„V nároďáku mám na starosti organizaci: dopravu, ubytování, komunikaci s mezinárodní federací. Zároveň jsem prostředníkem mezi hráči a realizačním týmem. Snažím se, aby se všichni mohli soustředit jen na basketbal. V klubu víc dělám rukama, není tam totiž tolik lidí. Tak trochu podle vojenského hesla: velím si sám!“ usmívá se.

Jak z odstupu vzpomínáte na šampionát v Číně?
Jako na splněný sen. Když jsem byl malý, snil jsem o tom, že budu hráč, který jednoho dne bude startovat na nějakém velkém mistrovství. To se mi ze zcela objektivních důvodů nepodařilo a od té doby jsem vše transformoval do role „bafuňáře“. Už jsem byl třikrát na mistrovství Evropy, teď světa a přepnul se do takového hladového režimu. Bylo by hezké přidat i olympiádu.

Co vlastně stojí za českým zázrakem?
Paradoxně neúspěch.  Mistrovství Evropy 2017, na němž jsme skončili až dvacátí. Tím, že tam chyběly opory (Balvín, Schilb, Veselý), hráli ti, co by za normálních okolností nasbírali jen málo minut. Takový Jaromír Bohačík tam vlastně maturoval. Díky tomu získali hráči zkušenosti i sebevědomí a jejich minuty se zúročily teď  v kvalifikaci i na šampionátu. Rotace se rozšířila a výrazně se utužila parta.

Říkal jste, že manažer spojuje trenéra a hráče. Není to trochu nevděčná úloha?
Pokud máte dvanáct hráčů a téměř stejně početný realizační tým, dá to dost názorů. Pak musíte dělat rozhodnutí, která se někomu nelíbí. Pokud se dopustím při organizaci chyby, je hned vidět a slíznu si jí. Když běží vše, jak má, je to samozřejmost. Kluci jsou ale zlatí a dokážou přimhouřit oči nad lecčím. Zdůrazňuji: v mužstvu není ani jedna primadona.

Ale jsou v něm hvězdy. Cítíte respekt k Tomáši Satoranskému?
Trochu ano. Tomáš si vybudoval autoritu úplně u všech. Já mám výhodu, že vyrůstal na Folimance. Známe se dlouho. Když je cokoli potřeba, sedneme si a dohodneme se. On ale nevyžaduje žádná privilegia, režim má úplně stejný jako ostatní. Proto je tak úspěšný.

Jaké téma spolu nejčastěji řešíte?
Tomáš má enormně málo času. K tomu nedávno oslavil přírůstek do rodiny. Třeba  už čtyři dny po příletu z Číny se musel v zámoří zapojit  do přípravy Chicaga. Každá ušetřená chvilka mu tak udělá radost.

Označil byste se za kamaráda hráčů?
Věřím, že ano. Důvěřujeme si a bavíme se o všem. Ale i to má profesionální hranici, kterou nepřekračuji.

Kde končí?
Třeba: slavit úspěch je fajn, ale i to má své mantinely. Rád si přiťuknu, ale pak odejdu. Ráno mě stejně čeká náročný program.

Trenér je Izraelec. Musí mít logicky jinou mentalitu. Je složité s ním vyjít?
Ronen Ginzburg působí na první pohled odměřeně. Když vás ale pustí k sobě, seznámíte se s charizmatickým a vtipným člověkem. Spolupráce nám klape, táhneme  to spolu už šestý rok. On je opravdový profesionál, jediné problémy nastanou, když se rozčilí a začne na mě mluvit hebrejsky.

Úředním jazykem v mužstvu je angličtina. Umí kouč trochu česky?
Na tréninku se všichni bavíme anglicky, mimo něj česky. Trenér Ginzburg i Blake Schilb rozumějí, oba se ovšem stydí mluvit. Občas se ale donutí. Například sprostá slova vyslovují skvěle.

Mistrovství světa je minulostí. A vy jste se vrátil do USK. Měl jste dovolenou?
Neměl. Přiletěl jsem a druhý den seděl v kanceláři na Folimance. Pro představu: řešili se partneři, dresy, focení, články do magazínu, novin i na web. To všechno bylo dávno po datu odevzdání. Nikdo nečekal, že budeme na mistrovství tak dlouho.

Co na to partnerka?
Zkuste jí zavolat, ale budete asi potřebovat hodně prostoru pro odpověď. Vážně: nemá to se mnou lehké, všechny víkendy mám plné, na dovolenou se dostaneme v květnu. Naštěstí je skutečně skvělá a podporuje mě. Jsme zasnoubení a nyní marně hledáme termín, kdy se vezmeme. Olympijská kvalifikace a případně Tokio nám hází do kalendáře rozbušku.

USK loni skončil v soutěži osmý. Jak znělo hodnocení?
Nezavládla ani spokojenost, ani zklamání. Chtěli jsme hrát nadstavbovou skupinu A1, a to se nám nepodařilo. Na play-off jsme sice dosáhli, ale narazili jsme na Nymburk. Naši mladí hráči by potřebovali víc než jen čtyři tak kvalitní zápasy.

Asi nejcitelnější změnou je odchod Jakuba Tůmy do Nymburka. Mrzí vás?
Ano i ne. Klub splnil svou úlohu, připravil Kubu do pozice, kdy dostal skvělou nabídku. Pokud přestoupit někam v Česku, jedině do Nymburka. Přejeme mu štěstí.

Vaší letitou prioritou je výchova mladých Čechů. Přesto najdeme v kádru USK čtyři cizince. Neodporujete si trochu?
Ne, mladí hráči v klíčových okamžicích nemají tolik zkušeností a adaptace na mužský styl jim nějakou dobu trvá. Aby se zlepšili, potřebují se opřít o vyzrálé borce. Cizinci přicházejí na posty, kde hráči z vlastní líhně scházejí. Dlouhodobě jde o pivoty. Bylo třeba přidat i nějakého střelce. Takových Čechů je velmi málo.

Za úspěchy je má dovést sedmadvacetiletý Chorvat Dino Repeša. Už jste ve funkci spolupracoval s mladším trenérem, než jste vy?
To asi ne. Trenér Repeša je ale natolik sebevědomý, že si jeho věk ani neuvědomíte. Je nekompromisní ve svých rozhodnutích a basketbalově mimořádně vzdělaný. Nepochybuji o tom, že s ním letos do skupiny A1 postoupíme.