Sportovní gymnasta David Jessen je tak trochu jiný reprezentant: narodil se ve Spojených státech a za Česko závodí teprve od loňska díky dvojímu občanství po mamince, legendární gymnastce Haně Říčné.

Mise Rio pro něj už skončila, ze sobotní kvalifikace neprošel do finále víceboje. Přesto se u 19letého mládence s popraskanými dlaněmi na chvíli zastavme a nechme ho vyprávět. O matce, dvou vlastech i studiu na Stanfordu.

Můžeme začít osobně? Proč si vaše maminka zakrývá oči, když závodíte?
To je jednoduché, bojí se o mě.

Co jste od ní slyšel před olympijským závodem?
Co nejvíc si to užij, na olympiádě možná budeš jen jednou za život.

Mohl jste se vlastně jako kluk gymnastice vyhnout? Šlo to?
Asi ne, jsme gymnastická rodina. Vždy mě to bavilo, nikdy jsem nechtěl skončit. A teď už cvičí už i má sestra.

Kdy vám došlo, že vaše maminka je gymnastická ikona? Má dvě medaile z mistrovství světa.
Odmalička jsem věděl, že bývala božsky dobrá gymnastka. Hned jsem věděl, že chci jít v jejích stopách.

Na rozdíl od ní jste nepřišel 
o olympiádu: kvůli politickému pletichaření nesměla na hry do Los Angeles 1984. Bylo jí pětadvacet, mohla bojovat o další placku.
Tenkrát byla 
v nejlepší formě. Cloumalo s ní zklamání, vážně mohla přidat další medaili. Rád bych na ni navázal.



Co vám říkají další gymnastické legendy? Čáslavská, Hudec, Bosáková…
Československo bylo gymnastická velmoc, to vím. Bohužel dneska už tak silní nejsme. Smůla. Chci motivovat malé děti.

Máte pocit, že dnešní děti jsou ochotné podstupovat tréninkovou dřinu?
Vždycky záleží na jednotlivci, jak chce na sobě dřít. Myslím, že nějací takoví 
v Česku jsou.

Kolik času strávíte v Česku?
Dřív tak jednou za dva roky, ale od doby, co jsem za něj začal závodit, třikrát čtyřikrát do roka.

V tom, že reprezentujete Česko, má prsty 
i vaše maminka, viďte?
Byl to taky její nápad. Věděl jsem, že mám dvojí občanství… Teď ani nevím, zda bych chtěl zpět do americké reprezentace.

Prošel vám ve Státech odchod do Česka snadno?
Vyřídil jsem to jedním mailem. Napsal jsem, že chci reprezentovat Česko, a hotovo. Šéf amerických gymnastů mě podpořil: Je to pro tebe dobrá varianta. Finančně to zvládám: s tréninkem mi pomáhá česká federace a zázemí mám u rodičů, bydlím s nimi.

Aby těch specialit ve vašem životě nebylo málo, máte za trenéra Bělorusa.
Trénuje mě čtyři a půl roku a poslední rok žijeme v Pensylvánii. Komunikujeme spolu anglicky, a když si Vasilij nemůže vzpomenout, vytáhne ruské slovíčko. Takže se při trénincích zdokonaluju v ruštině.

Jezdí s vámi všude? Do Ria přijel.
Doprovází mě na velké akce čili kromě olympiády na mistrovství Evropy nebo světa. Jinak zůstává v Americe a koučuje děti.

Jak se dá skloubit vrcholová gymnastika se školou?
Loni jsem měl celý rok volno, abych mohl trénovat na olympiádu. Za měsíc mi to začne: nastupuju na univerzitu ve Stanfordu.

Prestižní adresa, gratuluju.
Bude to trochu těžší, ale snad to zvládnu. Musím dělat gymnastiku aspoň další čtyři roky, protože závodím za univerzitní klub. V roce 2020 bych pochopitelně chtěl zkusit další olympiádu: Tokio, to je výzva!

Budete studovat medicínu. Co konkrétně?
Až po dvou letech si musím vybrat nějaký obor.

Chirurgii?
Třeba, proč ne.

Přemýšlel jste někdy o tom, co má gymnastika společného s medicínou?
Zatím nevím, takže vám teď povím to, že mě vždycky přitahovala věda a matematika, proto jsem šel touhle cestou. Už to mám: gymnastika a medicína má společné tělo, bez něj by neměly smysl.