Čtyřiadvacetiletá hráčka, jejíž rajónem je podkošový prostor, si užila nejen vyhlášení jako česká jednička. Také přivítala fakt, že mohla na jeden večer vyměnit propocený dres za společenské šaty.

„Pro všechny holky je to pro nás vždycky velká změna. Nemáme moc možností ani prostoru se v průběhu sezony nějak moc hezky oblékat. Většinou nás veřejnost zná, i mimo palubovky, jen v teplákových soupravách, trikách, šortkách a basketbalových botách. Musím říct i za spoluhráčky, že se všechny na společenské akce těšíme. Jo a prásknout, že už týden před tím řešíme, co si vezmeme na sebe,“ říká s úsměvem Julia Reisingerová pro Deník.

James Karnik, kanadským basketbalista s českým pasem.
Basketbalový objev z Kanady. Mám český pas i krev, hlásí nová tvář reprezentace

Jak jste si užila posezení v křesle?
Myslíte v královském křesle (šibalsky mrkne). Jo, byla to nádhera. Hezky se mi v něm sedělo (směje se).

Dosáhla jste na první triumf v anketě Basketbalistka roku. Co se odehrávalo u vás vevnitř, když moderátor vyhlásil vaše jméno?
Prožívala jsem samé skvělé pocity. Beru to jako zadostiučinění celé práci. A také to, že basketbal nejsou jenom zápasy a výsledky.

Jiný kraj, jiný mrav

Skončila čtyřletka Kateřiny Elhotové, začíná éra Julie Reisingerové?
To nevím. Uvidíme příští rok (culí se).

Tak jinak, chtěla byste pět let kralovat českému ženskému basketbalu?
Já bych chtěla kralovat dokud to jen půjde, ale otázkou je, jestli to zvládnu. Lépe řečeno, jestli mi to spoluhráčky umožní. Nicméně si to přeju moc.

Basketbalistkou roku jste se stala ve čtyřiadvaceti letech. Je to pozdě, brzy nebo tak akorát?
Je to brzy. Jsem ráda, že jsem toho dosáhla v poměrně mladém věku. Mám totiž ještě spoustu let na to se zlepšovat. A dosáhnout ještě více velkých věcí. Toto ocenění ukazuje, že ten cíl není až tak daleko. Přece jenom čtyřiadvacet let není ještě žádný věk na kariéru profesionálního sportovce.

Mariana Přibylová
Basketbalistce Přibylové praskla plíce, teď září v českém dresu: Sen je medaile

Očekávala jste prvenství?
Úplně jsem to neočekávala a nepřicestovala jako jasný vítěz. Když jsem se dozvěděla, že na vyhlášení jede i Martina Voráčková, tak jsem si říkala: Ty jo, možná to vyhraje Vory. Měla skvělou sezonu, v USK Praha dostávala více šancí a také se více prosazovala. Samozřejmě mě triumf těší a jsem ráda, že jsem to takhle dokopala.

Voráčková byla za vás jedinou, kdo vám mohl tento titul vyfouknout?
To asi ne. Ale tím, že jsem věděla trojici, která se chystá na slavnostní vyhlášení, tak se mi to lépe odhadovalo. Navíc člověk ví, jak na tom jsou všechny ostatní holky. Mě hrálo do karet, že Girona startovala v Eurolize. Tam se dá pro tuto anketu nahnat dost bodů. Kdyby však V Eurolize byla nějaká naše další holka, tak by mi mohla velice slušně konkurovat.

Koho byste zvolila vy?
Já bych volila všechny holky, které jsou v repre. A poradila bych jim, ať jdou hrát tam, kam je nohy ponesou (smích). Ne vážně. Aby nezůstávaly na jednom místě a vyzkoušely si rčení: Jiný kraj, jiný mrav.

Žádné piplání

Ráda říkáte, že vaším velkým vzorem je maminka. Každý rodič je rád, když jeho dítě předčí v jeho branži. Jak hodně vás těší, že jste ji mohla potěšit?
Těší mě to strašně moc, že mají radost. Nebudu totiž mluvit jen o mamince ale také o tatínkovi. Oba dva se mnou projeli všechny mládežnické kategorie, všechny ty reprezentační srazy. Objížděli všechny zápasy, všechny turnaje. My tři nejlépe víme, co všechno obnášel ten můj postup až na vrchol ankety Basketbalistka roku. Patří jim všechna čest i poděkování, za to, že to se mnou vydrželi. Bez rodičů bych nebyla, tam kde jsem. Vyhlašování si moc užili, byla to pro ně speciální, že mohli na takovou akci přijet.

Jak vůbec pohlížíte na podobné ankety?
Jako na takový dar pro nás sportovce, kdy se nám něco vrací. Ocenění za to, že celé roky pracujeme. Někdy fakt dřeme. Nemáme volna, nemůžeme si jet na dovolenou, kdy se nám zamane, kolikrát musíme oželet i Vánoce. V létě pak přichází odměna v podobě udělování cen na Basketbalistovi roku.

