Na stupních vítězů stála při vrcholné akci poprvé od loňského července. Tehdy v Praze vyhrála závod Světového poháru.

Až teď, při finále letošního seriálu v Augsburgu, si mohla tyto pocity připomenout. Její druhé místo bylo navíc největším úspěchem českých vodních slalomářů v letošní sezoně.

Štěpánka Hilgertová alespoň částečně umazala zklamání z evropského šampionátu i z předchozího pohárového závodu v Čunovu. A stejně jako ona se dlouho „trápili“ i ostatní reprezentanti.

Hilgertová je, zdá se, zpátky na výsluní. „Já doufám,“ věří Jiří Pultera, šéftrenér národního týmu. „Měli jsme rozpačitý začátek sezony. Vedlo se nám v kvalifikacích a v semifinále. Finále se pak nedařila. Tohle považuji za takový první zlom.“

Dvojnásobná olympijská šampionka Hilgertová však „prolomila“ víc. Na stupně vítězů v závodě Světového poháru se postavila v jedenačtyřiceti letech, a to se ještě nikdy v historii žádnému vodnímu slalomáři na světě nepodařilo.

„Štěpánka je unikum sama o sobě,“ myslí si Pultera. „Víte, za tu dobu, co jezdí, se pravidla nebo lodě několikrát změnila. Nesmírně ji obdivuju za to, jak se vždycky dokázala přizpůsobit a vytěžit z dané situace maximum.“

Její sedmé místo z letošního mistrovství Evropy zůstalo za očekáváním, i když později říkala: „Vzhledem k tomu, jak probíhala nominace na Trnávce, kde jsem se málem nedostala do reprezentačního výběru, bych toto umístění považovala za úspěch.“

Vítězství v červnovém závodu Trojský kůň v Praze ji nakoplo, byť šlo o podnik druhé kategorie. „Byl to hlavně užitečný trénink, v němž jsem necítila nutnost být nejlepší a přesto se mi to podařilo,“ říkala. „V mém věku už totiž není možné být celou sezonu v optimální formě a já ji směruji na světový šampionát.“

V září by chtěla ve španělském Seu znovu na stupně vítězů. „Myslím na to,“ netají se.

Hluboko pod vodou však bude muset nechat vzpomínky na loňskou olympiádu v Pekingu. „Neúspěšné vystoupení na olympiádě mě psychicky poznamenalo na delší dobu,“ přiznává. „Proto i jarní závody, v nichž se rozhodovalo o nominaci do reprezentace, byly pro mě jedním velkým trápením.“

Trápení možná odplavily divoké peřeje v Augsburgu. I šéftrenér Pultera v medaili věří. „Jenže víra je jedna věc a výsledky druhá,“ uvažuje. “Vždycky je tam ten otazník.“