V Olomouci jste letos vytvořila dvojici s Janou Napolitano Šenkovou. Co vám spolupráce s hvězdnou univerzálkou dala?
Určitě šlo pro mě o důležité setkání. Šena je výborný člověk a má zkušeností na rozdávání. Naučila jsem se od ní spoustu věcí na tréninku i v zápase. Těžko vypíchnout jednu konkrétní. Rozhodně ale na její rady nezapomenu.
Olomouc dosáhla na tři trofeje – vyhráli jste ligu, český pohár, MEVZA Cup. Kdo za těmito úspěchy stál?
Těžko označit jednoho člověka. Trenér Teplý dal dohromady výborné hráčky. Skvěle jsme si rozuměly i mimo hřiště. Bylo jedno, kdo zrovna hraje. Všechny jsme byly jeden tým.
Hlavně hodně komunikovat
Máte tři trofeje. Nenapadne vás, že už nazrál čas vyrazit do zahraničí?
Zatím ještě ne. Na prvním místě mám teď školu, za rok bych ráda odmaturovala. Teprve pak chci odejít.
Máte nějakou vysněnou destinaci?
Itálii, kde se podle mě hraje úplně nejlepší volejbal. A taky by mi vyhovovalo tamní podnebí. Mám moc ráda teplo.
Kvůli reprezentačnímu kouči Jannisi Athanasopulosovi jste možná měla jmenovat Řecko…
Tam by bylo taky příjemné bydlení. Volejbalově to ale není ono.
Jannis Athanasopulos vystřídal trenéra Zdeňka Pommera po nepovedené kvalifikaci na ME. Byla pro vás tato kvalifikace největším letošním zklamáním?
Ano, pár dnů jsem byla hodně zklamaná. Nemělo ale cenu ztrácet čas. Vždycky se najdou nové výzvy.
Co změnil nový kouč?
Chce po nás, abychom mezi sebou hodně komunikovaly. Na hřišti musíme stále mluvit.
Nelehký úkol pro výrazně introvertní dívku…
Máte pravdu, že jsem introvertní. A trenér je extrovert. Takových je ale ve volejbale více. Vnímám ho jen pozitivně. Spolupráce s ním mi vyhovuje.
Přiznám se, že jsem nevěřila
Evropskou ligu jste rozehrály špatně. Co to?
Zápas se Slovenkami byl pro nás první doma. A byly jsme docela nervózní. Dělaly jsme zbytečné nevynucené chyby.
A padly jste také na Ukrajině. Jak vám bylo po duelu, po němž jste neměly postup ve svých rukou?
Všelijak. Jednak jsme prohrály, a pak je Ukrajina taková divná země. Byla tam spousta zvláštních lidí. Hala, město, hotel – nic příjemného.
Nicméně pak se skupina zamotala, pomohly vám Slovenky výhrou nad Ukrajinou. Věřila jste?
Přiznám se, že jsem nevěřila. Slovenkám musíme poděkovat.
Výsledek z Popradu jste znaly už před utkáním se Švédskem. Bylo složité poprat se s nervozitou?
Ze začátku jsme s ní docela bojovaly. Švédky ale byly jasně nejslabší tým skupiny. Uklidnily jsme se a hře dominovaly.
Proběhne oslava?
Ne, už v pondělí máme další sraz. Jsem moc ráda, že se alespoň na den podívám domů. A potom: slavit se bude až po Final four.
V Chorvatsku vás čeká domácí výběr, Bělorusko a Španělsko. Co o nich víte?
Zatím toho moc není. Určitě uvidíme nějaká videa. S Běloruskami a Španělkami jsme hrály loni. A pokud si vybavuji, porazily jsme je. Chorvatky asi budou nejtěžší. V Olomouci jsem hrávala se dvěma. Ale ani nevím, jestli jsou v nároďáku.
Máte vysněný los semifinále?
Nemám. Je zbytečné se zabývat něčím, co neovlivním. Hlavně, aby se dařilo nám, a Final four jsme vyhrály.
Partnerem českého volejbalu je Hyundai.