Basketbalista roku Jan Veselý
Král Veselý se diví: Nenapadlo mě, že bych mohl Satyho vystřídat

Navíc můžete zpocený dres vyměnit za společenské šaty.
Pro všechny holky je to pro nás vždycky velká změna. Nemáme moc možností ani prostoru se v průběhu sezony nějak moc hezky oblékat. Většinou nás veřejnost zná i mimo palubovky jen v teplákových soupravách, trikách, šortkách a basketbalových botách. Ono je to při dlouhém cestování také nejpohodlnější. Musím říct i za spoluhráčky, že se všechny na společenské akce těšíme. Musím také prásknout, že už týden před tím řešíme, co si vezmeme na sebe.

Kolik trvá taková proměna basketbalistky v dámu?
Mně to moc dlouho netrvá. Já se s tím nepiplám (rozesměje se). Takže asi hoďku a půl. Kdybych líčení a upravě vlasů věnovala více času, tak by to stejně lepší nebylo (chechtá se).

Zajímavá budoucnost

Zavřeme dveře módního salonu a přejděme pod bezedné koše. Jak byste zhodnotila uplynulou sezonu? Nejdříve na klubové úrovni.
Na klubové úrovni se jednalo o velice náročnou sezonu. Co se týče fyzična i mentální stránky. V Gironě jsme měli spoustu zraněných hráček. Občas jsme dokonce nastupovali jen v pěti nebo šesti. Bylo hodně těžké vůbec sezonu dohrát. Nakonec to také nedopadlo slavně. Ale v domácí soutěži bylo naším cílem vyhrát španělský pohár, nebo si zahrát finále ligy. Nevyšlo to, což zamrzelo. Alespoň jsme postoupili mezi nejlepších osm v Eurolize.

A co reprezentační úroveň?
Nechci říkat úplně zklamání, ale určitě jsme očekávali víc. Bohužel nás teď čeká generační změna. Přišla a chvíli bude trvat. Samozřejmě neúspěchy nemůžeme svádět jenom na věk. V létě jsme trochu zamakali na té nové generaci. Snad se nám podaří dostat se na příští Eurobasket, kde bychom mohli napravit neúspěch z loňského roku.

Po odchodu některých zkušených hráček jste se stala základním kamenem reprezentace. Jak se cítíte v roli lídra?
Já si myslím, že vyloženě nějakého lídra nemáme. Snažíme se, aby tým vedly holky, které už mají v repre něco za sebou. Těm méně zkušenějším se pokoušíme ukázat správnou cestu a něco jim vysvětlit. Je to složité, protože nás také hodili do vody. Ve smyslu oznámení: Teď budete lídry vy. Také jsme to nečekaly. Vždyť nám odešlo prakticky najednou pět lídrů. Není to pro mladší holky nové, ale i pro nás zkušenější. Musíme se na této pozici ještě adaptovat. Včetně mě. Mám za to, že se nám to docela daří a odvádíme práci, kterou máme odvádět.

Možná by vás mohla uklidnit skutečnost, že mládežnické výběry nehrají v Evropě podřadnou roli. V některých případech ba naopak. Jako stříbrné U20 na mistrovství Evropy.
S přítelem mládežnické výběry hodně sledujeme. Koukali jsme na dvacítky, teď na osmnáctky a plánujeme i šestnáctky. V těch týmech se totiž objevují hráčky, které by mohly hrát v budoucnu i za ženy. Už teď se dá u nich zhruba vypozorovat, co nás čeká.

Jste tedy s budoucími spoluhráčkami nějak v kontaktu?
Některé holky už trochu znám, myslím, že nás čeká zajímavá budoucnost. Doufám jen, že holky nepřestanou na sobě pracovat. Vím o tom své, protože jsem měla kolem sebe spoustu nadějných spoluhráček v šestnáctkách, které už basket nehrají. Tak snad je basketbal nepřestane bavit. A to nadšení, které mají v mládežnických kategoriích si přenesou k nám. Budeme je potřebovat, neboť nás je fakt málo.

Basketbalista Tomáš Satoranský (na snímku z 15. července 2021).
Potřetí v řadě. Nejlépe placeným českým sportovcem je Satoranský

Přání je jedna věc a realita druhá. Asi se nedá předpokládat, že když byly tahounkami v mládeži, okamžitě budou lídry i v dospělé kategorii. Co vy na to?
Bohužel, je tomu tak. Je diametrální rozdíl mezi evropským basketbalem v ženské a juniorské kategorii. Pokud má tým více mladších hráček, tak se to hned projeví. Záleží rovněž na kvalitě domácích soutěžích. Francouzské i španělské hráčky nastupují ve svých ligách, takže jsou připravené i na mezinárodní pole. Naopak naše liga není tak dobrá a nemůže se rovnat kvalitě některých evropských lig.

