Olympijský vrchol je daleko a hlavně v mlze, a tak kompletní české kvarteto zatím vůbec netuší, jestli bude v zimě možné trénovat v teplých končinách. 
„Spíš jsem usiloval o medaili než o olympijskou nominaci,“ přiznal stříbrný z C1 Rohan. Olympiádu ale z hlavy úplně nevytěsnil. Jeho otec Jiří Rohan, mimochodem šéf organizačního výboru ME, má doma z OH dvě stříbra na debkanoi.

„Bylo těžké na Tokio nemyslet. Snažil jsem se, nicméně to úplně nešlo. Větší nervy ale měl asi táta,“ přemítal a připustil, že na hry bude teď asi myslet o něco víc. „Jsem rád, že jsem se tam dostal, ale je to až za deset měsíců a Bůh ví, co bude,“ narážel na zrádnou epidemii. 

Fišerová to měla naopak. „Pro mě je letenka do Tokia víc než medaile,“ prohlásila. A jak to bude s olympijskou přípravou? Zatím ji neřeší. „Ve čtvrtek snad odjíždím do Polska na evropský šampionát do 23 let, pak se uvidí. Trenér to bude mít určitě naplánované,“ culila se. 

Jiří Prskavec a Kateřina Kudějová měli účast pod pěti kruhy jistou už před ME v Troji. Možná i proto mohli jet o poznání klidněji a v kajaku získali tituly. Oba se na olympiádu těší, ale momentálně je u nich v pozadí. „Na olympiádu jsem se chtěla ještě jednou podívat a doufejme, že se uskuteční,“ líčila Kudějová. „A i kdyby ne, cíl, který jsem si dala, jsem splnila,“ usmívala šampionka, která má nyní plnou hlavu blížící se svatby. Ovšem v době zákazů a omezení není vůbec snadné se provdat. „Doufám, že to teď vyjde. Vdavky jsme už jednou odkládali. Měli by přijít všichni kamarádi a bylo by mi to líto, když už máme všechno vymyšlené, aby se to nedotáhlo do konce,“ krčila rameny.

To Prskavec si chce od závodů i tréninků odpočinout. „Tělo jsem za sezonu natahoval dost. Kvůli úpravě našeho baráčku musím objednat dvě tatrovky štěrku. Kdybyste o něčem věděli v okolí Brandýsa, dejte mi vědět,“ usmíval se. „Se strejdou budeme stavět terasu a potřebuju stáhnout pár kamarádů od vody na brigádu. Budu mít pohyb, ale odpočinu si od vody. To je důležité, abych mohl být příště ještě lepší,“ vzkázal.