„Vítězství na domácí střelnici samozřejmě těší. Radost mám hlavně z toho, že se blížím metám, které bych měl střílet v této fázi sezony,“ uvedl čtyřicetiletý brokař brněnské Komety.

Uplynulo tři čtvrtě roku od vašeho olympijského triumfu. Jak to vnímáte?
Utíká to. Je to ve stavu, jak říká kámoš z fitka, sparingpartner Laďa: Když chceš být v Brně jednička, je to prostě honička. (úsměv) Uteklo to rychle, byly různé akce, ať už charitativní, kulturní, společenské, bylo to náročnější než před olympiádou.

Ustupuje zájem kolem vás do pozadí?
Ustupuje, na druhou stranu jsme přes zimu moc nestříleli, neviděli jsme se se zahraničními střelci, na závodě se ten chce vyfotit, ten podepsat, ten pokecat. Člověk nemá takový klid, co jsme mívali, kdy jsme na tři hodiny u auta sedli na stoličku a odpočívali, koncentrovali se na další položku.

Elena Krawzowová
Nevidomá kráska prolomila tabu nahoty. Teď šampionka z Tokia bojuje s rakovinou

Musíte už některé zájemce o autogram či fotku odmítat?
Možná to někomu bude připadat, že je člověk namyšlený, ale musím se naučit říkat ne, nebo později, fakt by to jinak nešlo. Jak člověk ukáže, že je dobrý, lidi to vycítí a začnou ho vycucávat jako citron. Ozývají se mi lidi, které jsem šest let neviděl, neměl jsem s nimi žádný dobrý vztah, abych přišel ukázat medaili, udělal autogramiádu a tak dále. Říkám jim: Nezlob se, nemám čas, to je akce na celý den a budu radši s děckama na výletě než s cizími lidmi. Bohužel tak to je. Kdybych chtěl každému vyhovět, nejsem vůbec doma, jen na tréninku na střelnici, na závodech nebo na akcích pro cizí lidi.

Na závodech si střelci všímají, že dorazil olympijský vítěz?
Jo, ale jsou to lidi z prostředí, kámoši od střílení. Vědí, že potřebujeme klid mezi položkami, protože střílí taky, takže prohodí pár slov, podepíšu jim kartičku a odchází. Ale když je to nějaký fanoušek, který neví, co potřebujeme mezi položkami, dám taktně najevo, že bych se chtěl jít schovat někam do stínu.

S čím vás kontaktují zahraniční střelci?
Vyzvídají, píšou mi na Messenger lidi, které ani neznám, jaké používám náboje, jaký čok, kam dávat oči při výletu a tak dále. To jsou věci, na které jsem přicházel deset let, když jsem začínal střílet, někomu to dáš a porazí tě. Psal mi jeden střelec z Polska, zda bych nemohl sdílet na mých facebookových stránkách příspěvek od něho, kde žádá sponzory o peníze, aby mu poslali tolik zlotých, aby si mohl zaplatit trenéra, koupit lepší zbraň. Je to přitom borec, který už byl někde ve finále na světovém poháru. Říkal jsem si, jestli to není náhodou drzé, že svému konkurentovi z cizí země mám pomáhat tím, že to budu sdílet, aby mě pak porazil.

Házenkářka Markéta Jeřábková
Házenkářská hvězda Jeřábková: Hrát proti chlapům? To se nedá, je to jiný sport

Výsledky Memoriálu Miloslava Bednaříka v trapu
Muži: 1. Lipták (ČR) 121+46, 2. Slamka (SR) 119+45, 3. Kostelecký (ČR) 120+35
Ženy: 1. Rehak Štefečeková (SR) 118+43, 2. Antikainenová 113+40, 3. Veromaaová (obě Fin.) 106+31

Výsledky Memoriálu Bronislava Bechyňského ve skeetu
Muži: 1. Stránský 123+38, 2. Slavíček 122+35, 3. Nydrle (všichni ČR) 120+35
Ženy: 1. Barteková 121+55, 2. Hocková 117+48, 3. Kopčanová (všechny SR) 115+34

Vnímáte tedy už stinnější stránky úspěchu ve střelbě?
Asi je to přirozené, všude když máš kamarády, budeš je mít dál, kdo tě neměl rád, nebude tě mít rád ani s titulem olympijského vítěze. Mince má taky dvě stránky, je to tak.