Myšlenky na Ameriku

Budou tedy potřebovat čas, který je v tomto případě drahou komoditou?
Musíme mít s nimi trpělivost. Holky budou potřebovat čas, na to aby se mezi ženami rozkoukaly. Budou muset postupně nabrat minutáž, odehrát těžké zápasy. Nepřijde to jen tak ze dne den. A mám trochu obavy, že ani ne z roku na rok. Čekají nás náročná léta.Královna českého basketbalu pro sezonu 2021/2022, Julia Reisingerová.Královna českého basketbalu pro sezonu 2021/2022, Julia Reisingerová.Zdroj: CZ BASKETBALL/Václav Mudra

Menší výhodou může být osoba nové trenérky národního týmu, která zná nové adeptky ze svého působení u mládeže.
Trenérka Ptáčková může náš tým jen okysličit. Dodat nám novou šťávu, nový impulz. Je to skvělá volba. Všichni se na práci s ní těšíme. Už po pár soustředěních vnímám nějaké změny. Jak ona tam my se ale musíme trochu na tuto změnu u národního týmu aklimatizovat. Zatím se oťukáváme a seznamujeme navzájem spolu i se současným evropským basketem. Nesmí nám ujet vlak.

Je vám teprve čtyřiadvacet let, ale už byste měla být hlavní tváří reprezentace. Navíc, teď jste si titulem Basketbalistka roku podepsala ortel.
(usměje se). No doufám, že těch hlavní tváří bude víc. Na druhém místě skončila Vory, třetí Vyo. Myslím si, že v nároďáku je spoustu kvalitních hráček. Snad v něm ještě nějakou dobu vydrží. Je ale jasné, že i my zkušenější budeme potřebovat čas se s mladšími sehrát. Všichni se na to ale těšíme. Hlavně proto, že chceme znovu pozvednout český ženský basketbal.

Jak jste spokojená v Gironě?
Hodně, akorát už moc dlouho tam nebudu. Balím si tašky. Jinak ale Gironu miluji. Jestli bych se měla někam vrátit, nebo v budoucnu i žít, tak bych si vybrala toto město. Našla jsem si tam druhou rodinu. Pro mě je Girona srdcovka. Všímám si, že jí dokonce už začínám říkat domov. Je to krásné město a mám to tam moc ráda. Čeká mě ale nová výzva.

Můžete prozradit název vašeho nového působiště a jak se na vás dostali?
Salamanca. Myslím si, že to bude také hezké město. Ale hlavně se těším na krásný basket. Budu mít trenéra, který je cílevědomý. Chce z nás vytáhnout absolutní maximum. Asi jsem jim po čtvrtfinále Euroligy utkvěla v paměti a chtěli mě do týmu (úsměv). Jsem ráda, že se mi ozvali. Bylo to na poslední chvíli a docela honička. Nakonec to dopadlo a těším se na novou výzvu.

Americká basketbalistka Brittney Grinerová se svými obhájci u soudu v Chimki nedaleko Moskvy, 15. července 2022.
Ruský soud poslal Grinerovou na devět let do vězení. Biden žádá její propuštění

Salamanca v letošní sezoně obsadila třetí místo v Eurolize, ostatně do Final Four této soutěže se kvalifikuje pravidelně. Dá se zaútočit i na celkové prvenství?
Jak španělská liga tak Euroliga se trochu mění. Chybí ruské týmy. Nicméně mohu říct, co jsem na první dobrou poznala, že Salamanca je velice ambiciózní tým, který vždy myslí na nejvyšší příčky. Nikdy tam neuslyšíte: Nevadí, jestli prohrajeme…

Jdete do klubu, který je tou špičkou ledovce ve španělské lize, jedné z nejkvalitnějších v Evropě. Kam ještě chcete šplhat výše?
Uvidíme. Třeba chvíli budu na vrcholu a pak se vydám jinam. Já razím heslo: Nejde o tom, kam jdu, ale hlavně si to chci užívat. Dokud mě to bude bavit, tak klidně zůstanu na špičce deset let. A nebo půjdu o stupínek níž, fakt mi to nevadí. Chci, aby prioritně byl pro mě basket zábava a ne černým broukem v hlavě, že zase musím na trénink.

Nehoní se vám hlavou myšlenky na WNBA?
To víte, že honí. Každé léto a každé Vánoce, když už se začíná mluvit o další sezoně. Začíná mi to hrát v uších. Bohužel léta před tím mi to zranění neumožnila. A tohle léto, když už konečně byla možnost, tak moje sezona na WNBA dobrá nebyla. Doufejme, že tu následující vyšperkuji a bude šance se tam dostat. Jenže pokud se náhodou kvalifikujeme na Eurobasket, budu mít dvojí zájem.

Počkejte, řekla jste náhodou? Vy s tím nepočítáte?
Přece nemohu vypálit, že se dostaneme na Eurobasket. Čekají nás ještě tři dost těžké zápasy. Nebude to jednoduché s nikým. Proto si sama pro sebe zatím říkám náhodou. Když to vyjde, budu jen příjemně překvapená, než abych byla velmi zklamaná.

Po mamince jste nezdědila jen basketbalové geny, ale jak je vidno i smích. Smějete se ráda?
Mamka se opravdu směje ráda. Možná radši než já. Já naopak radši vtipkuji. Snad tam po ní něco mám. Tím, že jsem vyhrála, mám báječnou náladu. Nicméně v basketbalu už se tolik nesměji. Takto pak vyvažuji. Snažím se najít balanc mezi smíchem a tím být trochu vážná.