„Zdraví je důležitější,“ uvedl rodák z Třince, který bydlí v Českém Těšíně a je závodníkem Sportovního centra v Bystřici. Myšlenky na start pod pěti kruhy se ale nevzdává. „Mým jediným cílem je účast na olympiádě,“ dodal juniorský mistr Evropy a vicemistr světa, který loni skončil čtrnáctý na světovém šampionátu dospělých.

Bylo pro vás velkým zklamáním, když došlo k odložení olympiády?
Zklamání to bylo pro všechny sportovce. Olympiáda je totiž největším sportovním svátkem. Ale přijal jsem to tak, že zdraví je přednější, než sport. Takže jsem se s tím smířil docela dobře. Přeci jen, sportování je pořád jen zábava a to, že se tím můžeme i živit, je bonus.

Věříte, že za rok už hry proběhnou tak, jak mají?
Byly spekulace o tom, že hry nebudou, ale snad se to všechno uklidní. Nejsem jasnovidec a nikdo nedokáže říct, co bude a co se s nemocí bude dít, ale věřím, že už to bude v pořádku a za rok se do Tokia podívám.

Jak moc blízko jste byl olympijské účasti?
Bylo to na hraně. U nás v republice jsme tři moderní pětibojaři na dvě místa. Vše by záleželo na vývoji sezony. Pokud bych závodil dobře, což by mi snad šlo, protože jsem byl výborně připravený, tak by šance byla velká. Navíc, Jan Kuf je zraněný a má problém s kolenem, takže šance byla o to větší.

Hry se posunuly o rok. Máte o to větší šanci se ještě lépe připravit?
Beru to pozitivně v tom, že kdyby olympiáda byla třeba v září, tak by podmínky nebyly spravedlivé. Všude ve světě by se totiž připravovali jinak, takže by to letos bylo nekorektní. Rok navíc mi ale nijak výrazně nepomůže. Pětiboj je hlavně o zkušenostech a je třeba co nejvíc závodit. Za rok na tom sice budu fyzicky lépe, ale teď mě limitují spíše zkušenosti, kterých nemám tolik, jako ostatní.

Podle výsledků z loňského mistrovství světa jste aktuální českou jedničkou. Cítíte se tak?
V moderním pětiboji se to přelévá. Někomu se povede jeden závod, jinému zase další. Jsem ale rád, že patřím do špičky.

Jaké šance jste si dával na olympiádě?
Soustředím se hlavně na to, abych se tam nominoval, pak už konkrétní cíle nemám. Chci podat takový výkon, se kterým budu spokojený, a s umístěním se nechám překvapit.

Můžete dosáhnout i na medaili?
Ve sportu je reálné všechno. Kdyby mi to papírově vyšlo, tak můžu být do desátého místa. Může z toho být placka, ale klidně i třicáté místo. Není to běh na sto metrů, v moderním pětiboji hodně záleží na tom, jaký zrovna máte den.

Jak jste vůbec trávil čas během dlouhé karantény?
V březnu jsme měli soustředění v Barceloně a během toho u nás vyhlásili nouzový stav. Po návratu jsme proto museli do domácí karantény a čtrnáct dní jsem nemohl dělat vůbec nic. Potom jsem se začal hýbat, běhal jsem a piloval střelbu. Nic jiného ale nešlo, protože tělocvičny byly zavřené a pohyb venku omezený.

Nyní už trénujete bez omezení?
Ještě úplně ne. V Bystřici, kde trénuji, se totiž bude rekonstruovat bazén. Omezený je i šerm, protože běžně jezdíme šermovat do polských Gliwic, jenže to teď nejde. Takže běhám, střílím a jezdím na koni.

Čekají vás letos ještě nějaké závody?
Na podzim má být mistrovství světa. To mělo být původně v dubnu v Číně, ale poté se přesunulo do Mexico City. Jenže tam má koronavirový vrchol teprve přijít, takže čekáme, že to vrátí zase do Číny. Nevím ale, jestli se tam někomu bude chtít. Možná proběhne něco i u nás, ale jinak se nikde nic velkého konat nebude.

Trénovat a nezávodit, to asi musí být pro sportovce nepříjemné, že?
Je to náročné, hlavně psychicky. Najít motivaci jen na trénink, když několik měsíců nemůžete závodit a udržovat se během toho v top formě, to je těžké. Tréninky jsou velká dřina a nutit se do bolesti je o to těžší.