Na úterní tiskové konferenci se tak hráčky opět široce usmívaly, jedna z nich už ale nebyla slečna. Markéta Sluková se nedávno provdala za trenéra Simona Nausche (v profesním životě bude „Maki" zatím používat obě příjmení, v soukromí už je ale pouze Nausch). Na svatbě v zámoří byla přítomná i Barbora Hermannová. „Já zatím svatbu neplánuju," smála se.

Markéto, vzali jste se se Simonem ve Spojených státech. Byla to spontánní záležitost?
M. S.:
To ani ne, plánovali jsme to už tři roky, od té doby, co jsme byli zasnoubení. Chtěli jsme se brát po olympiádě v Riu, a že to bude v Americe, to jsme plánovali už loni touhle dobou. Takže to nebylo nic spontánního jako v Las Vegas. (smích)

Kde jste se tedy brali?
M. S.:
Bylo to v Arkansasu u kamarádů. Vůbec to ale nebyla poameričtělá svatba, já nejsem typ na motýly z krabice, ledové sochy a podobné děsivosti. (smích) Bylo to na farmě na trávě, spousta lidí byla naboso. Užili jsme si to, bylo to hodně uvolněné.

Objevily se informace, že vám šla za svědka Barbora. Je to pravda?
M. S.:
Není, nevím, kde se to vzalo. (úsměv) Za svědka mi šel brácha. Ale Bára tam byla s námi, protože je to jednak moje kolegyně, spoluhráčka, ale taky jsme se spolu za ten rok docela skamarádily, trávíme spolu spoustu času.

A co vy, Báro, taky se blíží svatba?
B. H.:
Já to zatím neplánuju, ještě počkám. (úsměv)

Pojďme k volejbalu. Jak hodnotíte první společnou sezonu a jakých výsledků si ceníte nejvíc?
B. H.:
Pro mě osobně to byla zatím nejlepší sezona v beachvolejbalové kariéře. Tu změnu, ke které jsme se minulý rok odhodlaly, si rozhodně pochvaluju a jsem strašně pyšná na to, co jsme dokázaly. Ukázalo se, že když chcete a makáte, tak úspěchy přijdou.
M. S.: Já bych vyzdvihla stříbro z mistrovství Evropy, to byl veliký úspěch. A pak samozřejmě postup do Ria včetně těch dvou kvalifikačních turnajů předtím, to bylo hodně složité. Celkově se nám podařilo všechno, v co jsme před rokem tak trochu tajně doufaly.

Zvykly jste si na sebe rychle?
B. H.:
Hlavně už víme, jak si při zápase plácnout, ne jako na prvním turnaji. (smích) Naše hra si postupně sedala, prošly jsme si vším možným. Vzpomínám si na turnaj v Soči, kde jsme měly obě dvě velké zdravotní problémy, Maki tam hodila šavli přímo na hřišti a já k tomu neměla daleko. Bylo to peklo, byl na nás ohromný tlak. O to větší radost jsme pak měly, když jsme přece jen postoupily na olympiádu.
M. S.: Barča přišla s jinými návyky, byla zvyklá na něco trochu jiného, což jsme musely sladit.

O co hlavně šlo?
B. H.:
Já jsem sice byla zvyklá trénovat, ale nikdy jsem ještě netrénovala tak hodně jako letos. Musely jsme to vzájemně ladit, co už je na mě moc, co už je moc na Markétu. Trénink od tréninku jsme to měnily podle toho, jak jsme se cítily. Ale naladily jsme se na stejnou notu. Když si to na turnaji všechno sedne, tak je radost spolu hrát.

Takže plánujete hrát až do olympiády v Tokiu za čtyři roky?
M. S.:
Cesta do Tokia bude strašně dlouhá. Spousta týmů se teď mění nebo rozpadá, možná se změní i samotný systém turnajů. Co zůstává, je dřina. Kalendář turnajů na příští rok zatím neznáme, čekáme, co bude.
B. H.: Tím, jakých výsledků jsme dosáhly, si na nás ostatní týmy dávají větší pozor, budou nás víc sledovat a připravovat se na nás. Už jsme pro ně hrozba. Dobré je, že před námi se rozpadlo minimálně pět týmů. My chceme každopádně jít dál nahoru.

Markéto, založení rodiny tedy zatím neplánujete?
M. S.:
Větší téma to pro mě bylo loni. Když jsme ukončily spolupráci s Kristýnou, tak jsem nechtěla pokračovat. Jednu chvíli měla větší váhu varianta úplně skončit a založit rodinu. Teď jsem ráda, že jsem to neudělala, protože to stálo za to. Teď už bych asi byla připravená to miminko mít, na druhou stranu ale vím, že máme unikátní šanci uspět, máme sponzory, máme energii. Navíc jsem znovu našla radost ze hry.