžely obrázky, jak se s absolutním pocitem štěstí rácháte v kalužích na olympijské střelnici. Vzpomínáte rád?
Moc lidí mi ty okamžiky připomíná, ale ve sportovním ohledu je lepší zapomenout. Když se tím pořád zaobíráte, nedostanete se dál. Jsem rád, že teď přijde druhá olympiáda. Ať dopadne, jak dopadne, skončí pro mě etapa od Pekingu. Každopádně jednou klukovi na videu ukážu, že jsem vyhrál olympiádu, prohlédneme si fotky. Ale rozhodně se s těmi vzpomínkami neprobouzím a neusínám.

Před Pekingem jste tak známý nebyl a najednou jste zažíval obrovský humbuk. Přemýšlel jste někdy, co by se stalo, kdybyste nevyhrál?
Jo. Člověk vítězstvím získá a taky dost ztratí. Byl bych teď šťastnější? Je to jen hypotetická otázka. Život netvoří jen sportovní střelba. Ubírá se i jinými směry.

Prozradíte, co jste zlatou medailí ztratil?
Hlavně čas, měl jsem ho předtím mnohem víc. A taky jsem přišel o nějaké lidi kolem sebe. Ale myslím, že o významné ztráty nešlo.

Po Pekingu jste věřil, že vás úspěch nezkazí. Ustál jste ho?
Nemůžu hodnotit sám sebe. Ale věřím, že nejsem tak jiný. Naopak si vážím obyčejnějších věcí, protože jsem neměl ani moc času na rodinu. Doufám, že mě to nějak nepoznamenalo. Moc dobře vím, že se může povést jeden závod a dalších deset pokazím. Nemůžu mít nos nahoru.

Do Londýna jedete jako obhájce olympijského zlata. Cítíte na sobě tlak?
Zůstávám nohama na zemi. Je tam pár střelců, kteří jsou dlouhodobě lepší než já. Medaile se mně může povést, nepodceňuju se. Ale zažil jsem i moc proher a vím, že to nemusí dopadnout. Sebe bych do role favorita nepasoval a možná je to pro mě lepší.

Už vám běhá mráz po zádech?
Nervozitu si zatím tolik nepřipouštím, ale určitě přijde tam. Kdybychom nebyli nervózní, asi je něco špatně. A už se těším, že to bude za námi.

V Londýně můžete maximálně dorovnat výsledek z Pekingu. Je těžší si stanovit cíle?
Nemůžu být alibista a říkat: Nějak to dopadne. Zažil jsem už dvě olympijská finále, loni jsem získal medaili z Evropy i ze světa. Chci se dostat mezi šestku nejlepších a pak se uvidí. Ale taky můžu hodně jednoduše skončit třicátý.

Jak vám sedí tamní střelnice?
Ani nevím. Stříleli jsme tam na svěťáku a bylo šest nad nulou. Foukal vítr, pršelo. Výsledky byly děsné. Záleželo, jak kdo šel na položku. Přesto jsem měl pocit, že střelnice je v uvozovkách jednoduchá. A taky je jako skládačka. Po olympiádě ji zase rozloží. Líbila se mi, trénink jsme absolvovali v dobrých podmínkách a stříleli jsme solidně. Záleží na počasí. Mění se každých dvacet minut.

Dá se říct, že už jedete na hry jako zkušený střelec?
Jedu na čtvrtou olympiádu. Poprvé do Atlanty 1996 jsem cestoval opravdu na zkušenou. V Sydney jsem se dostal do finále, což bylo hodně důležité vzhledem k Pekingu. Za osm let jsem zhruba tušil, co mě ve finále čeká a jak se člověk cítí.

A baví vás střelba pořád stejně jako v osmnácti letech?
Tehdy jsem nemohl dospat rána, kdy sedneme do auta, pojedeme na trénink a dám si ránu. Určitě to teď takhle neprožívám, přesto mě střílení pořád baví. Někdy je kolem toho moc tlaku a nejasností, ale kdyby mě netěšilo, nemůžu ho dělat.

Naháněl jste jako malý kluk s puškou i slepice?
To ne, i když jsme měli vzduchovku a u babičky na velkém dvoře jsme z ní pořád stříleli. Ale že bych byl do flint zblázněný? Asi ne.

Už od mládí znáte také kamaráda z vedlejší vesnice Jiřího Liptáka, který bude vedle vás střílet v olympijském závodě. Co kdybyste vedle sebe stáli i na stupních vítězů?
Na evropském šampionátu na Kypru v roce 2008 jsme zažili situaci, že jsme skončili druhý a třetí. Opakování je absolutní sen a víme oba dva, jak těžký závod nás čeká. Snít můžeme. Bylo by fajn, kdyby tam byl alespoň jeden z nás.

