Když přijel loni do Ria poprvé a uviděl rozestavěnou olympijskou vesnici, považoval její projekt za nejlepší v historii. Když ale přijel do Ria před měsícem s výpravou, zděsil se. „Poprvé jsem řekl, že to je nejhezčí vesnice v historii, a pak bych si za to nafackoval. Ale ona nakonec opravdu je. Je nejhezčí, nejlepší, akorát jsou fušeři ti, co to dělali," uvedl.

Bude vzpomínat na to, jak běhal po domě s vrtačkou, jak naháněl řemeslníky, aby spravili odpady, teplou vodu, elektriku. „Přestože tu ze začátku skoro nic nefungovalo, tak to byly fakt krásné hry. Hlavně pro ty lidi tady, všichni si to užívali," řekl. „Nikdo nebrblal, i když nefungovala doprava, i když někomu nechutnalo jídlo, všechno se vyřešilo. A nebylo to snadné," ujistil.

Poprvé naskočil do role šéfa české olympijské mise v Soči na zimních hrách před dvěma lety, nyní má za sebou první letní olympiádu. „Práce bylo dost. Spal jsem tu v průměru asi tři a půl hodiny za den. Ale o tom to je. Všichni makali, od rána do večera se jelo," uvedl Doktor. „Kvůli tomu tady jsme," upozornil.

Byl nadšený z týmového ducha

Doktor udělal hry pro sportovce. Snažil se je i bránit před novináři. „Kvůli tomu jsme se tady hodně hádali," přiznal s úsměvem Doktor, že chtěl pro reprezentanty hlavně klid. Nechal je také slavit. „Měl jsem jasný úkol, aby se to oslavilo, ale aby nebyl problém," uvedl. Odmítl ale, že by právě on byl tmelícím prvkem týmu. „To si sportovci vytvořili sami," řekl.

Překvapili ho tenisté, jakými byli tahouny týmu. „Hlavně po těch rozpačitých událostech před olympiádou, jak někteří nepřijeli z různých důvodů," připomněl Doktor neúčast například Tomáše Berdycha, jenž vyslovil obavu z nakažení virem zika. „Nakonec to byla skvělá parta, skvělý tým," poznamenal.

Nejvíce mu přirostl k srdci Dostál

Za nejhezčí považoval i jako někdejší rychlostní kanoista jezero pro veslování. A také proto, že tam Brazilci nemohli na ostatní pískat nebo bučet, neboť jejich závodníci bojovali proti soupeřům ve stejnou chvíli. „Jinak mě jejich fandění trochu mrzelo, třeba na plážovém volejbalu, jak bučí, když podává soupeř. To je špatné, ale to je asi nějaká jejich jihoamerická specialita," řekl.

Podle očekávání mu nejvíc přirostl k srdci kajakář Josef Dostál, který vybojoval stříbrnou a bronzovou medaili. „Je dobrej, je to tahoun. Je velkej. Ale hlavně tady," zaklepal si na srdce. „Má to tak, že se nebojí. Ten tým tím táhne," dodal.

Dílčí nezdary některých sportovců bral s nadhledem. „Všichni chtějí vyhrát, všichni jsou na špičkové úrovni. Někdy to vyjde třeba na čtvrté místo, což strašně zamrzí. Ale mě spíš zajímá, jestli odvedl maximum a v srdci ví, že víc nemohl. A to v podstatě všichni z nich splňují," dodal.