Olympijský šampion Varga uvidí Rio jen v televizi: Nebyla odpovídající forma

V Soulu 1988 byl nejlepším z nejlepších. V Barceloně o čtyři roky později ve své libovolné malorážce vleže obsadil v bojích pod pěti kruhy jedenatřicáté místo. Pak přišla několikaletá pauza, po ní ale skvělý návrat střelecké legendy. Ještě v osmačtyřiceti letech zamířil Miroslav Varga v roce 2008 do Pekingu. Od finále ho tehdy dělilo pět milimetrů a skončil na devětadvacátém mís­tě.

Vyhrál evropský šampionát, mnohokrát mistrovství republiky, světové poháry, držel světový rekord. Výčet úspěchů žateckého rodáka je úchvatný a ani v pětapadesáti letech nepřestává olympijský šampion střílet. Dokonce koketoval s myšlenkou prostřílet se do Ria.

Jenže to nakonec nevyšlo, musel se věnovat svým podnikatelským aktivitám a pomáhat dalším střelcům, nebyl čas a nepřišla forma. Přesto se na nadcházející sportovní svátek moc těší, i když jej uvidí jen v televizi. Chce si užít fandění a oblíbené sporty.

Když jsme spolu mluvili naposledy, předloni, bylo pořád vaším cílem dostat se do Ria, na vaší čtvrtou olympiádu. Proč se to nakonec nepovedlo?
Nebylo tolik času na přípravu a nakonec ani odpovídající forma, aby to mělo nějaký význam. Musel jsem dát přednost stále větším požadavkům zákazníků – sportovců, abych splnil jejich požadavky a pomohl mladší generaci se dostat na olympiádu. Na druhou stranu, to se mi zase povedlo, úkoly jsem splnil. Mé ambice šly stranou a časem jsem došel k závěru, že to tak má být.

Stále aktivně závodíte, střílíte. Jakými výsledky se v poslední době můžete pochlubit?
V minulém roce jsem byl druhý na mistrovství republiky a vyhrál jsem mezinárodní závody veteránů.

Zdroj: ČTK

Rio se nezadržitelně blíží. Budete sledovat olympiádu?
Samozřejmě. Budu sledovat všechny sporty a vše okolo, co mě zajímá.

Které sporty jsou vašimi favority? Které si nenecháte ujít?
Tak jako první, co budu sledovat, bude pochopitelně sportovní střelba, a pak atletika.

Budete sledovat také vaší libovolnou malorážku 60 ran vleže? Kdo je podle vás favoritem?
Určitě budu. A favorité jsou v podstatě všichni, kteří se do Ria dostali. Nemají to rozhodně zadarmo a dostat se dnes na olympiádu je stále těžší a náročnější. Z hlediska přípravy, ale i zajištění financování. Největšími favority jsou střelci z Ruska, Itálie, USA, Číny, Austrálie. Možná to ale nakonec ani jeden z nich nebude. Necháme se překvapit. Dobří jsou Indové a i další země, které před nedávnem byly v tomto sportu „rozvojové". Svět se vyrovnal. Nepodceňoval bych Asii. Tam jdou nahoru a podmínky se zlepšují skokově.

Jaké jsou do budoucna vaše sportovní plány? Nebo se stále více musíte věnovat podnikání?
Sportovní plány jsou jednoduché. Nadále se umisťovat v české i slovenské lize, obhájit letošní výhru na mezinárodním mistrovství veteránů a zase urvat nějakou medaili na mistrovství republiky. A jak říkáte. V první řadě je důležitá práce, až pak zábava, protože to je jen můj koníček. Podnikání se musím věnovat nadále. Z toho nelze vystoupit a zvláště, když se celkem daří. Těší mě úspěchy našich zákazníků, sportovců, kterým jsme byli jakkoliv nápomocni. Naši zákazníci jsou, kromě jiných i Český svaz biatlonu a olympijský tým sportovních střelců, a také zahraniční střelci, jejich úspěchy zavazují.