Kometa Brno díky podpoře města a Jihomoravského kraje zakoupila obytný karavan, který slouží jako odpočívárna střelců při závodech v Evropě. Pomůže k chvilce klidu?
Je to super věc, používá ho hodně profesionálních, vrcholových sportovců, motocykloví závodníci, motokrosaři i jiní. Na střelnici v Itálii bylo hodně lidí, trávili jsme tam deset hodin, skoro celý den, takže je rozdíl, zda máme zázemí v karavanu, nebo sedíme jen pod borovicí na křesílku nebo ve stanu na lavici, kde je dalších sto lidí. V karavanu fungovala elektřina, topení, chytli jsme zrovna počasí, kdy pršelo a ráno bylo osm stupňů, zapnuli jsme topení, čtyři kluci sedli dovnitř, zavřeli za sebou dveře a připravili se sami na závod. Byla to výhoda oproti ostatním.

V létě se tam i ochladíte, že?
V létě využijeme klimatizaci, dokáže zatopit i ochladit, na střelnici bývá většinou přípojka vody, elektriky, s tím nebyl v Itálii problém, může se napojit třeba dvacet takových karavanů. Má markýzu, posezení venku, uděláme si svoje zázemí. Můžeme tam nechat třeba střeleckou vestu, různé věci, které nemusíme tahat z hotelu, ale měli jsme strach, kdyby někdo nedejbože karavan vykradl, nemáme dvě vesty na závody, takže jsme je stejně odváželi. Ovšem drinky nebo proteinové tyčinky tam můžeme nechat v ledničce a nemusíme se o ně starat.

Při prvním světovému poháru v italském Lonatu jste skončil desátý, pak jste těsně nedosáhl na medaili s týmem či v mixu, co vám chybělo?
Všechno mi uteklo těsně, v individuálech jsem se rozstřeloval o postup do semifinále, jeden měl vypadnout a byl jsem to zrovna já. Rozstřel v týmech o bronz jsme těsně prohráli, potom v mixech s Leou Kučerovou rosztřel o bronz taky nevyšel. Tři šance jsem měl a ani jedna se nám nepovedla. Možná jsme si to vybrali v Tokiu, možná si to vybereme na podzim na důležitějších závodech. U střílení je to jeden terč, se kterým jste první, o jeden míň a jste desátý, o další míň a jste třicátý. Ovšem skončit v první desítce ze 176 lidí je dobrá známka, že nějaká forma je, jen to štěstíčko trochu chybělo.

Stačí, když forma bude gradovat na podzim se začátkem olympijské kvalifikace?
Vše máme v srpnu a v září, takže naskládané pozdě, i proto jsme začali sezonu později, potom v září fakt meleme z posledního. Už to člověk dělá dvacet let, nejsme nejmladší, energií musíme trochu šetřit.

V ideálním případě byste si rád zajistil olympijské místo do Paříže už na podzim?
Ano, kdyby to bylo všechno optimální, příští rok pak můžu mít klidnější, mohl bych být víc doma a místo mě by jezdil někdo jiný, kdo by měl zase šanci získat druhé postupové místo. Těžko se o tom teď bavit, bude se dávat dvěma nejlepším v Evropě a čtyřem na světě, jenže nejlepších je třeba šedesát, osmdesát.

Kateřina Minařík Kudějová
Čas jít dál. Vodní slalomářka Kudějová ukončila kariéru, chce se věnovat daním

S Davidem Kosteleckým si můžete rozdělit postupová místa na Evropě?
Lepší bude, když jeden skončí první na Evropě a druhý na světě, protože kdybychom byli první a druhý na Evropě, dají to jen jednomu ze státu a druhého přeskočí. Je to novinka, aby se na olympiádu dostalo co nejvíc států a bylo co nejvíc vlajek.

