Těžko by se našlo odvětví, které nevyzkoušel. V různých disciplínách získal přes 500 vítězství, přesto je jeho osud skoro neznámý. Podle komunistů měli být lidé jako on zapomenuti. I když byl Němec a na dvou olympiádách reprezentoval Rakousko-Uhersko, patří do české sportovní historie.

Emerich Rath byl mužem renesančního ducha. Hovořil šesti jazyky a kromě němčiny a češtiny mluvil i italsky, francouzsky, polsky a rusky. Zároveň byl tak fyzicky zdatný, že neměl problém hrát fotbal, ragby, tenis, hokej nebo volejbal. Vedle toho boxoval, zápasil a otužoval se. Holdoval i kanoistice, plavání, veslování, horolezectví, kulturistice, jízdě na bobech, cyklistice a rychlobruslení. Byl pravým pionýrem sportu.

Takhle to tehdy hřebenech nebylo

Jeho jméno je známé ze závodu na 50 km, který se jel v Krkonoších o Velikonocích roku 1913. Kvůli odřené noze musel odstoupit a na trati zůstal jediný lyžař Bohumil Hanč. Když se náhle změnilo počasí, Rath vyrazil do vánice přítele hledat. Když ho našel, přehodil si promrzlé tělo na záda a snažil se ho odnést.

Jenže nad Pančavským vodopádem mu došly síly. Stačil jen dojít pro pomoc a ačkoli udělal maximum a za nulové viditelnosti riskoval, vyčítal si, že situaci nezvládl. „Bude mi to smutná upomínka, neb osud mi nepřál, abych zachránil život přítele, lyžaře tak milého,“ napsal do pamětní knihy na Labské boudě. Na místě, kde našel kolabujícího Hanče, druhý den zarazil do sněhu lyže ve tvaru kříže.

Zatímco na Zlatém návrší se tyčí mohyla Hanče a Vrbaty, Rath byl jako Němec z příběhu v tendenčním snímku Synové hor z roku 1956 vynechán. K natáčení ho sice pozvali, s nalepeným vousem si i zahrál epizodní roli hajného, ale děj filmu ho zklamal. „Takhle to tehdy hřebenech nebylo…,“ nechal se slyšet.

Proslavil se dvěma olympijskými starty v maratonu. V roce 1908 závodil na OH v Londýně a ve velkém horku doběhl pětadvacátý. O čtyři roky později ve Stockholmu dosáhl na 33. místo. Na maratonce však vůbec nevypadal. Měl totiž vypracovanou a svalnatou postavu.

Objevil se i v soutěži mužské krásy

Pražský Němec si dokonce vysloužil přezdívku Herkules a objevil se i v soutěži mužské krásy. Publicista Pavel Kovář v knize Vítězové a poražení cituje v této souvislosti časopis Sport a hry z roku 1906: „Jest zajímavým zjevem sportovním. Jsa 22 let stár, vyniká krásnou muskulaturou.“

Stopu zanechal i v závodě Běchovice – Praha na 10 kilometrů. Poprvé ho běžel v roce 1904 a skončil třetí za 40:52. O zápis do kroniky se postaral v roce 1944. V 61 letech dosáhl času 58:10 a stal se první šedesátiletým vytrvalcem, který silniční běh dokončil. Naposledy se Běchovic zúčastnil o deset let později a do cíle se dostal za 59:47. Za půl století se jeho čas zhoršil jen o 19 minut.

Roku 1905 zvítězil v chodeckém závodě s výstrojí na trase Liberec – Ústí nad Labem, když 108 km s 30 kg vojenské zátěže urazil za 12,5 hodiny. Ve sportovní chůzi zvítězil v roce 1908 v závodě Praha – Brandýs, startoval v plaveckém klání Napříč Prahou a na kajaku jel maraton Praha – České Budějovice. V roce 1912 vyhrál boxerské mistrovství Německa v těžké váze. V hokeji reprezentoval Čechy při zisku zlatých medailí na ME 1914 v Berlíně, když oslabenému celku pomohl v jednom zápase.

Nikdy nekouřil a nepil alkohol. V šestnácti se stal vegetariánem a v jídelníčku měl chléb, ovoce, zeleninu, ořechy a semena. „Maso jsme v dětství mívali jen v neděli a stejně mi nechutnalo,“ napsal o svém postoji. „Rozumná bezmasá strava zcela splňuje požadavky fyzicky činného člověka na výkonnost a výdrž.“

Diplom od barona Coubertina

Když po první světové válce žil v Bolzanu, vystoupil na řadu alpských vrcholů a sjel řeky Adiže a Pád. Po plavbě na Tibeře ho v Římě vítaly davy diváků. Tehdy byl Rath známý po celé Evropě. Za dálkový sjezd Seiny, který podnikl na kajaku při příležitosti OH 1924 v Paříži, ho diplomem osobně ocenil baron Pierre de Coubertin.

V centru Prahy si v roce 1929 otevřel obchod Sport Rath. Propagoval trempink a vysloužil si přezdívku „Šedivý vlk“. U srubu na Sázavě vybudoval volejbalové hřiště a atletickou dráhu. Místu se říkalo Rathův ranč a jeho majitel tam chodil v indiánské čelence. Za okupace ve sklepě obchodu před nacisty ukrýval židovského přítele. Díky tomu unikl odsunu, ale jako živnostníkovi mu všechno spočítali komunisté.

Přišel o obchod a za propagaci amerického způsobu života a skautingu strávil rok ve vězení. S nízkým důchodem se pak těžko protloukal. Přivydělával si jako pomocný dělník a metař, ale nestěžoval si a dál sportoval. Stále měl výbornou fyzičku. Jedním z jeho přivýdělků byla „brigáda“ v kotelně na Luční boudě, kde návštěvníky udivoval lyžováním s jednou holí, jak se to kdysi naučil.

V roce 1959 pozval Mezinárodní olympijský výbor Emericha Ratha na OH do Říma. Chtěl tam jet na kole se stanem a spacákem a při návratu v cizině přednášet o olympiádě. Totalitní moc mu to samozřejmě nedovolila, což nedokázal pochopit. Závěr bouřlivého života strávil svérázný muž na ulici. V roce 2004 mu Český klub fair play udělil cenu In memoriam.