„Jízda určitě nebyla bezchybná, udělala jsem fatální chybu na bráně 12, ale naštěstí jsem se stihla včas vrátit a zbytek jízdy byl v pořádku, snažila jsem se to dohnat, a nakonec to stačilo. Považuju to za svůj největší úspěch. Je to opravdu paráda,“ vyprávěla šťastná šampionka.

Co jste říkala tomu, že vaše sestra Martina za vámi po závodě skočila do vody?
Tušila jsem, že to bude prožívat, protože je skvělá. Je mi oporou už od malička. Kdyby jela ona a vyhrála, taky já bych za ní skočila do kanálu. My to takhle spolu sdílíme. (usmívala se)

Divokou vodu máte v rodině, šla jste ve stopách svých sourozenců?
Samozřejmě jsem ráda, že mě přivedli k tomuhle sportu, protože nebýt jich, tak bych tady nestála. Jsem jim vděčná za všechno. Začínala jsem u slalomu, později jsem přestoupila na sjezd. Dělala jsem dlouhou dobu obojí, ale teď jsem se zaměřila už jen na slalom.

Před závodem jste měla určitou šanci postoupit na olympiádu na úkor vicemistryně Evropy Terezy Fišerové. Převažuje radost z titulu nad faktem, že Tokio nevyšlo?
Samozřejmě. Já nejsem kvůli olympiádě vůbec zklamaná. Myslím si, že můj čas ještě přijde. Jsem stále mladá a zatím nemám dostatek zkušeností, takže jsem nadšená z titulu.

Co byste říkala tomu, kdyby vám někdo před finále pověděl, že získáte zlato?
Asi bych se mu asi zasmála. Takové názory jsem opravdu zaslechla. Jenže jsem jim říkala, aby si ze mě nedělali srandu. To se přece nemůže nikdy stát. Ale ono se to vyplnilo, takže jsem šťastná.