Byl jste na třech olympiádách. Soul jste vyhrál, v Barceloně byl jedenatřicátý. Asi nejraději logicky vzpomínáte na Soul. Ale když odhlédneme od sportovních výsledků, můžete je srovnat? Jak se vám kde líbilo?
Olympiáda je jedinečná. V den D se setkají nejlepší z nejlepších. Ve střelbě se často nestává, aby někdo obhájil své předchozí medaile. Rozhoduje aktuální forma v ten den a ne tabulkové výkony v průběhu sezony. Soul byl samozřejmě pro mě dokonalý, nejlepší a Barcelona byla zase pro Hrdličku a Peking pro Emmons a Kosteleckého.

Jaká byla Barcelona?
Dostal se tam byla docela fuška. Přitom v roce 1991 jsem ve Francii vyhrál závod v novém rekordu, měl jsem absolutní nástřel. Jen to trefit v Barceloně, forma bohužel nepřišla v pravý čas.

A Peking a 29. místo?
Peking byl pro mě osobně velký zážitek. Vzhledem k tomu, že jsem v Číně předtím byl s reprezentací v roce 1989 a vyhráli jsme tam na přátelském střeleckém utkání co se dalo, měl jsem možnost srovnávat. Teď šli Číňané hodně nahoru, vyhrávají, přebírají štafetu pevně do svých rukou.

A nyní je na řadě Rio. Jak podle vás dopadnou naši střelci?
Tradice našeho česko – slovenského střelectví je velká, vždycky táhne partu někdo jiný. Doufám, že to zase vyjde někomu v Riu. Úspěch přeji Čechům i Slovákům, vím, že to na olympiádě nikdo z nich nebude mít rozhodně lehké.

Zdroj: archiv M. Vargy

Vzpomínka M. Vargy na zlatý Soul 1988:

Máte tři starty pod pěti kruhy, jaký byl Soul 1988, kde jste vyhrál zlato?
Nejlepší moje olympiáda. Když se daří, vše ostatní vypadá v lepším světle.

Jak vypadal samotný olympijský závod?
Rychlý, svižný a přesný. Bez jakéhokoli respektu před soupeři a s obrovskou vírou, že to umím. Slečna, co za mnou seděla u dalekohledu a mé zásahy do desítky tiskla razítkem na ceduli, ani na jiné razítko nesáhla. Pamatuji si, že měla úplně modré prsty, jak tlačila razítkem s označením deset na polštářek s inkoustem (usmívá se).

Tehdy jste v kvalifikaci trefil absolutní nástřel 600 bodů.
Ty desítky naskakovaly opravdu rychle. Seběhla se tam skupina trenérů a diváků podívat se, co se děje.

Jak je vaším zvykem, střílel jste hodně rychle. Ostatní teprve ulehávali a vy už jste balil zbraň. Je to forma nějakého nátlaku na soupeře?
Po základní části jsem se schoval do šatny a pustil si do uší muziku Spadla ze mě nervozita, říkal jsem si, že už jsem ve finále, tak co se mi může stát. Sen už se mi přece splnil, byl jsem ve finále olympiády. A ano, střílím vždycky rychle (smích).

Takže takové příjemné uvolnění v olympijském finále…
Pocit, že můžu být nejhůře osmý, mě posílil. Začal jsem plánovat taktiku, jak znejistět soupeře. Rozhodují maličkosti. Dnes si střelci ostatních moc nevšímají, ale tehdy bylo finále nové, nikdo neměl taktiku, jak se chovat. Nervozní byl hlavně domácí střelec z Jižní Koreje, který mě dotahoval každou ranou, můj náskok dvou bodů se zmenšoval. Tak jsem využil svou rychlou střelbu.

Jak?
Jak odpočítávali 5, 4, 3, 2, 1 pal, tak na to pal jsem vždycky okamžitě vystřelil a prudce otočil hlavu na soupeře po pravé straně a rentgenoval ho očima a sledoval, co trefí on. V duchu jsem si říkal, tak se ukaž, jsem zvědavý, co dáš (směje se). Bylo to ale v rámci slušnosti a pravidel. Korejec to zaregistroval a už nebyl tak koncentrovaný a začal dělat malé, ale důležité chyby. S odstupem času si uvědomuji, že to byla strašně riskantní taktika, ale vyšlo to, moje rány šly do středu a vyhrál jsem. Bylo to fantastické.