„Zlom nastal někdy na jaře. Po jednom z tréninků jsem dorazil domů a zjistil, že nemůžu. Už se mi nedostávala vůle čelit fyzické bolesti,“ vysvětlovala opora Barcelony, která dlouhodobě bojovala se zdravotními neduhy problémy s kotníkem, operací stydké kosti, potížemi s koleny… S vrcholovým sportem se tak loučí v 35 letech.

V roce 1967 se stali čeští házenkáři mistry světa. Třikrát v historii pražská Dukla vládla Poháru mistrů evropských zemí. Naposledy v sezoně 1983/84. Od té doby jsou veškeré domácí úspěchy spojeny se jménem Filipy Jíchy. „Mrzí mě jediné,“ řekl na rozlučce. „Nikdy jsem nedosáhl na žádnou trofej s reprezentací.“ „Bojoval jsem, byl ochotný obětovat zdraví, psychicky se trápil…“

Nic nepomohlo, házená je bohužel kolektivním sportem. Jedinec na medaile nestačí.

Fotbalový agent Pavel Zíka.
Fotbalový agent Zíka: Ovlivnění nominací? Blbost. Jarolím patří k nejlepším

Co se nepodařilo Jíchovi s národním týmem, vynahradil si rodák ze Starého Plzence na klubové scéně. „Když jsem byl malý kluk, snil jsem o opravdu veliké házenkářské kariéře. Na takovou jsem ani nepomyslel,“ přiznal s úsměvem.

Přestože jeho kořeny sahají do západních Čech, v dresu Plzně odehrál jediný ligový zápas. V osmnácti podepsal profesionální smlouvu v Dukle, kde setrval do roku 2003.

Poté se vydal dobývat svět zkusil to v exotických destinacích Saúdské Arábii i Kataru, švýcarském St. Ga-llenu a německém Lemgu.

Hokejový útočník Petr Mrázek.
Probudil jsem se až v sanitce, hlásí po tvrdém ataku Mrázek

Osudové se stalo pro vytáhlou pravorukou spojku až angažmá v Kielu. V klubu z hlavního města Šlesvicko-Holštýnska dosáhl za osm sezon na sedm bundesligových titulů a dva triumfy v Lize mistrů.

„Cítil jsem se silný. I když se nikomu nedařilo, věřil jsem, že dokážeme utkání zvrátit,“ vzpomněl si na nejslavnější léta dvojnásobný nejlepší hráč německé ligy. „Na působení v Kielu jsem pyšný. Individuální ceny mě povzbudily a z oddílových úspěchů jsem si odnesl pozitivní emoce,“ popisoval.

Z hráče celebritou

V roce 2010 stál Filip Jícha na samotném vrcholu. Českou reprezentaci posunulo jeho 53 branek na solidní 8. místo starého kontinentu. Kiel pak ovládl obě nejprestižnější klubové soutěže. A největší hvězda výběru? Vymetala ceremoniály.

Tu si došla pro cenu určenou nejužitečnějšímu hráči mistrovství Evropy, jindy pro nejlepšího házenkáře světa. A pronikla i na šesté místo ankety Sportovec roku. Apropo, na Jíchova záda se tehdy dívali Jaromír Jágr nebo Barbora Špotáková.

Ústup ze slávy

Na konci svého kielského pobytu už Jícha spíše bojoval se zraněními. Až se stalo „nemožné“. Miláček ochozů přestoupil před dvěma roky do Barcelony.

V katalánském velkoklubu nikdy neukázal svůj potenciál, většinu času opět trávil rehabilitacemi, při nichž se jeho vůle hrát snadno otupila. „Když jsme odjížděli na dovolenou, domlouval jsem se s vedením Barcelony, že pokud sestaví nový tým beze mě, uvítám to,“ uvedl. Rodina jeho krok znala už dopředu. Všechny vzal na Final four Ligy mistrů, kde po prohraném semifinále konstatoval, že (asi) hrál naposledy.

A včera svůj krok pouze oficiálně potvrdil. „Fanoušci mi psali, kdy se konečně vrátím. Nechtěl jsem je obelhávat a naopak jim chtěl poděkovat.“

Co bude dál a zda zůstane u házené, neodtajnil. „Vizí mám dost, momentálně dokončuji v Německu trenérskou licenci.“

Usedne tedy na lavičku? „Láká mě to. Dejte mi ale čas. Do léta se budu rozhlížet. Pak řeknu, co bude dál.“

Jaromír Jágr
Silnej ročník devadesát. Jen Jágr pořád hraje