A až 18. října vyhasne nad Argentinou plamen ohně, na plavkyni Barboru Seemanovou budou čekat už jen seniorské souboje. „Asi budu trochu smutná a nostalgická,“ myslí si osmnáctiletá držitelka pěti cenných kovů z mistrovství Evropy juniorů včetně zlata na 50 metrů volný způsob z Netanje 2017. Ale nepředbíhejme…
PRVNÍ KRŮČKY
Malá Barborka se naučila plavat už v předškolním věku. „K bazénu mě vodili oba rodiče. Častěji táta, který dřív závodně plaval. Stejně jako starší brácha,
ke kterému jsem vzhlížela,“ vzpomíná Seemanová. Nejprve šlo o hru. Ve třetí třídě si členku školičky bazénu při Gymnáziu Jaroslava Heyrovského vyhlédli vyslanci Motorletu. „A začaly opravdové tréninky.“
Okolo talentované dívky se vždy točila řada učitelů. „Nechci na nikoho zapomenout, všem jsem vděčná. Třeba táta piloval mou techniku,“ děkuje kraulařka proslavená právě svým vytříbeným stylem.

Za osudovou označuje spolupráci s Petrou Škábovou. „S ní přišla ještě tvrdší práce, ale i úspěchy,“ zdůrazňuje tehdy dvanáctiletá dívka. „Ujala se mě v době, kdy se plavecký talent rozvíjí a přidávají se kilometráže a objemy.“
Vztah závodnice a trenérky je křehká věc. Stačí málo a rozsype se. „Jsem ráda, že mi Péťa věří. Nechce, aby můj život byl jen o plavání. Psychicky mě drží a pomáhá mi,“ charakterizuje situaci na souši Seemanová. Když skočí do vody, slovník se promění. „Křičí na mě, abych plavala na plnej knedlík. A abych
se z toho nepo… Postupně jsem si z toho udělala krédo,“ směje se. Když jsme u těch úspěchů: Seemanová hovoří o třech meznících. Na Evropských hrách v Baku 2015 se na stupně vítězů ještě nedostala, po čtvrtém místě na 100 metrů volný způsob si ale řekla: „Wow! Můžu být dobrá plavkyně. V bazénu chci něco dokázat.“
Pak je tu olympiáda v Riu, kam v šestnácti odlétala jako nejmladší Češka. „Byla jsem vykulená. Styděla jsem se mluvit. Bála jsem se stát obklopená novináři. Posunula jsem se dál, i co se života týče. Dospěla jsem. A viděla se s Boltem.“
NEMOC NAD MEDAILI
Výsledkový vrchol přišel pro Seemanovou na MEJ v Netanje. „Zlato jsem obrečela. Byla jsem šťastná a myslela si, že všechno půjde hladce.“
A pak ji schvátila mononukleóza. „Tu považuji za svůj třetí zlom. Čtyři měsíce jsem jen koukala, jak se ostatní připravují na šampionáty. Na první trénink po nemoci jsem se strašně těšila. A zůstalo mi to.“

Nyní už se cítí stoprocentně fit i Barbora. A její chuť uspět v Buenos Aires je obrovská. „Jedu to tam rozbít,“ zasměje se. Co to znamená? „Útoky na osobní i české rekordy,“ dodává jedna z největších nadějí výpravy.
O čem bude přemýšlet cestou ze závěrečného ceremoniálu, už víme. Nejisté zůstává, zda bude mít na krku některou z medailí.