Vážně je váš rekord nedostižný?
Určitě, vždyť jsem se k němu dostal za třicet let. Udržet se tak dlouho na vrcholu je strašně těžké, v dnešních šipkách podle mě nemožné. Za mých časů nebyl kalendář tak nabitý, v lednu nám skončilo mistrovství světa a další turnaj jsme hráli třeba až v březnu. Dnes je turnajů více, nedá se zvládnout být pořád nejlepší.

Na jaký ze svých titulů z MS vzpomínáte nejraději?
Samozřejmě na ten první v roce 1990. Tohle vítězství mi dalo sebevědomí do celé další kariéry. Pak rád vzpomínám na ten poslední titul v roce 2013, protože tehdy mě už všichni odepisovali, prý na to nemám. (úsměv)

Jsou dnešní profesionální šipky hodně jiné, než když jste začínal?
Všechno se změnilo o tisíc procent. Je lepší vybavení: jak samotné šipky, tak terče. Průměry, které dnes hráči běžně házejí, jsou o dost vyšší než dřív, zároveň je na okruhu spousta mladých šipkařů, kteří přitahují nové publikum. Změnili se i fanoušci, je jich víc a bývají mnohem hlasitější. A vyšší jsou samozřejmě i finanční odměny.

Změnily se i vztahy mezi hráči, když dnes soupeří o statisíce liber?
Ano, v šatnách i v tréninkových místnostech na turnajích je ta změna znát. Dřív spolu hráči klidně zašli do hospody, zatímco dnes jsou profesionálnější. Vidíte je trénovat se sluchátky v uších, koncentrují se jen na sebe.

Návrat vás tedy neláká?
Rozhodně ne, já mám kariéru za sebou. Už jsem nemohl být tak dlouho mimo domov, od rodiny. Vždyť já jsem býval ve dvaceti zemích ročně, neustále cestoval a neměl čas na odpočinek. Šipky ale hraji pořád, účastním se exhibic. Jinak se starám o své nemovitosti, které pronajímám, věnuji se vnoučatům, prostě se vracím do normálního života.

Je dnes možné to, co bývalo zvykem dřív, že i špičkoví hráči zvládali vedle šipek běžné zaměstnání?
To už rozhodně nejde. Turnaje se hrají každý týden a musíte na ně jezdit, abyste se kvalifikovali na velké televizní akce. Není čas chodit vedle toho i do práce. Dnešní hráči se domů dostanou leda v pondělí, vyperou si a zase jedou dál.

Můžou se šipky jednou dostat i na olympiádu?
Proč ne? Určitě by přilákaly nové publikum a zařídily by skvělou atmosféru, což jsou věci, které podle mě řada olympijských sportů nemá. Šipkaři by určitě rádi získali medaili pro svou zemi. Mě se to už ale netýká.