Nervózní prý není, to byl jen večer před spaním. Je čtvrt na šest ráno, teprve před několika minutami vysvitlo slunce a kraj jako by si ještě dopřával posledních pár minut spánku.

Stromy stojící okolo Baťova kanálu vrhají dlouhé stíny a ptáci se pozvolna probouzejí.

Voda v „Baťáku“ má kolem dvaceti stupňů, ačkoliv okolní vzduch má pouhých dvanáct.

Marek Jedlička je oblečený do plaveckého neoprenu, jenž ho má chránit před podchlazením.

Provázek ovázaný kolem pasu se na konci vine ke křiklavě oranžové bóji, houpající se na hladině.

Ta má sloužit k lepší identifikaci jeho polohy ve vodě.

Plavce, zvolna vyrážejícího na svou pouť, doprovází profesionální záchranář Zdeněk Průdek, který vedle něj pádluje na paddleboardu.

Z břehu je sleduje spolutrenér z plaveckého oddílu Zdeněk Dvořák.

Ten mi sděluje teplotu vody, kterou si vyzkoušel na vlastní kůži.

„Je teplá. Když jsem mu podával jídlo, tak jsem do ní spadl,“ směje se. Doufá, že přes den nebude příliš horko, protože pak by se jeho parťák Jedlička v neoprenu rychleji zahříval.

S kolegou fotografem se autem přesunujeme k následující plavební komoře v Babicích.

Tam ale na našeho plavce příliš dlouho nečekáme. Vzápětí se v dáli objevuje postava stojící na paddleboardu a za ní oranžový záblesk bójky.

Snad jen o vteřinu později se ozve pleskání křídel o hladinu a ptačí kejhání, to když hejno kachen zahájí úprk před „plaveckým vetřelcem“, který se ladným kraulem prokousává k betonovým zátarasům babické plavební komory.

Tu musí obejít po souši. Na břehu už na Marka Jedličku čeká jeho průvodce a do vody mu podává plavecké boty, v nichž posléze může komoru obejít po souši.

Nevšímá si dalšího fotografa, vznášejícího se opodál na hladině, ani oslepujícího blesku z jeho fotoaparátu, a vyhoupne se z kanálu na břeh.

„Máte pití?“ ptá se svých společníků a vzápětí si od nich z PETky dopřeje pár hltů.

Za komorou si zouvá plaveckou obuv a opět mizí ve vlnách toku.

„Má velký výdej, takže musí hodně pít, občas mu dáme nějakou tu tyčinku,“ poznamenává Zdeněk Průdek, jenž pod paží třímá své prkno s pádly a splesknutím jej opět pokládá na vodní hladinu.

Marek Jedlička na něj nečeká, nasadí své tempo a plave vpřed.

K huštěnovické komoře doráží plavec s půlhodinovým předstihem oproti časovému plánu.

Pochvaluje si, že vítr fouká správným směrem. Necítí se unavený, ale to prý přijde během následujících dvou až tří hodin.

Poté zase obchází komoru po břehu. Odskočit si na toaletu a mít soukromí je v tuto chvíli příliš velkým luxusem, musí to tedy udělat tak trochu před zraky pozorovatelů, pomalu se srocujících na protějším břehu.

Ve Starém Městě se Jedličkova družina přemístí ze souše na loďku, na ní jej bude doprovázet až do cíle ve Skalici.

„Tady je ale bahna,“ prohodí plavec, obejde staroměstskou plavební komoru a poté, co se vrhne do řeky Moravy, se na pár vteřin zastaví u doprovodného plavidla, aby kolegy na palubě ujistil, že je vše v pořádku.

Kus cesty jej totiž nyní čeká v korytě největší moravské řeky.

„Konec je naplánovaný zhruba na osmou večerní. Jde o to, aby nenastaly komplikace, aby například do něčeho nenarazil. Samozřejmě za chvíli přijde únava, pak už to bude jen o síle jeho motivace,“ tvrdí Zdeněk Dvořák.

Tady naše reportáž končí, přestože před Markem Jedličkou jsou ještě více než dvě třetiny cesty.

Počasí ale naštěstí věstí slunečný den, a tak nám nezbývá než doufat, že se tato oslavná plavba Baťovým kanálem vydaří a jeho pokořitel úspěšně dorazí až do Skalice.

Autor: Jana Blahošová