„Když dřete, úspěch se dostaví dříve nebo později. U mě to tedy bylo později,“ směje se v rozhovoru věčně dobře naladěný šermíř.

Uvědomujete si, jak významného úspěchu jste dosáhl?
Abych řekl pravdu, tak si to ještě pořádně neuvědomuji. (směje se) Velkou váhu má 
v tom, že jsem chtěl ještě před tím, než skončím s aktivním kariérou, dokázat sám sobě, že jsem ještě schopný udělat medaili na velké akci. Povedlo se to po dlouhé době a jsem za to rád.

Chybělo k ještě cennější medaili hodně nebo naopak jen malý krůček?
Šerm je o detailech a faktorů, které rozhodují, je hodně. Soupeř měl doopravdy den. Já ale taky, protože se mi šermovalo dobře, i když turnaj jsem nezačal nejlépe. Chytil jsem se a na planži se mi dařilo. Vedl jsem, ale po pauze soupeř zrychlil, přitvrdil, já si myslel, že to už ušermuju, ale pak jsem viděl na videu, že můj pohyb nohou byl pomalejší než předtím. Roli v tom trochu hrála
i únava. Mezi posledním a tímto zápasem jsem čekal tři hodiny. Předchozí šly za sebou rychle, cítil jsem se v tempu a dobře. Soupeř měl ale také dobrou formu.

Berete čerstvý bronz z evropského šampionátu za svůj životní úspěch?
Já jsem si v kariéře dával vždy spíše reálné blízké cíle, aby mě to motivovalo. Nebyl jsem typ šermíře, který si od deseti let přál, že vyhraje olympiádu. O všem jsem přemýšlel postupně. Medaili bych řadil skoro na stejnou váhu jako vítězství v pražské kvalifikaci na olympijské hry v Riu. Z toho jsem měl podobný osobní zážitek. Bavilo mě to a z toho pramenil také výsledek a postup na olympiádu. Pro mě je důležité, když se cítím dobře a sportem se bavím.

Čekal jsem, že zmíníte i vítězství ve Světovém poháru z roku 2007…
To byl určitě také veliký individuální úspěch. Ne každému se vyhrát Světový pohár podaří. I když už je to nějaký ten pátek. (usmívá se) Rád vzpomínám i na týmové medaile, hlavně na vítězství ve Světovém poháru v družstvech ve Vancouveru 2017. To se předtím u nás nikomu nepodařilo, navázali jsme pak týmovým bronzem na mistrovství Evropy. Emocionálně šlo o veliké úspěchy, pro mě jsou mnohem intenzivnější ty týmové.

Je v současném šermu 37letý medailista z evropského šampionátu unikátem nebo jde o něco běžného?
Říká se, že šerm je o zkušenostech, množství prohraných i vyhraných zápasů, rozhoduje momentální forma, psychické rozpoložení, natrénovanost. To vše dělá dobrého šermíře. Jde o kompletní sport. A také nevíte, jaký soupeř vám zrovna sedne. Někdy máte den, že byste porazil 99 soupeřů ze sta, ale narazíte na toho jednoho, s nímž se nepotká váš styl a vypadnete. Důležité je, aby člověk šel za svým, poctivě makal a dříve nebo později se úspěch dostaví. U mě se tedy dostavil spíše později. (směje se) Neřešil jsem, že na úspěch čekám dlouho, o to více to pak bylo intenzivní. A je to také ukázka toho, že šerm se dá dělat i do vyššího věku na dobré úrovni. Na poslední olympiádě proti sobě nastoupili ve finále šermíři ve věku 42 a 22 let, to bylo mezigenerační finále.

Jaký je vůbec recept na šermířskou dlouhověkost?
Dřít, makat, analyzovat zápasy, aby si člověk odnesl z každého zápasu zkušenosti. Recept úplně není, každý má jiný styl. Já hodně aktivní, který nemohu dělat třeba do čtyřiceti. Ten, kdo má styl pasivnější, s ním může šermovat hodně dlouho. Jsou lidé, kteří přejdou z hobíků do závodního šermu v padesáti letech a dalších dvacet šermují. Jde o to, najít si svůj styl, který vám sedí. Za posledních deset let se šerm enormně rychlostně i technicky posunul. Je to atletické, rychlé a mezi úspěchy a neúspěchy je hrozně tenká linie. Často rozhoduje veliké štěstí.

Zmiňoval jste zkušenosti, ale jaké jsou další výhody starších ostřílených šermířů oproti dravému mládí?
Člověk se nesmí strhnout emocemi a snažit se zápas za každou cenu zlomit. To je u mladých šermířů často k vidění. Prohrávají o bod dva a hned to chtějí otočit a dostat se do vedení. Na to zkušený zareaguje dvěma třemi čtyřmi zásahy a mladík zápas rychle prohraje. Šermuje se třikrát tři minuty, to je opravdu hodně času pracovat s taktikou a využívat zkušeností, být připraven měnit rytmus, rychlost, vzdálenost. Člověk si během kariéry ověří, co funguje a může s tím pracovat. Mladý šermíř chce všechno hned.

Zpátky k mistrovství Evropy. Jakým způsobem probíhá?
Jde o unikátní turnaj. Zónové šampionáty, jako je mistrovství Evropy, Asie, Afriky a podobně, mají trochu jiná pravidla. Na mistrovství světa nebo světovém poháru je prvních 16 nasazeno do 64 členné sestavy a ostatní bojují v kvalifikaci o 48 volných míst. Na svěťáku je 380 lidí a to je hodně veliký zápřah, aby se člověk do té 48ky dostal. Vypadne spousta dobrých šermířů. Na mistrovství Evropy jsou nominování čtyři závodníci za stát, nikdo není nasazen, všichni šermují v šesti nebo sedmičlenné skupině každý s každým na pět zásahů. Třicet procent nejhorších rovnou končí a zbytek pokračuje systémem K.O. až do finále.

A to vše v jeden den nebove více?
V jeden den. V devět ráno jsem začal a ve tři odpoledne se šermovalo o nejlepší čtyřku. Finále pak bylo až o tři hodiny později. Člověk se nezastaví. Za tři týdny je mistrovství světa. Tam je jeden den kvalifikace o 64ku, dva tři dny volna, pak boje až do finále, další dva tři dny volna a následuje soutěž družstev.

A jaké máte ambice pro světový šampionát?
V mém věku si dávám takové cíle, aby mě šerm bavil a měl jsem z něj dobrý pocit. Ambice… Budu se snažit udělat co nejlepší výsledek, protože jsme v olympijské sezoně. Třetí místo na Evropě mi dalo dost bodů, ale na kvalifikaci na olympijské hry to nestačí. Na to je klíčový turnaj právě mistrovství světa, kde se dává nejvíce bodů. Každé lepší umístění se počítá. Člověk se může dostat do nejlepší šestnáctky a šermovat špatně nebo bude šermovat dobře a nedostane se tam, to vše se může stát. 
A to mě nejvíce štve, když jste lepší než soupeř, ale prohrajete.

Jak dlouho ještě chcete šermovat na nejvyšší úrovni?
V tomto tempu do konce příští sezony Myslím, že pak už bude čas se věnovat rodině a předávat zkušenosti dál. Ale hlavně mě to stále baví a proto pořád šermuji.