Už vám David Kostelecký slíbil že vydrží až na hry do Paříže v roce 2024?
Oficiálně ještě ne, ale tajně doufám a věřím. Vidím, jak se připravuje, kdyby měl končit se střílením, nepřipravoval by se takhle. Tuhle sezonu určitě dotáhne a myslím, že to do Paříže vydrží. Každý říká, že v nejlepším se má přestat, ale když vám to zrovna jde, jste druhý na olympiádě, těžko se končí.

Mix jste v Lonatu střílel s Leou Kučerovou, která je skoro ve věku vašich dětí, skončili jste pátí. Jaké to bylo?
Vyloženě jsme to dělali s Davidem kvůli holkám, aby měly nějaký zážitek a zkušenost do budoucna, na těch lidech se potom bude stavět, až jednou nebudeme střílet. Budou v nejlepším střeleckém věku, že budou získávat v juniorské nebo seniorské kategorii medaile. Takže jsem to ani neřešil, že jí je patnáct let, ale jedné rozhodčí jsem říkal, že jde o mladý český patnáctiletý talent, protože se mě ptala, zda je to moje dcera. Říkám, že není. (úsměv) Byl bych jen rád, kdyby si něco od nás třeba vzaly, jak se mají u střílení chovat, že je lepší soustředit se a neběhat někam, nejsme tam kvůli fotkám na Instagram, ale abychom něco zastříleli a odvedli. Střílíme vedle sebe, když se člověk dostane do nějaké krize, uděláte tři chyby, může sledovat, jak se z toho dá dostat, co u toho dělat. Myslím, že je to dobrá zkušenost, stříleli jsme s Australany, jeden z nich během jednoho roku střelil dvakrát světový rekord 125 terčů.

Jak jí to šlo?
Překvapil mě její styl. Po první položce jsem ji vzal bokem, udělali jsme pár věcí a zasáhli do techniky, namontovali jí speciální čok. Jako bychom během závodu formule 1 poštelovali brzdy a dali hranatý volant. Řekl jsem jí, ať to bere jako trénink, že nejsme favorité, ale můžeme o den déle střílet. Psychicky to ustála, mentálně je odolná, někdo by se rozsypal. Do budoucna jí to pomůže, musí pokračovat, nějaké technické chyby doladíme v dalším kroku, až si to sedne. Je to velká zkušenost. Ustála to dobře, je jí patnáct let, za sebou má druhý rok, kdy jezdí po Evropě.

Je reálné, abyste se spolu zúčastnili olympiády v mixu, když se kvalifikuje?
V Paříži budou mixy pouze na skeetu, což je pro nás nevýhoda. V Tokiu byly na trapu, dělají to tak, aby se nezúčastnilo víc sportovců, mají čísla, kolik pojede lidí, komplet sportovců s doprovodem, kolik disciplín a na každé disciplíně počet střelců. Nejde udělat, aby v Paříži byly trap i mix trap, bude jen individuál, skeet individuál a mixy na skeetu.

Ondřej Synek
Synek o proměně ve funkcionáře: Hejty teď padají na mou hlavu. Sžívám se s tím

Zopakujete si ještě spolupráci s Leou Kučerovou?
Teď si nejsem jistý, v jakém složení jedeme na svěťák do Baku, když zůstaneme o den déle, střelíme si s holkama. Zině Hrdličkové je osmnáct, Lee je patnáct. Střílení je běh na dlouhou trať, olympiáda v Los Angeles bude za šest let. Holky budou ve věku, kdy se od nich třeba bude očekávat, že se probojují na hry v indiviuálních závodech. Když se tam dostane někdo z chlapů, tak si střelí mixy, v Los Angeles by měly být na trapu.

Žijete v Rajhradicích, váš syn kope za tamní fotbalový klub, jemuž jste věnoval sto tisíc korun. Co vás k tomu vedlo?
Ve střílení máme několik finančních toků od Brna, kraje, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Olympu, Českého střeleckého svazu a řekl jsem si, že bych jim něco dal. Přijdu na hřiště a vidím padesát dětí, mají tam už mladší přípravku, kde začínají pětiletí. Je pěkné, že se něco děje, zvelebuje na hřišti. Věnoval jsem peníze klubu, nakoupili nějaké tréninkové věci, doplňkové, balony, branky, dresy, šusťákovky. Všichni mají TJ Rajhradice na zádech a je to pěkné. (úsměv)