S Jiřím Liptákem si dost rozumíte i mimo střelnici?
Je to výborný parťák na cesty. Jsme rivalové, ale když se jednomu nedaří, druhý mu dokáže pomoct. Nevím, jak dlouho budu ještě střílet já, ale Jirku jednoznačně čekají velké úspěchy. Myslím si, že olympijskou medaili dřív či později určitě získá. Stále má v sobě obrovský potenciál.

Všichni čtyři čeští brokoví střelci, kteří budou reprezentovat v Londýně, pocházejí z jižní Moravy. Čím to, že se tady rodí olympionici?
Je to asi zázemím, tradicí. S Jirkou pocházíme z mysliveckých rodin.

Mimochodem když přijedete domů, čeká na vás manželka, která střelbu také moc dobře zná. Lenka, rozená Barteková, úspěšně reprezentuje Slovensko ve skeetu. Nebavíte se doma jen o flintách?
Jsme na stejné notě, takže je lehké přejít na úplně jiná témata. Manželka navíc rozumí, že musím třeba na týden pryč, a nemá s tím žádný problém. To je obrovská výhoda. Zažila úspěchy i prohry. Tuší, co kdy říct. A střelbu opravdu moc neřeší.

Loni v březnu se vám narodil syn Denis. Jak vás ovlivnil?
Člověk nemá tolik energie, po nocích nespí, ale na druhou stranu je to obrovské potěšení. Vnímáte věci jinak. Když se mu něco stane, víme, že střelba je bezvýznamná. Na sport se díváme s nadhledem.

Se zbraněmi cestujete po celém světě. Nemáte s nimi někdy potíže?
Jasně. Nevíme třeba, že potřebujeme nějaký papír. Občas nám zbraň zabaví a nastane kolem toho spousta zmatků. Od 11. září 2001 funguje úplně jiný režim. Pamatuju si, že do USA jsem předtím doletěl se zbraní a hledal jsem na letišti někoho, kdo mi ji zkontroluje. Stál tam policajt a říká: Volný pohyb. Nikdo futrál ani neotevřel, což je teď nepředstavitelné.

Už vás někdy považovali za teroristy?
Jednou nás zatkli v Hongkongu. Celou skupinu odvedli, pomalu na nás mířili samopaly a pak zbraně fotili. Nestihli jsme letadlo do Austrálie a museli tam zůstat o den déle.

Autor: Tomáš Svoboda

25.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Deník s vámi - Setkání s primátorkou v rezidenci primátora: Adriana Krnáčová.
1 16

Chlubila se otevřením tunelu. Krnáčovou starostové chválili

Marine Le Penová
2 8

Le Penová se chce soudit s bankami. Odřízly jí účty

V Davli zmizel kus betonového mostu. Podívejte se

Stavbaři rekonstruují most ve středočeské obci Davle opravdu důkladně, kvůli stavbě nového pilíře jeho část zbourali. Pohled na chybějící kus velkého betonového mostu vypadá značně nezvykle. Prohlédněte si fotografie v naší galerii.

Medveděv se na schůzce se Zemanem distancoval od článku o okupaci

Ruský premiér Dmitrij Medveděv se dnes distancoval od článku na ruském armádním webu Zvezda, který obhajoval sovětskou intervenci do Československa v roce 1968. Text podle něj neodráží oficiální stanovisko ruské vlády a jako takový je osobním názorem svého autora. 

Do Česka nás láká školství a zdravotnictví, říká velvyslanec Saúdské Arábie

Česká republika se pro obyvatele Saúdské Arábie stala vyhledávanou turistickou destinací. Mnozí do Čech rovněž jezdí kvůli dobrému zdravotnictví a za vzděláním. Za uplynulý půlrok se počet vydaných turistických víz ze Saúdské Arábie do Česka zdvojnásobil. Uvedl to nový velvyslanec Saúdské Arábie v České republice Najíf Abúd.

Vánoce jsou finančně náročné. Úvěr ale může být špatným pánem

Podle finančních poradců ale i psychologů by úvěry měly sloužit k nákupu jen těch věcí, které nezbytně potřebujeme. Nemá cenu se neúměrně zadlužit a kvůli hezkému Štědrému dni si pak znepříjemnit celý rok. Praxe ale také ukazuje, že mnohé domácnosti si kvůli nedostatečné finanční rezervě nemohou tuto úvahu dovolit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT