Za ní dojela třetí obhájkyně titulu Amálie Hilgertová, ze singlířů si dojel pro stříbro Lukáš Rohan, což mu vyneslo olympijskou nominaci, třetí skončil Václav Chaloupka.

Kudějová se stala v roce 2015 mistryní světa. Pak se ale dostala do útlumu. „Chtěla jsem medaili, protože jsem ji dlouho neměla, za moje letošní ježdění si ji myslím zasloužím. Jsem nadšená, že to vyšlo na to první místo,“ vykládala za cílem třicetiletá Kudějová.

Při jízdě si dávala pozor na určité partie, aby nechybovala. „Věděla jsem, že je to těžké. Všechno mi vyšlo. S tímhle jsem do finále nastupovala – hlavně zajet hezkou jízdu, neudělat chybu,“ pokračovala.

Je ráda, že pětiletku bez výraznějších úspěchů, už má za sebou. „Chvíli mi trvalo, než jsem se srovnala. Začala jsem spolupracovat s psycholožkou a jsem za to ráda. Není to až tak psychologické, spíš si povídáme. Vymyslela mi pár věcí, které mi evidentně pomáhají, takže dobrý,“ usmívala se.

Na stupně vítězů ji doprovodila Amálie Hilgertová, která se tak po loňském zlatu udržela mezi elitou. „Cítila jsem hrozný tlak. Myslím, že bronzovou plackou jsem se sama před sebou dostatečně obhájila. Jsem fakt ráda, že jsem to důstojně sjela a že na tu jízdu můžu být hrdá. A jsem,“ zdůraznila závodnice, která se letos neprobojovala do reprezentace a na ME startovala na základě loňského titulu.

„Rozhodně se mi nezávodilo lehce. Už jsou ode mě nějaká očekávání, to se člověku jede hůř. Myslím, že tahle medaile byla pro mě hodně důležitá,“ pokračovala. „Byla jsem na sebe naštvaná a řekla si, že takhle jezdit nemůžu. Trošku jsem se sebrala a zlomové pro mě bylo mistrovství republiky na Lipně. Zajela jsem tam perfektně a řekla si, že takhle chci jezdit. Snažím se toho držet.“

Medaile pro Rohana a Chaloupku

Mezi kanoisty se z první velké medaile radovali Lukáš Rohan i Václav Chaloupka. Oba před možností olympijské nominace upřednostňovali boj cenné kovy. „Soustředil jsem se na to, abych ve finále zajel top jízdu, na níž jsem dlouho trénoval. To se mi úplně nepovedlo, trošku mě to mrzí, ale jsem rád, že to stačilo na medaili,“ svěřil se Rohan.

Popsal, že trať byla hodně těžká. „Zvlášť pro singlíře. Kajakáři to projedou, ti mají list na každé straně, ale pro nás je těžké vejít se do branek, které jsou přesazené a blízko k sobě. Dotyky ve finále tomu odpovídají. Můžu být rád, že jsem dotknul jen jednou,“ poznamenal.

Olympiádu přece jen v koutku mysli měl, ale teď už na ni budu muset myslet víc. „Asi jo, byl to můj cíl a jsem strašně rád, že jsem si ho splnil, ale je to za deset měsíců a bůh ví, co bude. Teď si chci užít, že jsem jezdil parádně. Byla to jednoznačně moje nejlepší sezona. Byla hodně náročná.“

Jeho parťák Václav Chaloupka, držitel bronzu, si nedělal hlavu z toho, že v Praze trochu slabší konkurence. „Jsem si vědomý, že tady v naší kategorii nestartovaly nejlepší státy, ale to mi radost nesnižuje. Za pár let se na to nikdo ptát nebude. Oficiální šampionát to byl a já z toho mám velkou radost.“