Jak jste si užil World Baseball Classic?
Užil jsem si to moc. Hodně mě bavilo hrát na takové úrovni s národním týmem. Věřím, že nejen já, ale i ostatní hráči a trenéři si to moc užili. Byl to pro český baseball vynikající turnaj i vzhledem k tomu, jakou hru jsme předváděli. Určitě mám jen pozitivní dojmy.
Povedlo se splnit cíl, když jste porazili Čínu a skončili ve skupině na čtvrtém místě. Zahrajete si tedy i na příštím ročníku World Baseball Classic. Jaký je to úspěch?
Neuvěřitelný. Jako hráči chceme vyhrát každý zápas, chceme postoupit ze skupiny a dostat se co nejdál. Když se na to pak člověk koukne zpětně, tak už to, že jsme se dokázali kvalifikovat rovnou na další turnaj, je neuvěřitelný úspěch. Byl to náš první turnaj na takové úrovni a hned jsme dokázali porazit Čínu, která se tohohle turnaje účastnila snad pokaždé… Byl to pro nás úspěch, jsme za to moc rádi, že jsme se dokázali kvalifikovat. Doufám, že i budoucí generace baseballistů budou mít další motivaci, když tam bude vidina Classicu.

V Česku zájem o baseball zásadně stoupl a všichni vám fandili. Vnímali jste to i přímo v Japonsku?
Bylo to cítit, moc si toho jako hráči ceníme. Nesledovala to jenom baseballová komunita, ale dostalo se to i do širšího povědomí. Podpora a to, že se v Česku o baseballu mluví, bylo znát. Jsme za to strašně rádi. Díky sociálním sítím to člověk sleduje, ať je kdekoliv na světě. Bylo to cítit.
Může to pomoci zvýšit zájem o baseball i u dětí?
Věřím tomu, že jo. Tím, jaký to byl turnaj a jak to bylo prezentované, to může být motivace pro mladé hráče, kteří by si chtěli baseball vyzkoušet.
Vy osobně jste si pobyt v Japonsku ještě prodloužil. Jak jste tam trávil čas?
To už byla dovolená. S pár kluky jsme zůstali v Tokiu o pár dní déle. Koukli jsme se po městě, ale zároveň jsme se zašli kouknout i na čtvrtfinálové zápasy. Furt tam baseball byl.
Letos vás ještě čeká Eurobaseball na domácí půdě. Je velká motivace navázat na tento úspěch?
Jo, je to motivace určitě. To, že jsme se dokázali prezentovat nějakou hrou, bude na národní tým vytvářet trochu větší tlak, aby se konečně udělala nějaká medaile. Myslím, že jako hráči to ale ustojíme. Za sebe a většinu týmu můžu říct, že tam nejedeme jenom pro medaili, ale budeme se snažit turnaj vyhrát. Do každého zápasu půjdeme s tím, že budeme chtít vyhrát, a uvidíme, co se stane. Samozřejmě to nebude jednoduchý turnaj. Bude záležet, jak se povede uvolnit naše mladé hráče z Ameriky, jako jsou Mára Chlup, Míša Kovala, Vojta Menšík a Daniel Padyšák, protože ti vždycky týmu hodně pomůžou. Nevím, jak to bude s Ericem Sogardem a Williem Escalou. Všichni tihle hráči patřili k základu, hrají stěžejní roli v týmu. Budeme doufat, že přijedou i na Evropu. Když nebudou, bude to znát.

Ambice jsou tedy úplně nejvyšší?
Ambice jsou na medaili. Já mám ambice na zlatou.
K úspěchu vám budou moci pomoct i čeští diváci. Dali jste jim asi dobrou reklamu na baseball, ne?
Určitě, věřím, že se to rozkřiklo a šampionát bude mít velkou návštěvnost. Co jsem zaslechl, tak v České televizi to mělo docela sledovanost. Konkrétně zápas s Japonskem. Snad aspoň část diváků se přijde podívat i přímo na hřiště.
Zůstaňme ještě chvíli u vás. Naposledy jste působil u pražských Eagles, ale tam jste po sezoně skončil. Kam vedou vaše další kroky?
Budu hrát v české extralize za Tempo Praha, kam jsem přestoupil.
Proč jste se rozhodl pro tuhle změnu v rámci českého prostředí?
Šel jsem tam za pár hráči, jako třeba Markem Minaříkem, kteří tam jsou. Vyrůstal jsem s nimi a chtěl jsem si s nimi ještě pár sezon zahrát. To byl asi hlavní důvod.
Předtím jste strávil víc než deset let v zámoří. Je to pro vás už uzavřená kapitola?
Nikdy nemá člověk říkat nikdy, ale prozatím myslím, že je to uzavřené. Ve všech sportech se spíš kouká po mladších hráčích, takže v mém věku už je cesta zpátky do Ameriky složitější.

V jednu chvíli jste měl velmi blízko i do Major League Baseball. Jak moc s odstupem mrzí, že to nevyšlo?
Mrzí to, byl to můj sen dostat se tam. Život jde ale dál a člověk se nad tím nemůže dlouho pozastavovat. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nemrzí. Zažil jsem tam toho ale spoustu, hrál jsem tam asi dvanáct let. To není pro kluka z Česka vůbec špatná kariéra, i když jsem se nedostal úplně nahoru. Jsem moc rád za to, co jsem tam prožil a jak mě to baseballově i životně posunulo.
Dobré výkony v reprezentaci by vám ale ještě mohly pomoct vrátit se za moře, ne?
Je to možné, že to může pomoct. Classic ale pomůže hlavně mladým klukům, jako je Mára Chlup, Michal Kovala a Dan Padyšák, kteří jsou v perspektivním věku a hrají na amerických college. Výkony, které tam předváděli, je posunou do hledáčku skautů a snad dostanou příležitost hrát profesionální baseball v Americe.
Kdy myslíte, že by se Česko mohlo dočkat prvního hráče v MLB? Je to v dohledné budoucnosti?
Věřím tomu, že to je dohledná budoucnost. Myslel jsem, že to budu já, bohužel to nevyšlo. Určitě ale máme hodně mladých kluků, kteří jsou talentovaní. Věřím, že v blízké budoucnosti se někomu povede se tam prorvat.
Zatímco v Americe jste byl profesionálním hráčem, v Česku se baseballem živit nedá. Jak náročné z tohohle hlediska je se tomu věnovat?
Je to časově náročné. Člověk musí být v práci a odpoledne po práci většinou jde na trénink. Moc času mimo práci a baseball tedy není. Já to teď mám takhle nastavené a chci si udržovat stejný nebo podobný přístup, jako když jsem byl profesionál. Času samozřejmě není tolik, ale aspoň částečně se tomu chci věnovat, dokud můžu. Za mě je to teď hnané vyloženě láskou ke sportu a tím, že nechci upadat a chci si držet úroveň.